Tma, světlo, tma

Masaker :D Perfektná myšlienka , zvukové efekty a záver. 3 najzákladnejšie / najnebezpečnejšie časti ľudského tela : mozog (rozmýšľať, tvoriť / všetko zlo čo sa tvorí v našej hlave), jazyk( dorozumieť sa s ľudmi, komunikácia / nadávať , šíriť klebety a podobne) a penis( toto snáď nepotrebuje koment xD ) . Všetci si v tomto kúsku nájdeme niečo, čo nás zaujme.Surrealizmus power :) (01.03.2011)

Na počátku byla tma, pak se začalo něco dít a ve světle stísněného pokoje se začal postupně tvořit z hlíny (připomínala mi tu, z které vyšly chobotničky z druhého patra) člověk. Ruce, nohy, oči, mozek, jazyk... všechno to spořádaně pochoduje do pokoje, samozřejmě vyjma penisu, který je nutno nejprve pořádně zchladit. Nakonec z toho překvapivě vznikne člověk. U většiny kratasů se dočkáte výrazné poenty. Tady se stane přesně to, naco vás snímek 7minut připravuje a přesto vás Švankmajer dostane. Z bezvýznamné hmoty se kterou jsem neměl nejmenší soucit se stane lidská bytost, dýchající člověk. Ten obraz mi vyrazil dech, připomínal mi mou vlastní smrtelnost, začal jsem k té hroudě něco cítit. Už mi nebylo jedno, kde se kousek hlíny připlácne, nebo ubere.Chtěl jsem, aby to v té chvíli skončilo a najednou světlo opět zhaslo...Vtipná, morbidní genialita na třetí!! (08.09.2010)

Výraz, jakej ten pacholek nasadí, když ho jeho vlastní tělesnost namáčkne na strop - ach. Takový věci by se měly tesat do mramoru a rozlepovat následně na každý nároží, aby se na ně mohl každý podívat. Vážně. Já si myslím, že pokud se to umí, tak taková hrouda plastelíny toho může o člověku vypovědět tisíckrát víc než učený traktáty vousatých pánů rozjímajících nad nesmrtelností chrousta. (19.12.2009)

-4* Švankmajer se vrací k plastelíně (nebo co to vlastně je?) a dělá dobře. V tomto kraťasu si hraje jednoduchým nápadem, který dokáže pobavit a má to v sobě i cosi skryto. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (06.02.2020)

Koukám, že se odlišuji od všech, kteří tohle dílko hodnotili. Tak jako tak bych byl stručný, takže jen pár vět. Trochu nerozumím tomu, co má být tak zajímavého na šesti minutách, ve kterých neustále klepou, či spíše buší, na dveře různé plastelínová části těl. Někdo dole napsal, že tohle zaujme jak zpracováním tak tématem. Zpracováním - no dejme tomu, ale tématem rozhodně ne. A konec s penisem byl vůbec nejděsivější. Nejspíš nebudu nikdy fanouškem abstraktních děl, která jsou asi určena jen pro velké myslitele a ne pro obyčejné lidi. (28.11.2016)