Malcolm a Marie

Neviem, prečo sa černosi sami nechcú vzdať tej mantry, pretože v každom filme musí byť zmienka o rasizme. Teda minimálne zmienka, v tomto filme bol na začiatku o tom takmer traktát. Ich kecy o tom, ako za všetko zlé v ich živote môže farba ich pokožky je už príliš opakovaná a pokiaľ film nemá v sebe samotnú podstatu rasovej problematiky, nerozumiem, na čo to vkladať do pomaly každého scenára. Inak ide o slušnú konverzačku, ktorá by mala byť hlavne divadlom, ale tu je prezentovaná vo vhodnej čiernobielej forme. No neprekročilo to cez svoje hranice a vlastne celý čas sledujeme len dvojicu, ktorá rieši svoje problémy striedavo hádkou, mazlením, plačom a tak sa to opakuje až do konca. Po istom čase to začne byť únavné. (06.02.2021)

Pseudointelektuálna konverzačka, ktorá to hrá na autenticitu, pričom je po čase zrejmé, že si len režisér potreboval vyliať srdiečko a prednášať pritom obrovské postrehy. But Why? Nemám rád deštruktívne vzťahy. Nemám rád, keď hádka, ktorá je uzatvorená sa recipročne vracia v priebehu jedného večera, aby zraňovala a následne ošetrovala srdce, ego, hrdosť. Zendaya a Washington sa snažia ukázať obrovské spektrum svojich hereckých schopností, ale vyznievajú nedospelo a fádne. Nie sú nositeľmi žiadnych hodnoverných emócií, postrehov alebo názorov. Rozprávajú príliš odborne, správajú sa príliš deštruktívne a neustále menia tempo príbehu. To má ale za následok skôr nudu. Niekto to tu prirovnal k Linklaterovým opusom. Nedá sa mi nepovedať, že Linklater hovoril o vzťahoch a základnú myšlienku postupne budoval. Levinson ju prezradí v expozícií a potom sa k nej neustále vracia, aby nám, hlúpym divákom, pripomenul, o čo sa vlastne jedná. Nie je to o veľkom odhalení, ani o zamyslení a už vôbec nie o autenticite. Fakt strašne dúfam, že takýto ľudia neexistujú. Toľko protirečení, klamstiev a znechutenia vo mne dlho takto spravený film nevyvolal. Oceňujem formálnu stránku a hudbu. Ale pozerať to bola naozaj strata času. Aspoň toho môjho. (06.02.2021)

Že se nakonec dostanou k meritu věci a smířlivé katarzi, hodně vymazává nekomfortní dojem z ukřičeného vztahového či „intelektuálského“ hádání často o ničem, kdy se zjevně milující osoby opakovaně urážejí a vytahují podpásovky s cílem ublížit… zatímco divák přemýšlí, proč tolik vyhroceně a nejsou-li to jen přecitlivělé primadony, které si jeho „voyerskou“ účast u nich doma (na komorním divadle) nezaslouží. (15.02.2021)

Na jednu stranu je to geniální, nicméně na tu druhou nechcete být po zhlédnutí tohoto nikdy ve vztahu. Tedy, pokud jste taky tak trochu psycho. Je tady krásně vidět, jak je člověk sobecký a potřebuje uznání. John a Zendaya předvedli oba super výkony, i když ona o něco lepší a uvěřitelnější. Ale má to taky dost nedostatků, nicméně pokud od toho moc nečekáte, tak zklamaní nebudete. (06.02.2021)

Ano, má za sebou pár filmů, ale vytáhnul se hlavně seriálem Euphoria. Scenárista a režisér Sam Levinson předložil těžká traumata a hledání sama sebe, Zendaya díky němu ukázala, že má zatraceně velký talent. Potkali se znovu, přibrali nejstaršího potomka Denzela Washingtona a předložili intimní konverzační drama. Milenecký pár se zrovna vrací do sídla na samotě z premiéry jeho filmu. Ona (zpočátku uzavřená do sebe) mu vaří makaróny, on (lehce arogantní) nervózně čeká na první kritiky na své dítko. Jednu poznámku vystřídá narážka, další už vyvrcholí ve vypjatou hádku. A nebude jediná. Průběh pozdního večera neustále mění tón, v jednu chvíli se on po ní sexuálně sápe a kouše ji na zadku, pak jí vytkne její závisláckou minulost, vzápětí se něčemu hloupě smějí. Oba otevřou nezahojené rány toho druhého, poukazují na trhliny jejich vztahu, kterých není zrovna málo. Problém je ve scénáři, který diváka neodrovná. Člověk by čekal, že právě tam budeme sbírat nejvíc bodů, ovšem po téhle stránce Levinson selhává. Jeho scénář se totiž brzy začne točit v kruhu. A začne nudit. Přitom se tváří zatraceně vážně a ambiciózně, ovšem chybí vrcholy i nějaké šokující odhalení, zvrat, cokoliv. Kdyby to skončilo po hodině, nic by se zřejmě nestalo. Ti dva na sebe ječí, ale celé to zabředne do jakési nemastné smyčky. Chybí emoce, chybí ta „správná“ autentičnost. Je to velká škoda, protože Levinson naopak vyniká v koketování se starými filmy a jeho černobílá volba je úchvatná. S kameramanem vytváří skvělé obrazové kompozice, hledá detaily i neotřelé úhly. John David Washington je konstantně velmi dobrý, Zendaya v dospělejší úloze dominuje vypjatým momentům, když jí má ale ukápnout slza, tlačí krapet na pilu zhruba jako zmiňovaný Levinson. Její šatník ovšem nemá chybu. Jisté čtyři to nejsou, ale dám je. (28.02.2021)