Proslov
Le Discours
The Speech
Prípitok
Režie:
Laurent TirardScénář:
Laurent TirardKamera:
Emmanuel SoyerHudba:
Mathieu LamboleyHrají:
Benjamin Lavernhe, Sara Giraudeau, Kyan Khojandi, Julia Piaton, François Morel, Guilaine Londez, Sébastien Chassagne, Sarah Suco, Daphné Bonneton-Suner (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Adrien trčí na otravné rodinné večeři. Otcovy historky se opakují posté, matka se vyžívá v nudných konverzacích a sestřin snoubenec je jako vždy přechytralý. Adrienova expřítelkyně mu navíc neodpovídá na zprávu. Naděje, že ji získá zpátky, se zmenšuje. Minuty se vlečou a Adrien má jasno – horší už to být nemůže. Pak ale přijde poslední rána. Budoucí švagr Adriena požádá, aby pronesl přípitek na svatbě. Adrien nesnáší svatby. A mluvení na veřejnosti. A svého budoucího švagra. Ale říci "ne" nedokáže. V hlavě se mu okamžitě začínají rozjíždět barvité scénáře toho, co všechno by se při jeho přípitku mohlo pokazit... V hravé francouzské komedii, vybrané do programu festivalu v Cannes, září v hlavní roli Benjamin Lavernhe (Dokud nás svatba nerozdělí). (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (33)
Příjemná lehce ponudnělá komedie. 1) 35letý (k roku natáčení - 2019) hlavní tahoun snímku Benjamin Lavernhe (monologista Adrien) má nesporně jiskru a působil na mě i dost sexy._____ 2) Bohužel, navzdory hezkým a vtipným monologům jsem se chvílemi nudil. Po vystříhání některých vcelku nepotřebných pasáží by snímek měl tak hodinu, což by bylo zřejmě optimum. ()
No vida, komedie, u kterých bych se smál nahlas, ještě nevymřely. Vypadá to jako one man show Benjamina Lavernheho, takže mne dost překvapilo, že jde o adaptaci románu. Laurent Tirard dodal spoustu nápadů, cit pro detail, absurditu i trapno. Kde by mne napadlo, co se dá vykřesat z tak prosté zápletky. Rozhodně lepší, než jsem čekal. Možná za to nakonec může pocit, že Adrienovi naprosto rozumím. ()
"Francouzi tyhle komedie umí," prohlásila moje máti a já s ní musím souhlasit. Od dob Amélie z Montmartru a Le Prenom patří podobný typ filmů k mým nejoblíbenějším. A Přípitek, oproti nim samozřejmě větší oddechovka, si bere tak trochu z obého: "frankfonní" expozice, která se svými prostřihy pokračuje celým filmem a představuje různé scénky, které se střídají s hlavní scénou, jež se točí kolem typické rodinné večeře a zavdává vzniku nejrůznějších konfliktů; stará a nevyřčená traumata se derou na povrch. Autentické historky z rodiny, romantické a srdcebolné momenty ze vztahu, zkrátka nějak to většinou dobře známe a prožili jsme si to. Všechno je to natočeno s humorem a jakousi francouzskou milou atmosférou, kterou Tirard ukazoval třeba i v Mikulášových patáliích. Zároveň prokázal i cit pro výběr herců: díkybohu taky někdo obsazuje "normální" herce s normálními obličeji a výrazy, Benjamin Lavernhe je výborný. Film jedině skřípe v občasných vážnějších tóninách, kdy sjede z hlavní groteskní koleje a tlačí trochu na kýčovitou pilu, stejně tak hlavní postava až moc osciluje mezi totálním hňupem s neskonalým darem pro faux pas a celkem lucidním, suverénním a smířeným chlapíkem. A tím nemám na mysli zrovna to, že nesnese vláček na svatbách, maškarní večírky a kytary na party. To je samozřejmě taky fajn přístup. ()
Hlavní hrdina mluví neustále na diváka a vypráví mu nepříliš zajímavý příběh jednoho ukončeného vztahu + popisuje situaci v rodině. Jsem opravdu ráda, že si jeho matka konečně sundá ze zdi věšák ve tvaru penisu, ale jinak nemám žádný důvod, proč bych měla poslouchat čísi ubrečenou zpověď. SHRNUTÍ: Nekomedie o ničem ()
Jen galantní, empatická "slovobrána. Otvírák," kterému hrdlo nevysychá. Střízlivý rétor - glosátor pozvedne Den D, čas motýlka na květině. Zaperlí, když mu duši dáš, důvěrný pocit, člověka. Žádný vjem, enfent terrible, napadající publikum, ani přehnaně výřečného showmana, libujícího si v pódiových hříčkách, který se jazykově odvázal. ()
Reklama