Jen o rodinných záležitostech

O potřebnosti takovýchto filmů zde vždycky píšu vždy, když shlédnu film, který ukazuje ty neuvěřitelné nepravosti, kterých se dopouštěl komunistický režim. Děj se odehrává v 50tých letech v době politických procesů. V době kdy komunisté se rozhodli zařádit si ve vlastních řadách a odsoudili spoustu i vysokých funkcionářů KSČ k dlouholetým vězením nebo i k trestu smrti.Tohle by měli pouštět v parlamentu našim "skvělým" poslancům za KSČM, kteří neustále brání a glorifikují minulý režim. Opravdu nevím, komu rozumnému se ještě může stýskat po takové době a říkat, že za "komunistů" bylo líp. Ne, takhle bylo za komunistů, viz. tento film!!! (21.02.2011)

Při sledování tohoto pozapomenutého raně posametového československého filmu mi okamžitě naskočilo vcelku nedávno zhlédnuté Doznání a vcelku mne překvapuje, že tu není v podobných.  Byť  filmové zpracování Londonových zážitků v některých okamžicích volí symboličtější jazyk, tak bych řekl, že se u něj režisér Svoboda rozhodně inspiroval, anžto některé pasáže byly prakticky totožné.   Padesátá léta byla nejtajemnější a zároveň nejhrůzyplnější součástí komunistické éry  nejen v Československu. Paranoidní režim  se začal pod taktovkou stalinské Moskvy  obávat o náladu svých poddaných, poněvadž  se plánovací ekonomický dadaismus přiliš nedařil a  nastal  čas zasáhnout a ustanovit viníky téhle situace. A bylo třeba sáhnout až k obětem nejvyšším a setnout některé své vlastní hlavy, jinak by společnost téhle kamufláži nikdy neuvěřila.  A tak byl vymyšlen a realizován  proces s největším "zrádcem" Slánským a jeho nohsledy.  Doba, kdy si žádný člověk, ale i dříve nedotknutelný pohlavár nemohl být ničím jistý, doba strachu a útlaku a doba, která "zachránila" socialistické zřízení na dalších pár let...    Jako obžaloba hrůzyvlády pak funkční i díky skvělým hercům, Hanzlík, Kňažko, Vančurová, Bartoška ale i v menších rolích Roden či  Mucha naprosto excelentní. Celý příběh pak rámuje bezútěšná temná atmosféra, kde zejména scény z věznice nedávají pražádnou naději. (26.07.2023)

Film zajímavý po všech stránkách. Jak pozadím, dobou vzniku, osobou režiséra, tak zejména sebou samým. Vzhledem k době vzniku nebyl problém zachytit 50. léta, moc se toho totiž nezměnilo. Ponuré exteriery plné strachu střídají ponuré scény z bytů, továren a vězení, samozřejmě plné strachu. Existuje jediná jistota a tou je flaška hořčáku ve skříňce Františka Husáka. Ostatní jistí Ladislav Potměšíl v balóňáku a pak už jen číslo, břečka z plechové misky a chodit a chodit... Velmi sugestivní, nepříjemné, smutné. Povinně všem, kterým tehdy bylo líp... (30.07.2015)

Drsný film o dvou komunistech, kteří jsou v 50. letech vybráni k likvidaci, tj. psychicky a fyzicky mučeni, nuceni k přiznání nesmyslných obvinění a bezmocně směřují k šibenici či dlouholetému žaláři zatímco jejich majetky jsou rozebrány stranickými funkcionáři a jejich rodiny odsouzeny k životu v bídě. Jeden z těch filmů, po kterém si člověk řekne co asi za lidi může ještě spoustu let po revoluci, kdy už jsou všechna tahle zvěrstva dávno známá, volit komunisty. Nicméně, díky za tento depresivní film, jednu z prvních záporných rolí Karla Rodena i výborného Hanzlíka. (30.01.2011)

“Raději se desetkrát mýlit, než mít jednou pravdu proti straně!” Československo, 50. léta a nelidský teror na lidech v podobě vykonstruovaných procesů. Doslova horor mající reálné základy. Citace: ´Příběh z období kultu osobnosti, usilující o postižení psychologie doby a lidí ji žijících. Odsuzuje i varuje vylíčením tragických osudů dvou mužů, zatčených a obviněných z velezrady, a ženy jednoho z nich, kteří trpí nesprávnými metodami i s nimi zápasí a sami v sobě i ve svém okolí hledají odpověď na palčivou otázku, kde vlastně je pravda a spravedlnost.´ Snímek je natočen na základě autobiografického knižního románu autorky Jaromíry Kolárové, která vyšla v roce 1965. Scénář byl však dokončen až v roce 1988 a do kin hotový film vzešel zrovna v době tzv. Sametové revoluce a co si budeme povídat, kdo by v tuto dobu chodil do kina. A tak bohužel upadl v zapomnění a je to ohromná škoda. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré. A rozhodně se na to měli podívat čeští tvůrci, kteří stojí za filmem ´Milada´. Takhle nějak ten film měl vypadat. Stojí za připomenutí, že něco takového už v roce 1970 natočili francouzští tvůrci v Česku uvedeném pod názvem ´Doznání´, pro změnu dle vzpomínek popsané v knize od československého komunistického politika, diplomata a publicisty Artura Londona, který emigroval do Francie, jehož děj je tomuto podobný jako vejce vejci. Film byl samozřejmě v tehdejším Československu zakázán a není divu. (16.08.2018)