Bang Bang Club

Tři komentáře (září 11)??? No to je tedy překvapení... To se místní pseudoznalci filmu s tisíci bodů moc nepředvedli (Kevspa, Radyo a podobní milovníci konformních pitomin)... Bang Bang Club byla parta jihoafrických válečných fotografů s veeeelice zajímavými osudy a několika Pullitzerovými cenami, přičemž fotka z vyhladovělého Súdanu, za kterou ji dostal Kevin Carter, je fakt drsná. Nebýt několika zbytečných odboček od hlavní dějové linky, možná bych dal 5 bodů. Film se hodně soustředí na rok 94, kdy byly v JAR první všeobecné volby a řezali se tam lidi z ANC a Zuluové z Inkathy. Pocit špíny ve slumech a bezdůvodného brutálního násilí (viz Marinovitchův Pullitzer za hořícího chlapa) je strhující. Přestože by to člověk od jihoafrického filmu čekal, rozhodně se tu nedočkláte žádných jednoduchých linek o zlých běloších a hodných mírumilovných černých, spíše naopak... Rozhodně film, který stojí za vidění a jeden z nejlepších za rok 2010! (14.09.2011)

Když se ve filmu sejdou hyeny a opice, nikdy pořádně nevím, komu fandit. Velmi si totiž vážím mrchožroutských paparazziů, co trpělive krouží kolem supa, který trpělivě čeká, až se mu dodělá večeře! Jsou to totiž děsní hrdinové, kteří dobře vědí, že kamaráda s průstřelem břicha je nutné nejprve dobře nasvítit, pořádně ofotit a teprve potom začít s resuscitací. Jednou přece ten pravý masakr cvaknout musí, aby si pak mohli pulírovat Pulitzera a Enšpíglovi s Malarkeyem přistál ráno na zápraží Blesk i s obrázky! Rovněž si nesmírně vážím kulturních, vzdělaných a pracovitých lidí, co jsou schopni udělat z malebného, prosperujícího státu Súdán dřív, než byste řekli liný negr. Docela nedávno jsem byl v Jaru, a tím nemyslím, že jsem jako myl nádobí, nýbrž jsem vezl Radovanovi nějaké to teplé spodní prádlo, a noční procházky romantickými zákoutími Johanesburgu jsou přesně tím pravým pro nešťastné milence, kterým v lékárně neprodali strychnin. A ke vší té glorifikaci těch, co si to právem zaslouží, je to jako bonus i pěkná nuda! (12.04.2012)

Připravte se na pořádně silnej absinth, protože tohle není žádná navoněná jihoafrická bachorka ala Clint Eastwood, tohle je jeden z těch mála filmů u kterýho je dobrý mít pod bradou postavený lešení, protože každou příbývající minutou jsem totálně propadal tomu co vidím, přiznávám se, že jsem nedokázal vnímat ani herecký výkony, natož jestli je sup číhající za vyhládlou aftrickou holčičkou bílej nebo hnědej. Film beru jako hold práci fotoreportérů v rizikových krajinách. Jejich činnosti jsem si vždycky velmi vážil, ale až po tomhle filmu jsem si uvědomil, že daň za tuhle práci je až příliš vysoká a zřejmě bych skončil jako alkoholem zničená troska, teda pokud by mě dřív někde nerozpárali mačetama, neupálili, neprostříleli skrz naskrz nebo neubodali. Tenhle syrově reálný trip peklem zanechá pořádně velkej stín na duši. (28.11.2011)

Mám chuť si prečítať knihu, lebo toto je stále len Hollywood, tradične po povrchu plávajúci a navyše low-costový. Idealizovanie fotografov do polohy rockových hviezd je v silnom rozpore s tým čo ukázal pred kamerami James Nachtwey a jeho War Photographer. Každopádne palce hore za témy ktoré otvára (morálka), obdobie na ktoré spomína a škoda, že Carter nedostal trochu viac priestoru. Zaokrúhlujem hore, lebo Nikon :) 70% (28.01.2012)

Film je o bande morálne vysoko flexibilných majiteľoch fotoaparátov, neochvejne veriacich vo svoj úžasný talent a presvedčených, že od bielych frajerov v kapsáčoch sa guľky a mačety bezpečne odrážajú. A ono nie. Netvrdím, že ich práca je jednoduchá alebo zbytočná. Veď odkiaľ by sme vedeli, ako vyzerajú črevá afrického dieťaťa, či mačetou rozsekaný chlap? Ľudia chcú byť šokovaní a zhrození, ale naháňať horiaceho chlapa, aby som mala krásnu momentku, tak to už je hardcore. Ja neviem, ale to "bang" v názve ich klubu sa dá vysvetliť rôzne, asi preto chlapci vyzerali, ako by casting robil Lagerfeld. Nič proti. (30.03.2018)