Drazí soudruzi!

Naprosto skvěle popsaný mechanismus komunistické totality, ale zároveň i pokřivennosti myšlení figury (možná spíš figurky) zločinného režimu, kterou semele její vlastní systém...aneb revoluce požírá i své děti... Film stejně silný jako třeba Kachyňovo Ucho. Svou fiktivní dobovost a mimikry trezorového filmu naplňuje i formálně - černobílá kamera, formát obrazu 4:3, velmi autentická mizanscéna, dobové sovětské písně atd. (11.12.2021)

Drsné, syrové. Jestli si někdo myslel, že doba teroru skončila smrtí Stalina a odsouzením jeho kultu, velmi se mýlí. Dál mizeli lidé, dál se lhalo. Ne nadarmo vzniklo úsloví - lže se jak v Rusku. A v Rusku se lže již přes sto let. Několik generací Rusů je oblbováno, pravdu neznaje. A Rusů je zatraceně hodně, proto bychom se měli mít na pozoru. Rus nemusí být nutně zlý, ale hloupý a oblblý Rus vám klidně rozbije nos, když se mu budete pokoušet tvrdit, že Stalin byl masový vrah, větší než Hitler. Ano a to ještě i dneska. V tomto ohledu si film velmi odvážně našlápl do mezinárodních filmových festivalů, protože na Rusy asi bude působit značně sebemrskačsky. Jenže to je právě to, co Rusko sakra právě potřebuje! Sebereflexi. Pravdu, konečně nazývat děje, věci i lidi pravými jmény. Pak má možná bodrý ruský lid ještě naději. Mechanismus brutální všemocné totality tento film nastínil dokonale. Paradoxně tak bylo dopřáno vlastní medicíny stranické funkcionářce. Člověk až v hrůze sleduje, že ač zasažena strachem, ztrátou, stále uvažuje stranicky. Není to strana, kdo za to může. Není to komunismus. Vždyť v co jiného věřit? Kdyby tak žil Stalin, ten by to dal do pořádku. Bez něj se to nezvládne.... Na tomto bylo dokonale prezentováno odlidštění člověka, dokonale vygumovaného jedince přetvořeného propagandou v neuvažující kolečko mašinérie. Kamera nádherná, formát obrazu super, ruské reálie také. Nebarevnost snímku hodně prospěla. Herecké výkony skvělé. Tohle film za plnou palbu! Pane Končalovskij, tleskám! Nutno vidět! Dávám za 5  tvarohových tyčinek. * * * * * (29.12.2021)

Kdepak soudruzi z SSSR udělali chybu? Jestliže hledáte odpověď, artové drama 'Drazí soudruzi' pod režijní taktovkou Andreje Končalovskiho vám ji rád poskytne. Tahle autentická filmová rekonstrukce událostí po masakru v Novočerkassku je nejenom znepokojivou sondou do sovětského klimatu ranných let šedesátých - specificky do periody, kdy se bolševici a KGB doslova snaží zamést z povrchu zemského jakékoliv stopy po tomto incidentu - ale i jedním z mnoha exemplárních, nesmírně temných a zcela klíčových varovných odkazů totalitarismu. Černobílá estetika a noirové detektivní prvky navíc perfektně umocňují onu slovy nepopsatelnou atmosféru ideologického despotismu, ruského patosu, amorální tyranie a společenského marasmu, kdy samozvaná 'diktatura proletariátu' byla pouhou iluzí.... aneb v nevědomosti je síla. ⚒️ [#FILMOVKA2021🎬] (13.08.2021)

Strieľanie do demonštrácie v roku 1962 v ZSSR? Kto by sa čudoval, ani po 60 rokoch to tam nie je veľmi rozdielne a to Sojuz něrušimyj už dávno skončil. Film ponúka taký komornejší pohľad do tejto časti histórie, kedy ani po destalinizácii sa veľa nezmenilo. Možno v gulagoch bolo už menej ľudí, ale život stále pod kuratelou Veľkého brata. Filmu chýba silnejšie poukázanie na strašidelnosť režimu. Robí to len na základe jedného príbehu, ale čakal by som aj vizuálnu vzorku: autentickejšie zábery streľby, zabíjania, totality. Zároveň ponúka len otvorený záver. Človek môže len hádať, ako to šlo ďalej. (01.06.2022)

Dorogie tovarišči, co si dáte, boršč nebo šči? Andrej Končalovskij hlédá témata pro své nové filmy a ví, že Chruščovova éra mu jich nabídne bezpočet. Opouští lyriku svých bývalých projektů a jde tvrdě na věc. Prohlásit, že zdražení potravin vyvolalo stávku, je příliš prosté a zavádějící. Víme to ze situace tady a teď, kdo bych chtěl dneska u nás stávkovat. Přesto to jsou první příznaky rozpadu impéria (jako u nás). Na pozadí (či popředí) událostí v Novočerkassku (kousek od Rostova na Donu) provádí skalní komunistka Ludmila svoji denní rutinu (milenec, nákup potravin mimo prodejnu, stranická schůze atd.) a dělala by to věčně, kdyby nedošlo k události, která "změnila svět" (rodinu v českém i ruském smyslu slova).... Kdyby se mě někdo zeptal (třeba Končalovskij), co si o tom myslím. Asi bych řekl, že tenhle film mohl natočit nějaký béčkový režisér (jak se to obvykle dělá) a jemu, aby se raději věnoval ruské klasice (Turgeněvovo Šlechtické sídlo je přece úžasné), ve které je mistrem. A pokud chce zobrazovat sovětskou éru, může začít třeba Isaakem Babelem - už tam je co dohánět. Ještě osobní reflexe z konce osmdesátých let: Z Moskvy jsem přiletěl do Rostova a ubytoval se v hotelu. Ani jsem si nevybalil a přišel za mnou člověk, který mi dal radu, abych raději z hotelu nevycházel. Samozřejmě jsem vyšel, ale když jsem hned u sousedního domu viděl dva lidi, jak mlátí do někoho třetího, zjistil jsem, že couvám. A tak jsem se raději vrátil. Druhý den přijel taxík, solidní terénní vozidlo, a jeli jsme do Jejska u Azovského moře (pracovní záležitost, tiskové stroje). Zpočátku jsme jeli kolem Donu, kolem památníku 1. Konnoj armii (Rudá jízda, snad ještě stojí, nemohu ho najít na Googlu ani v Mapách). Často jsem si nechal zastavovat a obhlížel řeku. Žádnou řekou (snad kromě Sázavy) jsem nebyl tak bezděčně okouzlen. Nedivmě se proto Babelovi, Šolochovovi ani Končalovskému. (17.09.2023)