Komisař Rex

S Tobiasem Morettim to bylo ještě docela dobré, ale strašně hloupé. Jako malá jsem to milovala, ale když to vidím teď, tak si uvědomuji, jak je to hrozné. Tak naivní a nejhorší na tom je, jak mluví s REXEM, jako s člověk a on jim "pochopitelně" rozumí :-). Opakovaly se tam případy, takže to postrádalo originálnost. Ale na Tobiase se dalo dívat, vlastně jsem to sledovala jenom kvůli němu :-) (11.10.2012)

Budu teď krutě upřímný, čímž možná leckoho naseru, ale to už je holt můj úděl. Tak tedy s pravdou ven: Nesnáším čokly. Odmala. Pudově. Stejně jako mám pudově rád kočky. Nesnáším pejskaře v parcích a lesích, když na kilometry daleko zasviňují éter svým neustálým neurotickým pořváváním na své čokly, kterým si zvyšují svá bídná sebevědomí. Nesnáším neustálý štěkot jejich čoklů, nesnáším všudypřítomná hovna jejich čoklů. Nesnáším poštěkávání zparchantělých, rozmazlených, zbabělých, samostatného života neschopných čoklů přes ploty kdykoliv, když v meditativní náladě procházím při výletě nějakou vesnicí. Nejradši bych pod přísnými tresty úplně zakázal chov veškerých čoklů. Na bytost označovanou jako "pejskař", tedy na sběrače teplých měkkých psích hoven do igeliťáků, s odporem shlížím jako na jednu z nejnižších forem člověka, jako na nechutnou karikaturu lidské bytosti, jako na vpravdě podčlověka, 'untermensche'. Nedivím se, že ve většině kultur (jako kdysi i v té naší) je výraz "pes" ponižující urážkou, nadávkou. Hnusí se mi lidi, kteří mají čokla coby náhražku dítěte, považuju to eufemisticky řečeno za nezdravé a pohrdám jimi. Hnusí se mi rádoby dojemné a roztomilé filmy i seriály o čoklech. Hnusí se mi senilní důchodci, kteří s tupým výrazem sledují dementní seriály o čoklech, primárně určené dětem nebo absolventům zvláštních škol, mají u nich spokojený oligofrenní úsměv a držku nacpanou houskou se salámem. (17.02.2017)

Neměcké seriály nemá vůbec smysl sledovat, všechny jsou stejné. Takže: Hrdinský, dokonalý a morálně bezúhonný policista s nějakým parťákem (chlap, baba, pes, ...), problémy s vedením na velitelství, kolegové, kteří vždy podrží a do toho idealistické domácí prostředí a vše vždy dobře končí a s úsměvem. Jeden díl velmi smutný (smrt T. Morettiho) byl z těch nejlepších, všichni dokázali, že umí hrát. Proto škoda všech těch ostatních dílů... * za to, jak je ten pes šikovnej, ale kurva, to co dělá Rex, nedokáže žádnej, nikdy! (16.09.2010)

Ze začátku jsem sledoval tento seriál pravidelně a opravdu jsem se bavil. Bohužel s přibývajícími sériemi šla postupně kvalita dolů a dolů a to, co běží dnes, to už je absolutní odpad. Přesto by bylo dost nehumánní kvůli hloupým kokotům, kteří si chtějí ještě namastit kapsy na úspěšném krimiseriálu, dávat odpad. Takže 1 ooobrovská hvězdička patří Rexovi, který je neuvěřitelný a to podotýkám, že nejsem pejskař. A 3 hvězdičky za pár prvních sérií, na kterých jsem v zásadě vyrůstal. Hodnocení odpad zde však opravdu nechápu. (15.09.2009)

Komisař Rex je jedna z věcí, které jsem začal sledovat opravdu v ještě útlém věku. Ještě si dokonce i pamatuju, že se vždycky vysílala na Primě, tehdy začátek prime dokonce 19:55! Klasický motiv policajta a psa je filmovým fandům pochopitelně dobře známý, ale řekl bych, že Rex je u nás vlastně ještě něčím víc, a i takovým synonymem pro správného Německého ovčáka. Postupem času se u seriálu měnilo hlavní osazenstvo (až do posledních řad nevydržel vůbec nikdo z původních), kdy první parta, okolo komisaře Mosera je obecně braná jako ta nejlepší, a jeho smrt je určitě ta nejemotivnější část seriálu. Po jeho odchodu nastoupil komisař Brandtner, který byl za mě taktéž úplně v pohodě, a přinesl do seriálu víc takové té akční a pohybové stránky, než jen klasické vyšetřování. Po jeho odchodu to šlo ale už definitivně do kytek, a poslední parta už byla jen stínem předchozích charakterů. No, ale těch housek se salámem se muselo na natáčení spotřebovat :) (14.09.2022)