451° Fahrenheita

Adaptaci knihy o společnosti, kde pro knihy není místo, nemohl režírovat nikdo povolanější. Truffaut měl knihy rád skoro stejně jako filmy. Sugestivní scény pálení, nejhoršího zločinu proti intelektu, tomu odpovídají. Společně s vypuštěním textu úvodních titulků nejlépe dokazují režisérovu nápaditost: mezi pálenými výtisky můžete zahlédnout mimo jiné Cahiers du cinéma a k podpalu je ironicky určeno také dílo slavného paliče minulosti – Mein Kampf. Má fantazie nestačí k představě toho, jak na place probíhala komunikace mezi anglickou herečkou (Julie Christie), německým hercem (Oskar Werner) a francouzským režisérem. Jestli bezproblémově, nedovedu si vysvětlit, proč všichni hrají jako pod vlivem sedativ. Někdo pravděpodobně neměl jasno v tom, co chce. Postavy a jejich charakteristiky v tomto případě asi – na rozdíl od myšlenek, jež nesou – nejsou tolik podstatné, ale jejich strnulost mi bránila lépe pochopit a cokoliv pocítit. Ještě hůře dopadla výtvarná stránka. Nedokázal jsem potlačit dojem, že krom těch pár nefuturisticky vyhlížejících budov a jejich obyvatel nic dalšího neexistuje, že jde jen o jakési umělé hřiště, kde musí být odehráno to podstatné, na věrohodnost pozadí nehledě. Jízlivých poznámek na vrub mizerných triků se vzhledem k době vzniku zdržím (ač o pouhé dva roky později vznikla Vesmírná odysea). Co se týče premisy, (jenom a pouze) kvůli které celý film vzniknul, za nadčasové považuji varování před nebezpečným vlivem televize, jež nikoho nenutí myslet, ale „nadějeplný“ konec mi přišel hodně patetický. Navíc více nerozpracovává další podnětný motiv – důležitost kreativního myšlení. Věci ztratily svůj původní význam, neboť je lidé daným způsobem přestali používat. Objevit nový způsob znamená začít samostatně uvažovat (SPOILER: když Montag použije plamenomet jako zbraň). 70% Zajímavé komentáře: Melies, dwi, mm13, Lavran, jondzavid (02.06.2010)

Méně je někdy více. Truffaut to dobře věděl, a proto strohá architektura a jednoduché triky nejsou na škodu, naopak skvěle dokreslují pochmurnou atmosféru uniformované orwellovské společnosti. Jedinečná atmosféra, Truffautova invenční režie a Bradburyho předloha - tohle když se spojí, nemůže vzniknout nic jiného než působivé filmové dílo. (11.05.2003)

V některých směrech určitě lepší jak kniha, přesto mám s celkovou myšlenkou 451° Fahrenheita několik zásadních problémů. Spisovatel se snažil mimojiné vykreslit kulturní úpadek společnosti, proto mi přijde poněkud úsměvné, že celou záležitost omezil pouze na problematiku knih ( něco jako kdybych lamentoval o úpadku sportu a bavil se jen o fotbale), nehledě tedy na to, že mu asi šlo jen o prostředek ke sdělení něčeho hlubšího. Další idea a sice "lidé knihy", je úplně zcestná, nereálná a nedokážu se s ní ztotožnit. Film oproti knize nepůsobí tak moc jako pouhý slabší a ne tolik promyšlený odvar 1984, i přesto, že jsem málokdy viděl tak doslovnou adaptaci ( proto se tedy neubráním tomu, že knihu a film víceméně zaměňuji). Důvodem je určitě vizuální zpracování, které je navíc, s výjimkou závěrečného honu ( velmi kazící celkový dojem), zpracováno výborně. Stísněná atmosféra a napětí je zdatně podporována Bernardem Hermannem. Spolu s obskurními hereckými výkony ( které zde ale mají své místo) tak vytváří velmi kýženou nepříjemnou a roztodivnou atmosféru naprosto umělého světa, který jakoby s tím naším neměl na první pohled nic společného. Závěr s již zmiňovanými lidmi knihy nebyl dle mého úplně nejšťastnější. A to ani ne tak kvůli jeho neuzavřenosti, ale spíše proto, jakým způsobem byl natočen a kvůli přítomnosti jakési bláhové naděje, která mi do konceptu příběhu neseděla. Film i kniha mají několik velmi dobrých míst ( zejména fingovaná smrt Montaga, nebo vysílání telestěny), zároveň mi jsou svým vyzněním jaksi nesympatické a vlastně docela protivné. Asi za ten můj ( možná) nefér pohled může kniha knih - 1984. (06.12.2007)

Truffautův film je jednou z nejvěrnějších adaptací knihy, jakou jsem kdy viděla. Knížku Raye Bradburyho jsem četla poměrně nedávno před shlédnutím filmu, takže jsem si jí ještě celkem slušně pamatovala - její převedení na plátno je místy skoro doslovné. Bohužel ale, jak už tady napsala spousta jiných, já mám s knížkou trochu problém v tom, že jde opravdu o slabší odvar mé oblíbené Orwellovy 1984. Nápady v 451° Fahrenheita jsou podle mě lehce nedotažené, úpadek kultury je ukázán jedině na pálení knih a zoufalé manželce trávící veškerý čas před telestěnou, a to je všechno. Takže film opravdu odpovídá kvalitou knížce, i celá ta pochmurná atmosféra, věčně zašmuřilé počasí, minimalistická architektura, to všechno podle mě odpovídá vizi Raye Bradburyho. Navíc trochu mám problém s podivnými hereckými výkony, v čele s Oscarem Wernerem, který se tváří pořád tak nějak stejně podivně, nezúčastněně, i pro jeho "procitnutí"... Prostě kniha za 60%, film jí splňuje na 100%, takže výsledné hodnocení je jasné. (28.01.2009)

451° Fahrenheita - teplota, pri ktorej sa papier vznieti a horí. Slávne dielo môjho obľúbenca Raya Bradburyho je ťažko sfilmovateľné, a v 60. rokoch to bolo ešte omnoho ťažšie. Dnes, keď už sme sa k jeho myšlienke priblížili na dohmat sa síce knihy ešte nepália, ale tiež už málokoho zaujímajú a naše LCD, LED a 3D telesteny chrlia na nás tak idiotské telenovely, reality show a sitcomy, že presahujú aj spojenú fantáziu Bradburyho s Truffautom. Možno by bolo možné nakrútiť remake, len by to muselo byť "voľne podľa Bradburyho", nie doslovne, ako to poňal Truffaut. Aj keď jeho filmu nie je možné uprieť atmosféru a invenčnosť, predsa len pôsobí príliš jednoducho, strojene a prvoplánovo. A tak, síce nerád, ale musím ísť s hviezdičkou dolu. O nadčasovom alebo dokonca o kultovom filme v tomto prípade nemožno hovoriť. (18.07.2012)