Poklad hraběte Chamaré

V žádném případě se nedá mluvit o něčem, co by souviselo s historickým filmem. Je to taková horrorová pohádka, možná spíš balada. Herecké výkony než filmové jsou spíše divadelní a to mě na českém filmu irituje nejvíc. Vypadá to potom, že herci přehrávají (já to slovo strašně nemám rád a použil jsem jej poprvé) - hlavně tedy Blanka Bohdanová. Eduard Cupák naopak svou roli hraje dost přesvědčivě. Nechce se mi mluvit o tehdejší církvi a jaké zlo páchala i díky svým fanatickým ovečkám. Líbilo se mi ale, že zde byl vyjádřen žal ze zesnulé císařovny Marie Terezie, na kterou (a na všechny Habsburky) házel komunistický režim tolik špíny. Co se týče filmu, velice se mi nelíbila hudba a hlavně ta, kterou tvůrci použili v lese a ve skalách. Prostě naši točí tyto žánrové filmy s tím, že diváka jímá úzkostný pocit, jen když zajede kamera trochu hlouběji do lesa. Ano, chápu, že ani doba tam ve vsi nebyla příliš světlá. Nechápu ale, proč čeští režiséři skoro všichni do jednoho jakoby přes kopírák přimíchají do takových filmů tak hnusnou atmosféru. A někdo tomu říká umění jinak pojaté. (02.03.2010)

Drsné tuhé drama s "krimizápletkou" z opravdu ohavné doby našich dávných předků.. Ovšem tomuto snímku chybí jasně definovaná osnova děje, tudíž na ostatní své doby ztrácí.!!! Je to jen jakýsi nástin plný děje a bez "zbytečných" dialogů navíc.. Troška jde silně identifikovat skrze kameru, výběr hudby, aranžmá, herce. :-) (08.08.2008)

Prvních pět minut je hotová apokalypsa, která se odehrává ve snu hraběnky Chamaré (Blanka Bohdanová). Poté se začne rozvíjet pochmurný příběh z konce 18. století, kdy katoličtí křesťané v čele s abbém (Eduard Cupák) nechtějí přijmout žádné reformy než na co jsou zvyklí a luterány s jejich přesvědčením by nejradši upálili. I přes již vydaný Toleranční patent Josefem II. z konce roku 1781. Příběh je chvílemi docela zmatený, ale to mu neubírá na oné pochmurnosti a temnosti, která je ve filmu pevně zakořeněna. Takový nadějný režisér byl Zdeněk Troška, že je k nevíře, co točí v současnosti za bahno. Tohle je totiž dílo v československé kinematografii zcela ojedinělé. Už jen kvůli úvodní scéně, která nemá v našem filmu podobné zastoupení a také nápaditá kamera Jaroslava Brabce nebo hudba Harryho Macourka hrají velký prim. (26.11.2018)

Taková obdoba slavného Kladiva na čarodějnice, která je ale spíše stavěná coby výjev doby než normálně uspořádaný příběh. Vůbec mi to však nevadí, aspoň tak ještě více vynikne to, na co si vzpomenu jako první, když se mě zeptáte na tento film - atmosféru. Až neuvěřitelné, že tím člověkem, který má na jejím vytvoření zásluhu, je Zdeněk Troška. Zajímalo by mě, co ho tak táhlo k těm nepohádkám a lidovým komediím, že mu nevadilo, že si zkazí pověst. Původně bych uvažoval o třech hvězdičkách díky té dějové skladbě, jenomže jestli mě pan režisér již dříve u Boty jménem Melichar překvapil, že umí natočit dobrý film, zde mě překvapil o to více, že umí i dobře vést herce - výkony Bohdanové a hlavně Cupáka jsou jednou z deviz filmu. Jaký to kontrast oproti dnešku, kdy si zve k sobě herecké neumětelstvo typu Gotta či Hůlky. Výsledně slabší čtyři hvězdy a asi nejlepší Troškův film. (19.07.2009)

Hořící kostel, fanatický kněz, čarodějnice, pekelná jáma a nazí hříšníci srážení do ní Ďáblovými pomocnicemi. Skvostná scéna jako z gotického románu nezklame ani po letech. Herecký koncert Blanky Bohdanové snímané pro změnu šerosvitnou kamerou připomínající dobu baroka. Osvícenské nálady a postoje začínají pomalu prosakovat i na český venkov, kde ale nejsou vítány. Eduard Cupák po Kladivu na čarodějnice znovu v roli církevního hodnostáře, nyní však zatrpklého, nesnášenlivého, nenávistného. V 80. letech působil snímek naprosto překvapivě, divák i věděl, koho si aktuálně kam dosadit. Čas kvality snímku prověřil. Viděno 5x a znovu jsem spokojený. (14.11.2020)