D'Artagnanova dcera

Alexander Dumas nejspíš neměl o D'Artagnanově dceři ani tušení, avšak musím říct, že se to tvůrcům povedlo. Film začíná jako ponurý dobrodružný film dopadením uprchlého černého otroka v dívčím kláštěře a zabitím matky představené, pozdeji příběh vyústí v klasické mušketýrské dobrodružství. Sophie Marceau má půvabů na rozdávání a Philippe Noiret snad ani nestárne. Vzniknout tento film v Americe (nechci nijak snižovat schopnosti filmových tvůrců z USA, jen Francouzské věci umí nejlépe Francouzi), byl by z toho blábol. Takhle je to sice průměrná, ale i tak zábavná a svižná mušketýrská zábava. (08.10.2006)

Sophii Marceau mám rád stejně jako Philippa Noireta, pravda, každého z úplně jiných důvodů, ale když se oba sejdou v jednom filmu, už to je pro mne zárukou slušné podívané. Při sledování tohoto snímku je dobré zapomenout na Alexandra Dumase st. a jeho knihy a brát to celé prostě jako oddechovou dobrodružnou záležitost, která dobře pobaví. (02.08.2007)

Z uměleckého hlediska by byl film odsouzen k tabulkovým hlubinám, ale vzhledem k tomu, že člověk je tvor společenský, v nové době se však toto rčení lehce změnilo do formy sledování zábavy v televizi, pro chvíle oddechu jde o lehce nadprůměrný snímek. Tak nějak řečeno, že tvrdě pracující člověk, když přijde domů z práce, se raději podívá na tento snímek než na nějaký psychologicko-mysteriózní. (07.01.2006)

Pohled na stárnoucí hrdiny je vždycky tak trochu smutný. A mnohdy i rozporuplný. Na jedné straně si stěžují na hemeroidy, na druhé vylezou po příkré stěně vysoko do oken. Mě na tomto filmu bavila především Sophie Marceau, kterou si mladinkou pamatuji z filmu Veselé Velikonoce a od té doby její komediální talent a úsměv nelze zapomenout. A komediálních prvků je ve filmu tedy dost. Takže je těžké přemýšlet, zda ho brát vážně. Vždyť i Mazarin je směšná figurka, která doslova vyskakuje jako čertík z krabičky a menší intenzitou se do ní zase vrací. Vážně nelze brát ani šermířské souboje, neboť vojáky přemůže prakticky kdokoli, kdo zrovna drží meč a to i v případě, že šermuje úplně poprvé. Ovšem závěr se přikloní přeci jen ke komedii. (24.08.2021)

Keď tam na začiatku mníšky uviedli, že černoch je síce človek, ale má čiernu dušu, šlo ma roztrhnúť od zlosti a už som to chcel nahlasovať na Amnesty International, Ľudia proti rasizmu a kľudne aj na Linku detskej istoty. Toto liberálni lokaji nemali dovoliť ani odvysielať! Veď to pokračovalo ďalej, tam normálne vojvoda povedal, že jak to bude vyzerať, keď bude černoch chodiť po uliciach Francúzska! Ale na druhej strane, keby sa dnes pozrel z okna v centre Paríža, asi by sa opýtal sám seba, som v Ghane? Pobavila ma aj nekorektná charakteristika moslimov: "Kto sú to Mohamedáni? To sú tí, čo majú sedem žien, z ktorých sú vidieť len oči." To všetko ma bavilo, pretože dnes to už vo filmoch uvidíme len málokedy. Kopať sa smie len do bieleho kresťanského muža. Napriek tomu je toto jeden z najslabších filmov z dielne troch mušketierov, aké som mal možnosť vidieť. Dejovo veľmi prosté a nezaujímavé. A Sophie Marceau, to už áno, človek sa kochá pohľadom, ale aj tu až dvakrát zbytočne ukazovala kozy. Nie, že by nebolo čo ukázať, lenže mi to formou vôbec nepasovalo k žánru. 🤷‍♂️ (01.09.2021)