Jedna ruka netleská

Nevím, co si o tomto filmu mám myslet. Celý ten film na mě působí divně a moc nechápu stylizaci hrdinů do jiných postav, které nápadně chováním i vzevřením připomínají... jako kdybych to všechno už někde viděl... DceruškaV.Dlouhého připomíná M.Jovovichovou v Bessonovo Pátém elementu, její kámoška jako kdyby byla stejně vykulené dvojče Ch.Ricci z Addamsovic rodinky. Nemluvě už o hlavních hrdinech (Blbý a blbější) a takových přirovnání je tam víc... Ovšem fuhrer Trojan byl boží a jeho ekologická cold lady také. Ale, co s přirovnáními a kritikou... JÁ JSEM SE SMÁL! A ČASTO! A to se tuším od komedie, čeká, ne? Tak co... :-) Dáme normální houbovej čaj a bude... :-) (09.11.2004)

Není to sice taková bomba, jako Samotáři (srovnání se prostě nelze vyhnout navíc tenhle film se asi kultovním nikdy nestane), ale i tak jde o docela zábavný plný skvělých hlášek ("Já to říkal, že ty ptáci maj ňáký divný zobáky", "To je normální houbovej čaj", nebo scéna, kdy Jirka Macháček čerpá energii ze stromu...). (15.11.2004)

„Andreo, co myslíš, jaký lidi končí na dně přehrady?“ – „Myslím, Martino, že lidi, který se do něčeho namočili.“ Tak tady jsem s očekáváním, pravda, dost přestřelil. Nevím, proč se mi Jedna ruka tak dlouho vyhýbala, nicméně Samotáře a Šeptej jsem viděl před dlouhými 7 lety, a úplně jsem zapomněl, jakým typem humoru se Ondříček prezentoval. V případě tohoto filmu jsem se totiž smál tak často, až mi tekly slzy. Tak skvěle napsané (záměrně) dementní dialogy a vypatlané postavy se často nevidí, a těch zabijáckých hlášek! Ale zpátky k postavám; čtveřice „vyšetřovatelů“ sice občas zahraje na jednodušší, avšak rozhodně funkční notu, Matáskův „řezník“ si vystačí s jedním zdrcujícím výrazem a větou, pod odpověď Myšičkova psychouše bych se zlomyslně podepsal, Třískův divadelník dostal minimum prostoru a přesto stačil „zaválet“, ale hlavní tahouny vidím jednoznačně v Trojanových (ty jejich dialogové výměny….vrcholící při groteskním milování!). Šílená matka a její metody výchovy jsou super, ale to co předvádí Trojanův Zdeněk…nejde jen o pasáž s projevem, vždyť ten zářil snad v každé scéně. Jistě, sem tam se najde hlušší místo či něco mírně vyšumí do ztracena, ale celková zábavnost téhle černohumorné, absurdní, bizarní a lehoulince zvrhlé (scéna s pejskem asi nesedne každému…že?) šílenosti dává na tyhle místa celkem v pohodě zapomenout. I když jak si tak čtu některé zdejší komentáře, asi musíte být správně „úchylně“ naladěni…a to já teda rozhodopádně byl! A když si k tomu všemu připočtu pohodovou hudbu včetně melodie doprovázející Vůdce (ta mi ostatně hrála v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí), rád nadhodnotím a těch slabších 5* filmu dám. „Co to je?“ - „Rukavice…“ – „Na co?“ – „To sou rukavice…které jsou na rukavicích. Jsem unavený, dobrou noc.“ – „Dneska je čtvrtek…!“ (20.07.2015)

Nevybavuje se mi momentálně mnou oblíbenější česká komedie než Jedna ruka netleská krom nedostižných Pelíšků. Ač filmu bezesporu kraluje "Adolf" Trojan, ostatní mu zdatně sekundují - Zdeňkova cáklá rodinka, skvělý Myšička jako psycholog, Dlouhý s jeho Načapám tě, Tříska jako otec-transvestita, vykulená Andrea a samozřejmě duo Taclík-Macháček á la Blbý a blbější. Celý film navíc prostupuje podivně zrůdná atmosféra, která zážitek z filmu jen umocňuje... "Medvěd je připraven znamená... že medvěd je připraven... na kostýmní zkoušku" 100% (06.04.2011)

Film, v němž se setkávají postavy hnusné a odporné (Klára Pollertová) s postavami nesympatickými a tragickými (Marek Taclík) s postavami na druhou stranu velmi sympatickými v jejich prostotě (Jiří Macháček) či "podivnosti" (skvělý Jan Tříska). Indiduální herecké výkony, které stojí za zapamatování (u Matáska a Trojana s tím opravdu nebudete mít problém, i když Matásek toho moc nepředvede:)) ale dostávají na frak dost slabým scénářem. Filmu by daleko víc seděla podoba povídková, protože linie s výchovou dětí úchylnou matkou, konfrontovanou s o něco méně či spíše jinak úchylným psychiatrem je naprosto z jiného světa než linie s asociálním nevyzrálým dementem Taclíkem, přesvědčeným o své výjimečnosti. A pokud jsem to neřekl dostatečně jasně, je výborná. Jedna Ruka Netleská přesto nezmizí v propadlišti dějin, protože jednotlivé myšlenky jsou zkrátka dobré a to, co předvádí Ivan Trojan, je naprosto neskutečné. Tento muž je skutečně hoden takového úkolu - úkolu učinit tuto podivnost zamilovanou do tmavých barev pozoruhodnou, místo toho aby byla označena jen za nedotaženou a jako taková byla zapomenuta. Druzí Samotáři se však ani náhodou nekonají. Schade... 70% (13.09.2008)