Come True

Rozhodně se musí ocenit originální vize, Anthony Scott Burns doručil film, který si nespletete. Come True vypráví o dívce, která se přihlásí do jakési univerzitní spánkové studie. Trpí ale nočními děsy a právě sny, respektive noční můry, se stanou středobodem vyprávění. Ty snové vize jsou fakt skvěle atmosféricky podané - ale nejen ony. Výraznou a unikátní atmosféru má v podstatě celý film, dost dlouho jsem proto vlastně bojoval s tím, že je nějak divně vymknuté od reality i dění mimo snění. Nakonec to ale není výtka, protože i přes svou prvotní uživatelskou nevstřícnost mě ten film vtáhnul a bohatě se mi odvděčil. Atmosférické žně jsem čekal, takže jsem si jej pustil pěkně v naprosté tmě se zvukem do sluchátek a můžu teda říct, že v druhý půlce jsem s sebou škubnul nejednou. Snad jen, dokázal bych si Come True představit bez poslední cca minutky, která snímku jasně formuluje pointu, ale imho by se bez ní obešel. (12.03.2021)

Zpočátku jsem měl dojem, že budu spokojen. Archetypy, sny, nevědomí, tedy témata, z kterých by šlo bezpochyby poskládat něco veskrze interesantního. Leč následně se do toho začaly přimíchávat další, pohříchu nekonzistentní ingredience jako horor, romance, pseudoart, trochu Kafky a science fiction, aby z toho nakonec vyšel jakýsi žánrový galimatyáš. Ten se mi s ubíhajícím časem začal usazovat v mysli, takže jsem nakonec dospěl k neochvějnému přesvědčení, že to co sleduji, není umělecké ztvárnění prostoru mezi snem a realitou, nýbrž obyčejný blábol. Všemu pak nasadil korunu až parodický upíří závěr. Ani obsazení nebylo zrovna důvodem, který by mě inspiroval k vyššímu hodnocení, takže dvě hvězdy, jedna za téma a druhá za somnambulní filmový výraz. (02.07.2021)

Noční můra v Elm Street: Indie Edition nebo Za černou duhou 2. A člověk si vzpomene i na Maniaca. Tady je sice děje víc, ale i tak bych to výrazně pokrátil, a vizuál není až taková divočina jako u Panose. Navíc ty neonově nasvícené místnosti s retro monitory už začínají být trochu ohrané. Lovci nočních můr měli potenciál, ale utopilo se to v indie moodu. (21.03.2021)

Vyloženě nesnáším tyhle ojebávačky diváka mindfuck filmy, které vše vsadí jen a jen na atmosféru a divák musí čekat do konce, jestli se pánům tvůrcům uráčí přijít s nějakou zajímavou pointou nebo rozuzlením, a nakonec se mu dostane právě a jen té ojebávačky. Máme tu jednu tomboyku, která nemůže spát, jeden institut na zkoumání snů, pár nočních můr s divnými a temnými postavami ze svítícíma očima, pak dlouho nic a "překvapivý" konec. Burns to podle mě natočil jen proto, že ujíždí na anorektické hlavní herečce a chtěl si ji natočit nakonec nahatou. Asi měl Burns taky nějaké sny. Když to proberu zpětně, celý ten film, tak tam hodně věcí nedává smysl - možná leda, kdyby ta smska byla podepsaná. Ale takhle je to nejtrapnější a nejjednodušší zakončení, jaké pana tvůrce napadlo. Btw, asi největší logický lapsus - byly před dvaceti lety chytré telefony? (06.11.2022)

Těžké hodnocení. Na jednu stranu vynikající estetická forma, tj. artová režie, pomalá pečlivá kamera, temný, zádumčivý, místy až meditativní děj, příjemná syntezátorová hudba a hlavně skvělá herečka v hlavní roli, která sice laciné krásy příliš nepobrala, ale je vizuálně hodně zajímavá a stoprocentně uvěřitelná. Na druhou stranu příběh, který slibuje víc, než kolik divákovi nakonec dá. Jde o prolínání snů a reality? O prolínání světa vezdejšího a světa onoho? Každopádně se netěšte na nějaký prvoplánový přímočarý horror, tohle je spíš festivalová záležitost, než spotřební béčko. Vrcholem děsu je postava holohlavého nahatého chlapa na blikajících černobílých monitorech, na které 'bílé pláště' ve velínu vystrašeně třeští oči, pokusní spáči dostávají něco mezi záchvatem paniky a padoucnice, a divák na to vyjeveně zírá a příliš nechápe, co se na obrazovce vlastně tak děsivého děje. A po závěrečných ca pěti minutách jsem měl v hlavě ze všeho docela slušný guláš. Ale oceňuju originalitu a taky fakt, že tenhle film se mi z hlavy určitě jen tak nevykouří, jako 95% všech ostatních filmů. (14.03.2021)