Jen o rodinných záležitostech

Jak napsal Gudaulin, film je schématický a trochu šablonovitý, za to hvězda dolů, pro mě, jako pro historika na něm nebylo nic objevného a třeba takový Bumerang považuji za mnohem lepší. Bohužel se obávám, že byť by mohl být skvělým výchovným prostředkem, dnešní mládež by se u něj nudila, protože grow je jen o přiznání. Jinak je snímek neprávem zapomenutý, výborné herecké výkony, historická výpovědní forma je na vysoké úrovni, mám pocit, jako bych sledoval něco od Solženicyna. Aspoň jednou to stojí za to vidět. (23.03.2020)

Vcelku poctivá snaha o vyrovnání se s politickými procesy 50. let v době, kdy se již (z)hroutil komunistický režim. Skvěle natočeno, výborné herecké výkony, podařilo se vystihnout skutečně děsivou podobu vypořádávání se s "vnitřním nepřítelem" v období studené války dle stalinského vzoru. K lepší plasticitě filmu mi jen chybí jeden z důležitých rozměrů procesů 50. let - že semlely kromě zcela nevinných obětí často i ty, kdo je sami pomáhali zpočátku iniciovat, včetně Rudolfa Slánského samotného. Přesto snímek vyznívá mnohem lépe a objektivněji než většina současných filmů věnujících se tomuto období, které bývají většinou už jen černobílými politickými či ideologickými agitkami. (07.11.2020)

"Dal jsem Vám zločince, znáte trest, to mám za Vás vymyslet i zločin." Při sledování tohoto depresivního snímku jsem si nemohl nevzpomenout na román Artura Londona Doznání. Dech beroucí výpověď o politických procesech z 50 let, kdy neplatilo, že "vina se nerozhoduje, vina se dokazuje". Obludnost vyšetřovatelských metod StB demonstruje nejen agresivní a někdy téměř až nepříčetný vyšetřovatel Karla Rodena, ale i zdánlivě uznalý a lidský Milan Kňažko, z jehož úst však zaznívají i šílené věty jako "kdyby nebylo Hitlera, tak jste si ho musely vymyslet". Scénáristicky zajímavě podané dvě strany téže mince komunistické zlovůle. (17.04.2017)

Inu, soudruzi se likvidovali mezi sebou. Tajemník šel po krku tajemníkovi, komunista komunistovi. Jiné to není ani dnes, i dnes se politici navzájem likvidují. Metody zřejmě nedosahují krutosti 50. let, ale, co my víme. Ona i mediální a sociální likvidace není nic, o co by člověk stál. Takže mně soudruhů nějak extra líto nebylo, byla to jejich věc. Docela jiná káva je třeba polský film Generál Nil. Tam soudruzi likvidovali vlastence, bojovníky proti sovětské okupaci a antikomunisty. Tento film je čisté pokrytectví, protože ho navíc natočil komunista. (17.05.2017)

Jistě, podobných filmů o padesátých letech je mnoho, ale tohle byl jeden z prvních, který o nich vyprávěl. Alibismus Svobody a Kolárové je hypotéza, kdyby tvůrci neměli určitou sebereflexi, nechali by podobné téma ležet. Každopádně vyrovnání se s minulostí Jiřímu Svobodovi šlo, po té hrůze, co natočil loni po ČT, jsem se chtěl mrknout na nějaký starší film pana režiséra, který ještě neznám a vyplatilo se. 70%. (02.01.2024)