Král Ubu

Král Ubu je rozkošně propracovanou hříčkou. Výrazný satirický podtext si s vědomím možností pohrává s absurditou všedního dne. F. A. Brabec patří k nejlepším českým filmovým kameramanům s talentem obrazové poetiky a hravá drzost se valí s nezadržitelnou životní energií přes všechny historické paradoxy extrémismu extravagance. Některé polohy se mohou jevit infantilně a Bílou nepovažuji za herečku, přesto je výsledek uspokojující ve vynalézavosti a občasná obrazová exhibice jen dotváří osobitý styl zpracování. Hlavní postavou neúnavného lidského pletichaření je otec Ubu (vynikající Marián Labuda st.), všehoschopný král intrik, který ve svůj vlastní mocenský prospěch neváhá obětovat kohokoli s bezstarostnou lehkomyslností. Tyran dokáže spojit i ustrašenou masu a eskamotérství všech zúčastněných nemá pevně vymezené hranice. Hlavní ženskou postavou je matka Ubu (snaživá Lucie Bílá). Skryta za majestátní úlisností dodává odvahu a manipuluje ke své cynické lačnosti. Výraznou postavou je vojenský kapitán Obruba (velmi dobrý Karel Roden) ve vytrvalostním závodě osobního zadostiučinění. Standardizovaný postup diktátorských nomenklatur se liší pouze v míře rozsahu krutostí. Rozkošnou postavou je car Nikolaj (dobrý Ivan Vyskočil) v odraze široké ruské duše nedozírných obzorů a neodbytné naléhavosti rozpínajícího se života. Z dalších rolí: nevyzrálý dědic královského trůnu princ Hromoslav (prazvláštní Ivan Zachariáš), zvídavě důvěřivá komtesa Eleutherie (zajímavá Ester Geislerová), svědomitý a zrazený panovník král Václav (dobrý Bolek Polívka), vystrašená královna Rosamunda (dobrá Chantal Poullain-Polívková), opatrná markýza Novohradská (Marie Drahokoupilová), neúnavný posel Renský (příjemný Tomáš Hanák), vycucaný vojvoda Klin (Václav Chalupa), či bezstarostně úplatný žalářník (Lou Fanánek Hagen). Jízlivý nadhled a obrazové hrátky filmovému dílu sluší. Rozverná i důrazná závažnost se vzájemně doplňují a duchaplně vyzdvihují temná zákoutí skutečného stavu lidských duší v opojení moci a bohatství. (27.06.2017)

Nevím koho vinit. Každopádně se někde stala chyba - otázka jestli v původním originále nebo v jeho filmovém provedení. Těžko tento "film" nějak pojmenovat. Když jsem se na tento film díval, tak jsem jen nesmyslně kroutil hlavou, a... Když pominu děj, hraní a kemru, tak mi oči trhaly příšerné "efekty" (? - dá-li se tomu tak říkat), naprosto katastrofálně přebarvená obloha a ano, silvestrovké rachejtle určitě nekomu ublíží. Celou dobu mi v hlavě vrtalo, kdo mohl něco takového stvořit - a pak jsem to zde uviděl a všechno začalo dávat "smysl" - Brabec... (17.02.2012)

Rozetnout český televizní gordický uzel zvaný KRÁL UBU není snadné. Určitým východiskem může být v tomto ohledu záměrné pozvednutí dna-fekálie do svébytné estetické kategorie. Fekálno-dada (Voskovec s Werichem překládali toto prastaré slovo avantgardy, které zanedlouho dovrší století svého duchovního bytí, jako hovadno) je přitom nejen tvárným kompozičním principem díla, ale současně i jeho dějovým východiskem. Věci i vrcholně estetické a působivé, krásné nejen výtvarně, ale i duchovně, se tu doslova lámou jako odraz naší tváře v zkřiveném zrcadle. Omezenost, spoléhající na poněkud soudněji vyvedenou vlastní sociální inteligenci, má za těchto okolností pré. V takto vzniklém grotesknu doslova nahmatáme i prvky další: absurdno šedesátých let (pojetí královy postavy) i ponurost postmoderny (asi nejvíce v pojetí matky Ubu v strhujícím podání Lucie Bílé, které tato postava zřejmě byla šita opravdu na tělo.) Nuda náhle dostává koncept a nosné herecké výkony ztrácejí poslání svorníku, ale naopak získávají oporu, základ, z nějž jejich kvalita vynikne o to náležitěji (vedle dominantního Labudy na sebe upozorňují bezchybným výkonem i Polívka s Poullainovou, car Ivana Vyskočila, ale i důstojník Karla Rodena). Estetické kvality kamery i režijní promyšlenost tohoto aspektu KRÁLE se tak nevymykají z kompozičního celku, ale ústrojně ho doplňují a rozvíjejí. Postmoderní vývojová polistopadová tendence až okatě si libující v opaku krásna tu nachází, zdá se, svůj nesporný i umělecký vrchol. Je na divákovi, aby si v této vesměs "ze vzduchu" zvládané spleti našel svůj koutek vrcholného vlastního důvěrného zážitku. V tomto případě určitě nebude ochuzen. (06.08.2009)

Ve (zatím viděných) filmech F.A. Brabce absentují postavy. Svádí k tomu fakt, že si z literárních adaptací (jiné Brabcovy snímky jsem doposud neviděl) vybírá díla, která neobsahují hrdiny, ale pouhé typy a schematické konstrukty - které ale v předlohách (díky žánru nebo celkovému smyslu) fungují. De facto žádné z Brabcem adaptovaných děl nemá příběh (lyrické balady, absurdní hra, romantická báseň, lyrizovaná novela). Brabec je "vizuální" režisér, což je logické, ale bohužel to nestačí. Naprosto neumí vyprávět příběhy (které si, pravda, k adaptování ani nevybírá) a dokonce neumí vyprávět ani obrazem, neumí dát obrazům ideový smysl apod. Jeho snímky tak připomínají kamerová cvičení, v nichž herce nikdo nebyl schopen donutit hrát a ti tak pouze deklamují text (doslova text - nejedná se o scénáře). Když to teď hodně zjednoduším, tak Brabec stojí přesně mezi narativní a nenarativní kinematografií - jeho filmy ani nevypráví příběhy, ani nenesou žádné ideologické poselství, jelikož to jsou pouhé obrazy bez náplně a beze smyslu (o koherenci nemluvě). KRÁL UBU mi přesto připadá jako záslužný počin, jelikož alespoň náznakem připomíná jedno veliké dílo (KYTICE záslužná není, jelikož ilustruje a připomíná literární dílo, které ale připomínat nepotřebuje, jelikož jej všichni znají; potřebovalo by spíše adaptovat). (10.05.2013)

Devadesátá léta byla přetláskána adaptacemi dříve nesměného a kvalita mnohdy tuto slutečnost potvrzuje velice věrně. Jeden z půměrných počinů, ve kterém zaujali Karel Roden a Marián Labuda a propadli ti ostatní. Výtvarně jasné a svěží, Brabcovo greenawayovské cítění je známé, dějové všelijaké, výkonově průměrné (02.05.2007)