Nixon

To oč tu běží je známo lidem snad z celého světa a jedná se snad o nevětší trapas USA. Film jde do hloubky podstaty věcí a do hloubky Nixona samotného. Je to strašně dlouhé, ale pro celkový dojem to stojí za to. Já osobně jsem se v těch podrobných informacích kdo koho odposouchával začal velmi rychle ztrácet, ale ani to mi nevadilo. Celkově jsem se z toho filmu nedozvěděl nic nového, ale pořád jsem veděl že se to točí kolem Watergate. Myslím si, že se Stoneovi v podobě Hopkinse podařilo Nixona velmi přesně předvést. Hopkins ho sice tady hraje, jako zloducha a sobeckého zařeknutého člověka, kterému všichni všechno jen a jen ubližuje, ale tím právě zrcadlí jeho duši a myšlneky. Je to sice přehnané ale ve zkratce - já jsem Nixon a oni mi ubližují, já můžu porušovat zákony pro dobro věci protože jsem něco víc - tak si myslím, že to mohlo být. Ono to tak naznačují i ostatní tvůrci. Celkově lehce monotónní, ale Hopkins to vytáhl neskutečně. (14.03.2014)

Hodne zajimavy film o Nixonovi. Mozna bych uvital, kdyby dej byl vice chronologicky a mene se zabyval aferou kolem Watergate (i kdyz chapu, ze tato kauza je u Nixona stezejni). Herecke vykony prumerne. Co vsak na filmu nejvice ocenuji, je rezie a vyborne zakomponovani dobovych a dokumentarnich snimku do deje filmu. (29.12.2013)

"Co jsem provedl? Otevřel jsem nás Číně, uzavřel mír s Ruskem, ukončil jsem válku. Bože proč mě tolik nenávidí. To je neuvěřitelné až chorobné." Chvíle, kdy se Richard Nixon (za přítomnosti  tehdejšího ministra zahraničí Henryho Kissingera) takto modlí, patří za mě (i díky skvělému herectví Anthony Hopkinse) mezi ty nejsilnější momenty v celém snímku. Oliver Stone je znám svým liberálním pohledem na svět (a protirepublikánskými postoji) a o to víc mu podle mě stojí ke cti, že v tomto snímku natočil velmi vyvážený pohled na tohoto amerického státníka. Zazní tu větičky označující Nixona za "nejčernější temnotu" či "nádor na prezidentském úřadě" a pak možná i výstižný citát již zmiňovaného Kissingera: "Je to tragédie, protože měl opravdu v rukou moc, ale neměl na to charakter…." Přesto snímek nezastírá i jeho pozitiva a ukazuje i na těžkosti, s nimiž nebylo jednoduché se vypořádat (včetně těch, co si nesl coby bolestné prožitky ze svého dětství). Nixon to neměl jednoduché třeba i v tom, že se musel vypořádat s paradoxem, že i kdyby stokrát vyhrát volby, lidi ho prostě milovat nebudou. Musel se taky vypořádat s tím, že zatímco když se lidé dívají na Kennedyho "vidí jací chtějí být", při pohledu na něj, "vidí jací jsou". A měl koneckonců i smůlu "biblických rozměrů", že musel skončit kvůli "nějakému vloupání". Film ale nekončí nějakým smutněním či vzdycháním nad nepřízní osudu, ale Nixonovým skvělým (předpokládám autentickým) projevem na odchodnou z úřadu, jehož poselství (s použitím citátu Theodora Roosevelta) je nadčasové: "Někdy máme procit, že když nejde vše podle plánu, když nám umře milovaná osoba,  když prohrajme volby, nebo utrpíme porážku, tak je konec ale to není pravda.  Je to vždycky nový začátek, protože blaženost nepřihází, když Vám všechno jde. Blaženost přichází, když Vás pokoušejí, když schytáte pár ran, pár zklamání, když na Vás padne smutek. Bez toho, aniž byste spadli do té nejhlubší propast, nemůžete poznat jak nádherné je stát na vrcholu."       (08.08.2022)

Stone rád provokuje a vyžívá se v rýpání temných časů americké historie. V tomto snímku se zaměřuje na život kontroverzního prezidenta Richarda Nixona, který jako jediný, musel rezignovat na svou funkci. Film výborně funguje, jako doplnění znalostí a Anthony Hopkins je také výborný, ale snímek je až zbytečně dlouhý a oproti takovému J.F.K. (stejný režisér, také 3 hodinová délka) toho pro diváka tolik nenabízí a v mnoha ohledech i dost nudí. (18.03.2014)

Nixon byl muž, který vedl Ameriku v jejím nejsložitějším období od občanské války. Viděno v tomto kontextu, jeho pád měl sotva co dělat s jeho omyly a nedostatky. Navzdory přesvědčivému volebnímu vítězství a politickým úspěchům, levicoví intelektuálové ho dokázali vyřídit, protože kontrolují média na východním pobřeží USA. Jsou to titíž lidé, novoangličtí aristokraté, kteří později nenáviděli Reagana a znemožnili Bushe mladšího. Všechny tyhle prezidenty, selfmademany bez elitního vzdělání, měli za vidláky. Přitom kdo jiný než oni by měl personifikovat ideál otevřené společnosti? Nixonovi nepomohlo ani to, že napravil právě to, co východní liberálové nenáviděli, zejména Vietnam. A ačkoli to byli Kennedy a Johnson, kteří to spískali, coby ne-vidláci zůstali nedotknutelní. --- Stone k mému nemalému překvapení tyhle paradoxy ukazuje dosti objektivně. A rozvíjí podle mne velmi rozumnou hypotézu, že Nixon mařil vyšetřování Watergate ne kvůli nějakým selháním ve funkci prezidenta, ale kvůli starým hříchům a tajemstvím, sahajícím snad až do Eisenhowerovy éry (kdy byl Nixon viceprezidentem). Na rozdíl od Stonea však nevěřím, že šlo primárně o Kubu; tu zvrtal Kennedy. Nixon měl zkrátka v šatníku nějaké kostlivce, kteří byli přijatelní v padesátých letech, ale ne v sedmdesátých. Byl vlastně zničen coby přežitek starých časů. (27.08.2015)