Zánik samoty Berhof

Reziser Jiri Svoboda /Motiv pro Vrazdu/ natocil silny a depresivny film z povojnoveho obdobia z cesko -polsko -nemeckeho pohranicia. Film divaka zaujme najma surovou atmosferou a uhrancivym Ladislavom Krivackom /Slavnosti snezenek/, z ktoreho mam dodnes husiu kozu. Ako ceskoslovensky kult by som film rozhodne nevidel, tam by som dal skor Jachyme, Hod ho do stroje, Marecku, podejte mi pero, pripadne Vesnicko ma Strediskova. Ale ako normalizacnu kvalitu film rozhodne odporucam kazdemu mylovnikovi ceskoslovenskej kinematografie. A ako pise kolega mchnk : "tohle je potreba znat, povazujes -li se za znalce ceskoslovenske kynematografie". 72 % (17.01.2015)

V kombinaci lyrického vyprávění s lidskou krutostí způsobenou temnou dobou (zde válkou, jež minimálně pro vybrané jedince ani květnem '45 úplně neskončila) Jří Svoboda nezapře pokus navázat na styl Františka Vláčila. Stejně tak v celkovém pojetí plném tmy, stínů a depresivních výjevů film pak nezapře podíl polské produkce a dává vzpomenout na obdobně laděné horory a thrillery pro polskou kinematografii dost typické. Temně laděných filmů z prostředí pohraničí vzniklo u nás daleko více, ale asi v žádném jsem nespatřil až tolik šílenství a temna. Z toho kontrastu starých opuštěných míst ve večerních či nočních hodinách se skromným osvětlením malých petrolejek a hořících svíc, ve společnosti silně nesympatických postav (nimiž se nekompromisně obklopené stávají dvě dospívající duše) mi bylo až nepříjemně po celém těle včetně žaludku. Dlouho jsem sbíral odvahu podívat se na Berhof opakovaně... pro mne osobně je to fascinující i hnusně odpudivý film zároveň. Masakr s vidlema se mi vryl do paměti jako asi nejbrutálnější scéna čs. filmu (ještě spolu s legendární retrospektivou v dílu Majora Zemana "Studna") a postava v podání vynikajícího Ladislava Křiváčka na mne zapůsobila svým vzhledem a konáním ve vrcholném okamžiku natolik strašidelně, že jsem jí přes svůj původ a místo v konfliktu pomalu zapomněl vnímat jako kladnou. Stíny horkého léta od Vláčila mám určitě raději, ale i tady musím velmi ocenit také tvůrčí práci s kamerou a hudbou. 80% (17.07.2020)

Silné drama, které myslím velmi dobře vystihuje atmosféru poválečného ČSR. Asi bych ho také přirovnal k Vláčilovu Adelheidu, ale ten mi přišel o něco jasnější (přítomnost Salome a její úděl zde jsem vůbec nepochopil), ikdyž ne tolik mrazivý a naturalistický jako právě Zánik samoty Berhof. Škoda jen, že se nenašla žádná postava, které bych nějak víc fandil, nebo s ní alespoň soucítil (všichni mi přišli dost divní a ujetí, včetně poručíka a té mladé holky). Konec byl zvláštní a bohužel mi docela pokazil celkový pocit ze snímku (Körnerovu předlohu jsem teda nečetl, ale jako diváka nepoznamenaného knihou mě to náhlé oživnutí jedné z postav, řekl bych už dávno mrtvé, docela naštvalo), takže celkově bych to viděl na slabší 4*. (25.05.2010)

Zvláštní film, který je na československou tvorbu až nečekaně atmosférický. A taky ani moc nenudí. Co je na něm ale nejvýraznější, je precizní filmařská práce. Tak dokonalá práce se světlem, tmou a stínem se jen tak nevidí a klobouk dolů před štábem, že to tak perfektně zvládl. A tak kamera sama o sobě je taky úžasná. Na československý film je tady překvapivě i víc krvavých scén, než by člověk čekal, ale mě se ta "odvážnost" na tom líbila. Dost scén je zde překvapivě silných a myslím, že na tenhle film jen tak nezapomenu. Být o něco silnější, dal bych i víc, takhle jenom 4* (15.02.2020)

Veľmi slušný film z povojnového obdobia kdesi na česko-poľsko-nemeckom pohraničí. Dvaja z trojice slovenských hercov zvládli češtinu bez predabovania. Ostala iba P. Vančíková, to je tá Alžbetka z Perinbaby, ak by bola niekomu povedomá, ktorá už predabovaná bola. Hraje jednu z hlavných postáv a jej priestor ma vo filme prekvapil. Nečakal som to. Film má dobrú atmosféru i príbeh a niečo veľmi, veľmi podobné a rovnako so slovenskou účasťou natočil i F. Vláčil -Stíny horkého léta . Niektoré mníšky nosia miesto kresťanského krížu trochu iný kríž...80%. (09.06.2013)