Atentát v Ambassadoru

Estevezova režie kupodivu není špatná. Zajímavě pracuje s herci, sem tam se mu povede natočit slušně vypjatou scénu. K tomu mu dopomáhá i velmi dobrá kamera Michaela Barretta, která jako by v některých scénách (např.rozhovor Sharon a Demi před zrcadlem) upadala (doslova!) do podobné deprese jako hrdinové. Estevez ale zklamává coby scénárista. Příběhy postav jsou přeci jen moc schematické, točí se kolem rasových problémů, LSD, války ve Vietnamu… Asi nejnezvyklejší je způsob jakým Estevez zachází se svými hlavními ženskými hvězdami, Sharon Stoneovou, Demi Mooreovou a Helen Huntovou. Všechny tu mají společné jedno – jsou neskrývaně zestárlé, unavené životem. Jsou ošklivé. Jejich tváře jsou rozryty vráskami, zakryty tunami make-upu nebo naopak jeho absence odkrývá četná nehvězdná místa. A není to jen věc make-upu, ony záměrně zdůrazňují všechny své nedostatky. Jako by se rozhodly využít své každodenní poznatky, ke kterým se zděšením přicházejí ráno před zrcadlem. Tahle stránka filmu se mi moc líbila, protože Estevez ukazuje únavu celé Ameriky na fyzickém rozkladu několika konkrétních jedinců, a ne pouze na jejich nefunkčních vztazích. Současná Amerika postrádá vůdce hlásajícího humanističtější myšlenky. USA by si nejprve mělo vyřešit vlastní problémy (mj.rasové), než bude zasahovat do politiky jiných států, a pokud se pro to rozhodne, tak jinak než válečnou cestou. I Estevez coby režisér často abdikuje na plynulý děj, a neváhá do příběhu vsazovat Kennedyho projevy z šedesátých let, které jsou natolik universální, že platí i v dnešní době. To je někdy na úkor tempa, ale dodává to filmu na mnohem větší naléhavosti. Je to také jeden z důvodů, proč na mě Bobby působil spíš jako vysoce nadprůměrný televizní film, než film určený přímo do kin. Bobby se nesnaží být „filmový“, vyprávět divákovi zajímavý příběh, ale přetlumočit mu 40 let staré myšlenky, které jsou stále platné, a v současnosti citelně chybí. (17.02.2007)

veľmi príjemný a pekný film, zručne napísaná a zrežírovaná mozaika ľudí, ktorí sa riadením možno náhody možno osudu ocitli v tom istom čase na tom istom mieste a stali sa svedkami historickej udalosti s dejepisnou zvláštnosťou - estevez však ukazuje obyčajných ľudí s ich problémami ako strach zo starnutia, nevera, rasizmus, nespokojnosť so zamestnaní a podobné veci a tieto udalosti sú rámcované atentátom na Bobbyho, ktorý je tu navyše predstavený ako naozaj sympatický a inteligetný politik . . . dramaturgicky pekne postavené, všetky kapitoly viacmenej uzavreté . . . kvalitná americká filmárčina, ktorej sa dá odpustiť nejaké to typicky americké . . . navyše na tú plejádu hviezd sa úžasne pozerá . . . (28.08.2007)

Nedávná historie USA a humanistický patriotismus v té nejpřívětivější možné podobě. Perfektní mozaika s gradací, která ilustruje dobovou atmosféru s jejími problémy, i lidské osudy dalece přesahující ten jeden jediný den, který vidíme. A hrající Lindsay Lohan. Neuvěřitelné:) Ale vážně - Emilio Estevez vytesal kromě pomníku Roberta F. Kennedyho vynikající film. Nepochybně měl k ruce vynikající herecký materiál. Jenže on si taky napsal scénář, takže můžete jenom závidět ten talent, tak jako já. Tohle je prostě výjimečný film, a nehodlám o tom diskutovat. Jednoznačně doporučuju, pokud tedy nejste Adenoid Vandas. Tichých 90%. PS: Kdo pozná Sharon Stone v jejím prvním záběru, má můj respekt:) (25.08.2011)

Nevím, nevím. Další z filmů se silným tématem a opět spíše lehčí zklamání. Spousta známých a výborných herců v hotelu Amabassador, který 4. červen 1968 " proslavil " asi už na vždy. Co mi asi vadilo nejvíc, bylo přehnané moralizování a také lehčí dávka patosu a hlavně střídání hraných a dokumentárních scén. Trošku podobný film JFK, ten bych rozhodně ocenil mnohem více. (24.01.2015)

Snad ještě nikdy jsem neviděl tak skvělé propojení autentických dokumentárních záběrů s těmi reálnými. Nemyslím tím po estetické stránce, ale to jak Kenedyho proslovy ve filmu působí a fungují. Hlavně v závěru se možná dokáže český divák alespoň na chvíli vcítit do nesmírného patosu, který neodmyslitlně prostupuje americkou poltiku a snad ho i chápat. Oceňuji, že velká koncentrace hvězd zde není jen marketingový tah, ale fungující strategie Emilia Esteveze, coby režiséra. Taková Sharon Stone, či Shia Le Beouf dokáží z těch pár minut co mají k dispozici vytěžit maximum. Slavní herci zde naopak zdůrazňují osud, všech obyčejných svědků atentátu. (08.07.2009)