Vražedné pochybnosti

Detektivní drama pojaté jinak. Působí to trochu jako zjevení, protože místo klasických vyšetřovaček je zde pokus o hlubší podprahovou psychologii. Někdy se to i daří, hlavně díky hercům (Slávka Budínová byla super). Kdo se bude šťourat v detektivní lince nebude spokojen, z druhé strany mohou diváci ocenit zvláštní existencionální feeling konce 80. let. 60%. PS: Pro Enšpígla a další kritiky - 1) vraždění může mít různé příčiny a spouštěče, klid opuštěného hotelu (v něm zaživa umírající hostinská ve společnosti manžela podivína) je narušen mužem na útěku před sebou samotným...mě to zní důvěryhodně a to se psal normalizační rok 1978!!! 2) tady nejde o děti a silné emoce, spíše je tu snaha vyvolat nejistotu a mrazení v zádech (časté odkazy na "zlaté staré časy" umocňují pocit zmaru, neštěstí a životní prohry - to je společné pro 3 hlavní hrdiny) 3) uznavám, že to není dotažené po scénáristické stránce, ale za pokus to stálo (11.09.2011)

Má to zvláštní, uhrančivou atmosféru, To slowly tempo mi vyhovovalo. Rád se dívám na filmy s Miroslavem Macháčkem, za to jsou tady taky body plus. Nějak si ale neumím představit, že se potká příjezd vandráka na samotu s náhlým vražděním tamtéž. Tady nás trochu tahali za nohu. A tahali nás za ni o to víc, že se vandrák k těm útokům přiznal. To už je kombinace dvou velmi málo pravděpodobných okolností, což je jasným signálem, že jsme svědky filmu a nikoliv pokusu o dramatizaci reálné události, k níž už někdy došlo nebo by teoreticky někdy mohlo dojít. Všechno ostatní ale fungovalo vážně moc dobře - včetně například policejní rekonstrukce za účasti všeho, co mělo v okruhu deseti kilometrů ruce a nohy. (28.08.2017)

totální existenciální úzkost, která se potírá, ale neléčí opakovanými gesty (od každodenních střetnutí s pošťačkou, přes objednávání pití v hospodách, nekončící rekonstrukci chaty, až po sice nutkavé, ale pravidelné útoky nožem). Všechno se odehrává jak podle autobusových jízdních řádů, po předem vytyčených trasách, kde jakékoli zpoždění nebo výchylka přináší jen dočasnou nic neřešící úlevu pro zmordovanou lidskou duši, která si sama sobě ordinuje stereotyp ve strachu před vlastní smrtelností a křehkostí - co jiného ji může vystužit než jistota objektivních důkazů v podobě přímého empirického svědectví (viděla jsem vraha, viděl jsem dalekohledem pošťačku, "rekonstrukce" vražd, což představuje další marný pokus o věčný návrat téhož ...). Macháček se vzpouzí tomuto doslovnému žaláři smyslů tím, že je impulsivně překvapuje a abstrahuje do svých děl, které nechce nakonec nikdo vidět, ani on sám. Budínová napíše účet celému svému životu do věty, kde ve třech prostých slovech shrne to, co bezprostředně viděla "spálil ty rukavice"). Racek ztrácí poslední kontakt se smyslovou realitou, když si rozbije brejle, kde má i naslouchátko ... náhle se stane jistým protikladem Macháčka, který chtěl otupit smysly řízenou "sebedestrukcí", kdežto Racek chtěl naopak otupit nesnesitelnou realitu tím, že ji nějak zabije a přitom sám umírá, což ovšem nepřináší vykoupení vůbec nikomu, natož pak zdeptanému Macháčkovi ... čisté existenciální utrpení zakryté mechanickým opakováním obrazů. (06.02.2011)

Když postava Macháčka v přítomnosti dítěte strká svou pravou ruku do kapsy od kalhot, znamená to: a) že si v pedofilním vzrušení tře přirození, b) sahá pro nůž, aby ukojil své vražedné choutky, c) sahá pro kapesník, aby si utřel zpocené čelo. S těmito kvízovými otázkami a trošku psychologičtějším přístupem než v Holce na zabití to na nás tvůrci pochybně zkouší, aby pak zhruba po dvou třetinách všechno „vyslepičili“. Kromě pachatele by se měl prokurátor zaměřit i na šéfvyšetřovatele Vinkláře, protože tohle bylo na § 391, Nedovolené šíření arogance. Apropo, prodávat jen pivo dvanáctku, aby si po desítce prahnoucí hosté kupovali nealko - to je zajímavá strategie pro výčepní, co jsou akcionáři Kofoly.. (14.10.2022)

Poměrně drsná a nadprůměrná kriminálka. Hlavní postavou je psychicky narušený muž, který utekl od lidí, kteří se o něj starají. Dostane se do horského hotelu, kde poblíž byla nedávno nalezena ubodaná desetiletá holka. Podezření padne právě na něho. Film zobrazuje silně psychologii narušeného člověka, který mluví málo a je naprosto uzavřen do sebe. Ve filmu se chvílemi nemluví, ani hudba nehraje a atmosféra nabývá na intenzitě. Poměrně drsný konec a kvalitní herecké výkony Miroslava Macháčka, Slávky Budínové, Josefa Vinkláře a Ilji Racka dostávají film tam, kde je. Slušný nadprůměr a jistě jedna z nejlepších českých detektivek 70. a 80. let. (21.01.2006)