Můj svět

Svět komiksu nezahrnuje jen ty obecně známé postavy a symboly popkultury, jako jsou superhrdinové v podání Batmana, Spidermana nebo Supermana. Podobné tituly sice na objem jednoznačně vítězí, ale téměř od počátku existoval proud alternativního komiksu, který chtěl reflektovat skutečný svět a jeho skutečné problémy a představoval nekomerční, ale o to zajímavější část malonákladové komiksové produkce. Jedním z hrdinů a symbolů téhle nezávislé tvorby je právě chlápek jménem Harvey Pekar, který je všechno, jenom ne idolem žen a superhrdinou. Místo s padouchy a nestvůrami bojuje se svými mindráky, pohodlností, smůlou a bohužel také s rakovinou. Film se odehrává v tragikomické poloze a má autobiografické rysy, protože v něm autor scénáře popisuje vlastně své životní osudy. Jen málokdy můžu říct, že bych měl takový pocit sounáležitosti s filmovým hrdinou, protože už jen vstup do jeho pracovny ve mě vzbuzuje pocit malého vítězství, že je na téhle planetě aspoň jeden člověk, který je větší bordelář než já. Můj svět je malý film, který nenabízí šokující zvraty a bombastické efekty, ale je hluboce lidský a sympatický. Celkový dojem: 75 %. (18.11.2010)

Jako usoplené mládě jsem kreslila komiksy, mými spolužáky oblíbené sci-fi krváky, a svět výtvarna mi zůstal blízký dodnes. Chválím tedy vizuální stránku filmu a vůbec celkově neotřelé provedení "Mého světa", kombinující životopisný film s dokumentem, do toho zajímavé obrázky a komiksové vsuvky. Jako další klad lze přihodit herecký výkon Paula Giamattiho, na padnutí na zadek a oslavné výkřiky to sice nebylo, ale na druhou stranu scénář nedával kdovíjaký prostor pro excelování. Obyčejný lidský příběh je paradoxně největší slabinou filmu, místy melancholický, místy groteskní, ponejvíce však všedně nudný, jak už to obvykle v životě chodí. Pro příznivce nezávislých snímků asi hotový ráj, já jsem ovšem pouhá povrchní pipka, od kinematografie očekávám, že mi přinese pořádné emoce: napětí, strach, smích nebo dojetí, úžas nad nepoznanými světy - nic z toho mi tenhle film nenabídnul. No jo, zase jsem usnula a v tomto případě by se mi to nejspíš stalo i v dopoledních hodinách, natož v noci. 58% za to zajímavé, vymazlené zpracování a P. Giamattiho. (01.04.2010)

Harvey Pekar byl hodně jinej, než tak běžnej člověk bejvá. Na druhou stranu právě ta neortodoxnost donutila tvůrce k tomu, aby o něm vyprávěli film. Paul Giamatti tak rozjíždí další ze svých intelektuálních rolí, kterou si občas střihne i samotný Harvey Pekar. Takže tu Pekara někdy hraje Giamatti a někdy si ho hraje i on sám. Do toho se tu promítá i svět komiksů a fakt, že na scéně je více bláznů, než je obvyklé, což je v rámci filmu v pořádku. Jakmile nahodíte na jeho tóninu, zaručeně Vás uspokojí. (01.02.2015)

Zaujímavosť snímku pramení najmä z jeho jedinečnej nezvyčajnosti. Sfilmovaný comics, sfilmovaný život, sfilmovaná realita aj fikcia. Na týchto rozhraniach je postavený celý dej. Svojsky prerozprávaný, ešte svojskejšie zakončený. Ale určite z väčšej časti zaujímavo trpký, pesimistický aj humorný. Viac z tohto celku však majú určite domáci (USA), ktorí majú o 'American Splendor' oveľa väčší prehľad, keďže tam sa comics a postava Harvey Pekar stali dá sa povedať národnými ikonami. 80%. (14.07.2008)

Tematicky byl pro mě Můj svět menší novinkou, protože o komiksy se příliš nezajímám a tudíž o alternativní komiksové tvorbě reflektující reálný život obyčejných lidí jsem neměl tušení. Líbilo se mi zde více nápadů, které se úspěšně snaží mainstreamový film ozvláštnit: jak komiksově laděná stylizace některých sekvencí či prostřihů, tak pravidelná doplnění hraného filmu (s hereckým ztvárněním ústřední postavy) o dokumentární dokrutky, včetně jednoho archivního TV záznamu, se skutečným Harveym Pekarem. Zpracování tématu nespokojeného života v pracovní rutině, v kontrastu k postupnému odhodlání se směrem k nápadu a nalezení se ve volném čase v novém aktivním koníčku, na mě zejména v první půlhodině dokonale působilo, i co do melancholické atmosféry podbarvené znějícím saxafonem. Upoutat mě často svým přirozeným, lehce komickým výkonem dokázal i Paul Giamatti v hlavní roli, nejvíc během scén s poloviční ztrátou hlasu a v monologickém příběhu k závěru. I když nešlo zas o herecký výkon, jaký by mě naprosto posadil a uzemnil po celou dobu. A s filmem jsem to měl přibližně stejně, neb navzdory všem kladům, silným momentům, občas i zdařilé vtipné scéně (povídání o „Pomstě šprtů“ v autě) i snahy o kouska originality pro mě Můj svět místy upadal až do roviny standardního amerického průměru, navíc hlavní herečka (Hope Davis) mě jaksi ničím nezaujala. Zhlédnutí nelituji, ale potřebu vracet se k tomuto snímku asi mít nebudu. [65%] (27.07.2023)