Come True

Stylizase snů byla docela slušná a herečka v hlavní roli mě bavila. Jenže mi připadá, že motto všech kanadských režisérů zní "Být divný jako Cronenberg." a to mi občas leze na nervy. A obvzláště mě to štve u klasických žánrových námětů, kde se tvůrci víc než na řemeslo soustředí na to, aby udělali nejobyčejnější zápletku co nejnesrozumitelnější. A to je podle mě i tenhle případ, kde tomu ještě nasazuje korunu posmrkaný a ušmudlaný nezávislý kapesník. Škoda. 30% (09.12.2021)

Snímek se zdánlivě snaží vybudovat svojí zakladnu na spánkové paralýze. I když mne tento problém svým způsobem děsí i fascinuje zároveň, bohužel si tvůrci pro svoji prezentaci připravili naprosto nevhodný způsob. Tím pádem je značný potenciál filmu odhozený na hromadu nepříliš zajímavého materiálu. Jelikož tomu chybělo něco klíčového, po celou dobu jsem se neuvěřitelně nudil. Navíc, když už to konečně vypadalo, že se to celé rozjíždí, stalo se něco spíše divného než strašidelného ba či dokonce napínavého a vy se v závěru nudíte ještě víc. Nelze upřít celkem originální myšlenka příběhu, avšak provedení mi přišlo otřesné. Chtěl jsem darovat jen jednu hvězdu za originalitu, ale posledních 5 minut přecijen přineslo nějaké ovoce. 39% (20.03.2021)

Rozhodně se musí ocenit originální vize, Anthony Scott Burns doručil film, který si nespletete. Come True vypráví o dívce, která se přihlásí do jakési univerzitní spánkové studie. Trpí ale nočními děsy a právě sny, respektive noční můry, se stanou středobodem vyprávění. Ty snové vize jsou fakt skvěle atmosféricky podané - ale nejen ony. Výraznou a unikátní atmosféru má v podstatě celý film, dost dlouho jsem proto vlastně bojoval s tím, že je nějak divně vymknuté od reality i dění mimo snění. Nakonec to ale není výtka, protože i přes svou prvotní uživatelskou nevstřícnost mě ten film vtáhnul a bohatě se mi odvděčil. Atmosférické žně jsem čekal, takže jsem si jej pustil pěkně v naprosté tmě se zvukem do sluchátek a můžu teda říct, že v druhý půlce jsem s sebou škubnul nejednou. Snad jen, dokázal bych si Come True představit bez poslední cca minutky, která snímku jasně formuluje pointu, ale imho by se bez ní obešel. (12.03.2021)

Vyloženě nesnáším tyhle ojebávačky diváka mindfuck filmy, které vše vsadí jen a jen na atmosféru a divák musí čekat do konce, jestli se pánům tvůrcům uráčí přijít s nějakou zajímavou pointou nebo rozuzlením, a nakonec se mu dostane právě a jen té ojebávačky. Máme tu jednu tomboyku, která nemůže spát, jeden institut na zkoumání snů, pár nočních můr s divnými a temnými postavami ze svítícíma očima, pak dlouho nic a "překvapivý" konec. Burns to podle mě natočil jen proto, že ujíždí na anorektické hlavní herečce a chtěl si ji natočit nakonec nahatou. Asi měl Burns taky nějaké sny. Když to proberu zpětně, celý ten film, tak tam hodně věcí nedává smysl - možná leda, kdyby ta smska byla podepsaná. Ale takhle je to nejtrapnější a nejjednodušší zakončení, jaké pana tvůrce napadlo. Btw, asi největší logický lapsus - byly před dvaceti lety chytré telefony? (06.11.2022)

Noční můra v Elm Street: Indie Edition nebo Za černou duhou 2. A člověk si vzpomene i na Maniaca. Tady je sice děje víc, ale i tak bych to výrazně pokrátil, a vizuál není až taková divočina jako u Panose. Navíc ty neonově nasvícené místnosti s retro monitory už začínají být trochu ohrané. Lovci nočních můr měli potenciál, ale utopilo se to v indie moodu. (21.03.2021)