Salvador

S odstupem času to vypadá, že vrchol filmové tvorby Olivera Stonea, měřeno kvalitou, spadá do 80. let, kdy přišel se dvěma špičkovými reflexemi ničivých válečných konfliktů. Četa je známější a vyvolala všeobecně větší ohlas, přece jen ji natočil jako přímý účastník s hlubokou znalostí věci. Bráno z jakéhokoliv pohledu, představovala vietnamská válka významnější událost a vztah k ní si v americké i světové veřejnosti utvářel kdekdo. Válka v Salvadoru zůstala ve stínu nejen té vietnamské, ale i souběžně probíhající irácko-íránské války, kde šlo o krvavý boj o ropná pole. Občanská válka probíhala v době, kdy se míjela se zájmem americké společnosti. Byla to éra ekonomického vzestupu, nového sebevědomí a yuppies. Salvador byla nemocná země, kde převážnou většinu majetku a veškerou politickou moc vlastnilo 27 rodin, které nechtěly připustit jakékoli reformy a ve spolupráci s armádními špičkami likvidovaly opozici nebo ji zaháněly do ilegality. Americké tajné služby se obávaly nové blamáže a la Kuba a rozhodly se zabránit pádu režimu za každou cenu. V zemi se vzedmula vlna brutálního násilí. Stone jako protiválečný aktivista, jehož politický profil formovala protestní 70. léta, sledoval vývoj se znepokojením a chtěl natočit angažovaný film z první ruky. Nenašel ale producenty, a tak film vznikal z nadšení a obětí celého filmového štábu. I přes řadu kompromisů daných omezeným rozpočtem, točilo se obvykle na první dobrý pokus, z toho snímku čiší neuvěřitelný zápal. Salvador není laciná agitka a jeho hrdina není sympaťák, ale složitá postava. Nespolehlivý nestálý dobrodruh se sklonem k alkoholismu, levičák srdcem, ne ideály, a spíš intuitivně se stavící na stranu těch slabších v konfliktu. Stone zároveň vzdává hold novinářské profesi v době, kdy novináři byli za pravdu ochotni riskovat život a jít proti proudu a očekávání veřejnosti i zaměstnavatele. Boylův kolega umírá při pokusu zachytit realitu pouliční bitvy z bezprostřední blízkosti. O pár let později se jeho kolegové ve válce v Iráku v pohodlí luxusního hotelu spokojili s oficiálním komuniké americké armády, efektními záběry pořízenými armádními kameramany a počítačovou simulací. Celkový dojem: 95 %. (21.10.2013)

Silné drama, bohužel opomíjené, které si zaslouží stát v řadě spolu se slavnějšími Četou, Hotelem Rwandou nebo Městem bohů. Výtečně zrežírované, výtečně napsaný scénář s perfektně zahranými dialogy. Chvílemi člověka napadá, že příběh pojatý jako opak dobrých grotesek točených jako: "smích přes slzy" - zde jako: "slzy přes smích". Když si uvědomím, že je filmu přes dvacet let, musím mu dát 100%. (05.09.2009)

Po U-Turn a JFK se jedná o nejlepší film režisérské ikony jménem Oliver Stone. O politické stiuaci v Salvodoru vím asi to samý, co o výrobě oplatek, ale i přes to, že film pojednává právě o politické situaci v Salvadoru mě dokázal nejen zaujmout, ale dokonce i sejmout. Je jen velká škoda, že TV Cinemax, který má jinak velmi citlivý přístup k filmům opoměl uvádět titulky, když se mluvilo původním jazykem a anglina byla dabovaná. Fláknout na celý film titulky by v tomto případě bylo mnohem efektivnější než poslouchat větší část v češtině a menší část v salvodortšině. James Woods zvládá postavu novináře skvěle, takhle si nějak představuju poctivou novinařinu. Vynikající byla i konfrontace s tou novinářskou pipinou z nějaký TV, ta mě silně připomínala většinu českých novinářů. PR otázky, nechození do terénu, ale hlavně že dělám kariréu a moc se neušpiním a hlavně nikho z bohatých a vlivných nenaseru. James Belushi hrál taky luxusní postavu, která jako by se řídila heslem "já jsem ochlasta a děvkař kdo je víc?" Přes vynikajícím způsobem zahraný titulní hrdiny májí však hlavní slovo jednotlivé scény, hlavně jejich podání fungovalo skvěle. Žádná hudba nebo naopak ticho, aby se ty nejsilěnjší scény zdůraznily. Všechny scény od masového hrobu civilistů přes popravy až k neuspěšnému nasazení uměle ruky malému dítěti byly podány jak samozřejmá součást každodenního života a přesně to tenhle film posouvá nesmírně vysoko a v tom je jeho největší síla. Je jen škoda, že nebyly ukázany ty fotografie co v Salvadoru James Woods a jeho kolega pořídili, protože to by byl zřejmě absolutní vrchol filmu. I tak se však jedná o pozoruhodný, méně známý majstrštyk z dílny s názvem Oliver Stone. (06.04.2010)

"Věřil bys tomu, že dalším prezidentem Spojených států bude přímej potomek šimpanze?" Věřil. Je to země neomezenejch možností a primáti mají svá práva. O to tu ale nejde. Tady jde o občanskou válku v Salvadoru a o tý vím z "objektivních" reportáží Rudýho práva úplně všechno. Takže jako odborník si to vysvětluju tak, že se USA domnívaly, že se jim Rusové pletou do vnitřních záležitostí Salvadoru a zasáhly. To je taková ta klasika. Mě však víc bavilo to svědomí Ameriky v podání levičáka Stonea. A taky vysvětlení, jakej je rozdíl mezi levičákem a komunistou. Díky za to. A hlavně díky za informaci, kde si za sedm babek sedne panna chlapovi na obličej. Kdybych někdy v Hondurasu špatně odbočil, tak toho možná využiju. (14.07.2022)

Jeden z nejnedocenějších filmů slavného režiséra, přesto nadčasovější než takové Wall Street nebo Alexander Veliký. Jsou v tom cítit neskutečné emoce a docela se divím, že podobně skvěle zvládnutá role nenastartovala Woodsovu hvězdnou kariéru. Ne, Salvador není politicky korektní, skutečné oběti této války vám namítnou, že existuje řada dalších úhlů pohledu a nic není tak jednoduché. Ale není přesně tato kontrovezní myšlenka důvod, proč Stoneovy filmy vyhledáváme? (10.02.2008)