Vítr v kapse

Tak jsem se zase - po letech - podívala na "Škodovku", kterak jí to slušelo vcelku ... dávno předtím, nežli ji (po nanejvýš hazardérském experimentu Lubomíra Soudka) neviditelné ruce trhu rozervaly na kusy - a zadupaly tak do prachu minulosti její tradici, její flexibilitu i všestrannost ... vlastnosti, s nimiž byla - jakožto průmyslový gigant - v rámci spolupráce svých závodů schopna vyrobit na zakázku téměř cokoli ... z jakéhokoli materiálu. Strávila jsem za její branou necelých 18 let, takže mám plné právo cítit se trochu uražená přístupem filmařů, kteří evidentně nikdy v žádné fabrice nepracovali. Protože v takovém případě by její zaměstnance nevykreslili jako bandu povalečů, kteří se celé dny nezabývají ničím jiným nežli vzájemnými drobnými naschvály, přeměřováním již několikrát změřeného, pokuřováním v jakési tajné zašívárně pod širým nebem či pospáváním na WC. Jakoby milá továrna rýsovala přesné nákresy, vymýšlela technologické postupy, v potu tváře zhotovovala polotovary i výrobky a následně prováděla výstupní kontrolu tak nějak iniciativně sama od sebe, bez jakéhokoli zásahu lidské ruky. Popravdě ... s odstupem času se trochu divím, že jim to tehdy prošlo. Rádoby vtipnou nadsázku si vetkněte kam chcete, vážení, humor se dá dělat i poněkud sofistikovanějším způsobem. Jen zdramatizovaný závěr za něco stojí, ale to je po čertech málo. P.S.: Sakra ... kdo z nás má to štěstí, že si vydělává na chléb vezdejší prací, která ho OPRAVDU baví, která ho naplňuje a obohacuje ? Seberealizace je sice hezká věc, ale existují i profese, po nichž sice touží málokdo, nicméně lidská společnost se bez nich neobejde. A v první řadě je třeba platit účty a mít na oběd ... a na snídani a na večeři. Život není peříčko - v každé době je připravený zastřihnout vám křídla ... a trochu vás tak přibrzdit v rozletu. Musíte s tím prostě počítat ... a musíte se s tím naučit žít. (24.05.2017)

Ač bych se neodvážil říci, že to je nějaké vrcholné dílo, dávám za 4* hned z několika důvodů. Prvním z nich je samozřejmě trocha té nostalgie. Ještě si tu dobu trochu pamatuju. Jako v jejich dílně to vypadalo u nás na základce, když jsme měli praktické práce - stejné nadšenecké transparenty a plakáty plné entuziasmu, stejnej přístup a i v ty pracovní soboty jsme museli chodit do školy. Dalším důvodem je to, že postupem času se z tohoto filmu stala nechtěná (sebe)parodie - ten časovej odstup udělal svý a já se u toho filmu dost často nasmál. Až mě překvapuje, jak ten film sám o sobě zesměšňuje tu dobu (ač to evidentně nebylo prvotně v plánu, tehda se to bralo normálně a je až neuvěřitelný, že si ta parodičnost a rejpavost prošla) ve které vznikl. Dneska to je mnohem větší komedie než tehdy. Třetím důvodem - je-li vůbec možné srovnávat tehdejší a dnešní filmy o mládeži, než na všechny ty povrchní, vnitřně vyprázdněné (a často sexistické) snowboarďáky, rafťáky, gymply atd., to se radši podívám na tohle. A v neposlední řadě, ač dvojku Vaculík - Tofi nějak zvlášť nemusím, tohle je asi jejich nejlepší film. (17.05.2009)

Trvám na tom, že Jaroslav Soukup uměl. Přesně dokázal načasovat příběh dvou neobyčejně obyčejných kluků, kteří se ve fabrice více poflakují než pracují a mají ze života legraci, dokud nezasáhne krutý osud. Tofi s Vaculíkem perfektně pasovali do rolí a Soukup byl perfektní, než ovšem v devadesátých letech začal snad úmyslně kazit svůj cit pro filmové řemeslo v naivních komediích. 90% (27.02.2011)

Přesně ten druh filmu, kterej se dá "sledovat" při vaření, žehlení, jako zvuková kulisa - a to nejen pro fanoušky Michala Davida. Viděl každej, každej zná, málokdo si to pustí jen tak, ale když už to v tý bedně dávaj, tak proč ne..Výhoda filmu je jeho rozdělení v podstatě na jednotlivé zážitky a situace, dá se to pustit v skoro v kterékoliv části filmu a divák se zabaví. Pro mě asi nejlepší Tofi s Vaculíkem, zde ještě navíc s krásnou Ivanou Andrlovou. Docela přjemně obyčejný film o dospívání a postupných životních desiluzích..A za tu Tofiho Jawinu se mi chce dát skoro čtvrtou hvězdu, pro tu jsem měl slabost vždy. :) (10.02.2014)

Kdyby se z filmu vypreparovala ta příšerná hudba Michala Davida, která dnes jako tehdy je a byla neskutečný škvár, Soukupův film by vlastně nebyl až tak strašný - mainstreamový generační snímek dospívajících v šedi a bezčasí 80. let. Ta doba je tam jakž takž zakonzervovaná. Ostatní filmy ústřední dvojice už jsou naplno umělohmotné... (01.12.2013)