Poklad hraběte Chamaré

Flanker.27 a crocuta to řekli za mě, jsem rád, že je mám v oblíbených. Blanka Bohdanová si zahrála tak, jak Blanka umí, tedy skvěle. Kameraman Brabec, to musí být borec. I zvuky seděly se záběry. Film je zpracováním Jiráska a velice ponurým zpracováním. Stejně jako mí oblíbení se ptám: Co se stalo s Tebou Troško? Vždyť jsi uměl a teď jen píčoviny, kameňáky a žvanění o žrádle v TV? Smutný konec umělce. A málem bych zapomněl na hudbu. Harry Macourek. Musel to být skvělý tým. (07.07.2013)

Zdeňku, Zdeňku, Zdeňku! Proč? Proč se navykašleš na všechny ty vřískající báby a nenatočíš opět něco tak silnýho a atmosférickýho, jako je tohle? Protože za tenhle film Ti tleskám. Kamera a střih surrealistické, místy až expresionistické. Některé záběry (především úvodní snová sekvence a pak běhy lesem) až nápadně připomínají Juraje Herze (Panna a netvor). Silný příběh v komornějším prostředí podpořen špičkovými herci. O Cupákově umění jsem nikdy nepochyboval. Pavel Pípal též velmi osobitý, ale nejvíc mě překvapila Blanka Bohdanová. Ne, že by byla špatná herečka, ale mám ji vštípenou jako nepříjemnou starou bábu, znepříjemňující život všem okolo (My všichni školou povinní). A tady předvádí herecký koncert v naprosto odlišných polohách. Zkrátka vynikající záležitost, byť občas lehounce nepřehledná a s nepříliš charismatickým Hanákem. Doufám jen, že moje vnímání filmu neovlivnily ty 4 skleničky whiskey. :-) (01.10.2017)

Nemám rád takovou tu podivnou kameru z 80. let s přeexponovanými okny, nemám rád Blanku Bohdanovou, ale přesto jsem se na to dokázal dívat. A to hlavně kvůli Eduardu Cupákovi a té "sympatické" paní mamince. Atmosféra podle mě moc dobře navozená není, ty pseudoumělecké záběry jsou nefunkční a vedlejší herci marní. Mnohem větší funkčností disponuje scénář, takže ve výsledku zajímavý zážitek, ale znovu se na to dívat rozhodně nechci... (06.10.2016)

V žádném případě se nedá mluvit o něčem, co by souviselo s historickým filmem. Je to taková horrorová pohádka, možná spíš balada. Herecké výkony než filmové jsou spíše divadelní a to mě na českém filmu irituje nejvíc. Vypadá to potom, že herci přehrávají (já to slovo strašně nemám rád a použil jsem jej poprvé) - hlavně tedy Blanka Bohdanová. Eduard Cupák naopak svou roli hraje dost přesvědčivě. Nechce se mi mluvit o tehdejší církvi a jaké zlo páchala i díky svým fanatickým ovečkám. Líbilo se mi ale, že zde byl vyjádřen žal ze zesnulé císařovny Marie Terezie, na kterou (a na všechny Habsburky) házel komunistický režim tolik špíny. Co se týče filmu, velice se mi nelíbila hudba a hlavně ta, kterou tvůrci použili v lese a ve skalách. Prostě naši točí tyto žánrové filmy s tím, že diváka jímá úzkostný pocit, jen když zajede kamera trochu hlouběji do lesa. Ano, chápu, že ani doba tam ve vsi nebyla příliš světlá. Nechápu ale, proč čeští režiséři skoro všichni do jednoho jakoby přes kopírák přimíchají do takových filmů tak hnusnou atmosféru. A někdo tomu říká umění jinak pojaté. (02.03.2010)

Děj příběhu se odehrává v českých zemích v době, kdy začínající osvícenství a jeho myšlenky jen pomalu a ztěžka nachází cestu na odlehlejší venkovská panství i k jejich obyvatelstvu. Tam spíš ještě přežívá všudypřítomná dusivá atmosféra odeznívajícího baroka, rekatolizace a protireformace. Ztělesněním této staré epochy je pan abbé (vynikající Eduard Cupák), bývalý jezuita "koniášovského typu". Jeho protikladem je doktor Kamenický (P.Svoboda) - nový lékař, jehož příjezd na panství je jakousi předzvěstí nástupu nové, osvícenské éry (např. pomáhá luteránské rodině - děj je zasazen do doby v "předvečer" vydání císařských patentů o náboženské toleranci a zrušení nevolnictví). Hrabě (P.Pípal) se více než o své panství zajímá o mladou schovanku, komtesu Renátu (P.Havlíčková) a hlavně o hledání pokladu, ukrytého podle pověsti v rozvalinách hradu. Nejvýraznější postavou filmu je hraběnka Chamaré (naprosto brilantně a dokonale ztvárněná Blankou Bohdanovou), jejíž nešťastný až tragický životní osud od dětství zdravotně postižené, teď již stárnoucí ženy, je příběhem propastné lidské samoty, zklamání a neporozumění. Film natočil podle historického románu Aloise Jiráska Poklad režisér Zdeněk Troška. V úvodní scéně filmu se mu podařilo sugestivně vystihnout Jiráskův pohled na baroko jako na dobu temna. (04.11.2009)