Zánik samoty Berhof

Svoboda v první polovině buduje působivou mrazivou atmosféru rozehranou v působivém prostředí bývalého hostince na samotě, zatímco ve druhé více sází na efektnost a výchozí situace se mu poněkud rozpadá a negraduje. Přímo se nabízí srovnání s Vláčilovým filmem Stíny horkého léta - zatímco Svoboda více sází na syrovost a prokreslenost postav i dobové souvislosti, Vláčil buduje dramatickou zápletku s průzračností žánrového filmu - přesto však je jeho film působivější v tom, že si od počátku udržuje čistotu záměru a dokonale naplňuje pravidla hry a přesto nabízí určitý nedosobní přesah. Zánik samoty Berhof spíše zůstává na svou dobu umně vystavěným psychologickým thrillerem s významnou vizuální stránkou, bez hlubší roviny, ta akorát probleskne v závěrečném rezignujícím aktu jeptišky v podání Jany Brejchové, jež opět dokazuje, že fanatické řeholnice jí jdou nejlépe. Za pozornost stojí i výkon mladičké Vančíkové, která zde vyniká dětskou přirozeností - její typ později bohužel spíše uškodil Prokletí domu Hajnů. (25.02.2008)

Mikroskopický záběr na zánik jednoho světa troskotá na toporném hereckém projevu většiny zúčastněných a na nedostatečném prokreslení většiny postav. Výsledek je proto panoptikální a celek připomíná jakýsi zrůdný kabaret. Naturalistická popisnost přitom zabíjí atmosféru, která by k samotnému zanikání mohla říci více než vlastní příběh, a zachycený prostor se na dramatu nepodílí jinak než jako náhodné kulisy, historií bezděčně poskytnuté lidem k vyplenění. Jana Brejchová se jako jediná vymyká, ale je to jen jeden světlý bod. První a poslední záběr na ni ospravedlňují existenci tohoto filmu a přitom jej oba překonávají. (09.02.2013)

Netušila jsem, že po válce se ještě takto bojovalo a umíralo. Poražení Němci se nechtěli vzdát a ve skupinkách přepadávali české a polské osady, mučili a vraždili tam lidi, kteří se jim postavili. Toto je příběh jedné takové osady a jedné tlupy německých verwolfů. Film má dusnou a tíživou atmosféru a je z něho cítit vážnost situace. Děj se ještě prolíná s osudem mladičké dívky, která vyrůstá s agresivním a tyranským otcem. (20.06.2020)

"Zánik samoty Berhof" je surová, ponurá, silne atmosferická, povojnová dráma odohrávajúca sa na schátralom statku uprostred hôr na česko poľsko nemeckej štátnej hranici. Výborná réžia, takmer dokonalá kamera a perfektné výkony všetkých zúčastnených hercov robia z tohto snímku nezanedbateľnú súčasť vrcholu československej filmovej tvorby, ktorú dozaista dokážu vysoko oceniť všetci priaznivci tuzemskej kreatívnej kinematografie. **** (08.10.2012)

Teď mám zrovna takový období kdy jsem naladěnej na český potažmo československý filmy, který jsem ještě neviděl. Zánik samoty Berhof už mám ve chci vidět pěknejch pár let. A kdy jindy si tenhle film pustit když né teď. Po dokoukání musím konstatovat, že to nebylo špatný. Dobře natočeno, dobře zahráno, dobrej příběh ale tak nějak se od toho možná čekal trošku víc. Kdyby to šlo dám 3,5 hvězdy. Takhle volím slabší 4. Obsahově mi to trošku připomíná Stíny horkého léta (1977) na kterej se chystám v nejbližší době. (22.02.2023)