Pokušení paní Antonie

Nenáročná a naivní veselohra se zpěvy a romantickou pohádkou. Bodrá až drzá hospodyně Antonie Nováková (Antonie Nedošinská) dělá vše možné pro svou dceru, aby se měla v budoucnosti dobře. Je vztahovačná, ale neváhá se pro svou dceru obětovat i za cenu trapností. Její dcera Milada (Lída Baarová) je šibalka, která náhodou nachází práci u stejného zaměstnavatele, jako její matka, a která se nechává rozmazlovat dvěma muži, aby nakonec tomu úspěšnějšímu řekla své ano. Doktor inženýr Milan Domanský (Jiří Plachý), zaměstnavatel žen Novákových, se dostává až na post ministra železnic, přestává být nepřítelem žen a získává ruku Milady. Bankéř Viktor Radota (Jaroslav Gleich), věrný přítel Domanského, je tím neúspěšným uchazečem o Miladinu lásku, a navíc dodává filmu operní zpívání. Z dalších rolí tu je Domanského sluha Cyril (František Kovářík), trochu kostrbatý komik. Podprůměrný a naivní film, nadprůměrné vily. (08.02.2012)

Méně známý, spíše již zapomenutý ČS film, s perfektní Antonií Nedošinskou a Lídou Baarovou v době své stoupající hvězdy. Zápletka je čitelná, přesto je to podle mě silně nedoceněný film. Plachý trochu slabší než charismatický operní zpěvák Gleich, Kovářík naopak o třídu výš. Osobně jsem se u filmu upřímně od srdce zasmál, především v druhé polovině, kdy se do Dejvické vily přistěhovala Milada a započalo očekávané (ne)poznávání s ráznou paní Antonií :) (21.05.2016)

Když se matka s dcerou navzájem zapřou. Slavínský film inscenoval v obvyklém provedení – v přepychových interiérech, s notnou dávkou svérázného humoru i elegance, a s vynikající Antonií Nedošinskou v roli jadrné hospodyně, která si všechny podmaní nejen svým kulinářským uměním, ale také prořízlou pusou a energickou vyřídilkou. U Nedošinské po právu udivuje zejména způsob, jakým dokázala svůj zavedený herecký profil pokaždé obohatit o něco nového, tak, aby se nikdy neopakovala a zůstala přitom autentická, nefalšovaná a originální. Škoda, že v tomto případě nebyli po ruce adekvátní partneři: oba pánové jsou, mírně řečeno, dřevění a Lída Baarová bývala tehdy angažována spíše pro potěchu oka. Milovníci zmizelých pražských i mimopražských lokalit ale mohou ocenit původní vilovou zástavbu na Ořechovce a luxusní prvorepublikový hotel Wagner v Jevanech. A ty politické narážky? Skvostné! A co byste dělala, kdyby byla státní pokladna prázdná? – No, vypůjčila bych si! Jako to dělají jiné státy, které si dokonce za vypůjčené peníze kupujou flinty, kanóny a eroplány! – A nechtěla byste nám říci, které státy tím myslíte? – Pánové, to na mně nechtějte! Já jsem dobrá sousedka. Já nic nepovim. (03.10.2008)

Vladimír Slavínský v tomto vlastně nenápadném filmu s dobře napsaným příběhem o dvou zapřeních vzdal především poctu První republice. Mravní hrdinové z řad vyšší buržoasie pracují, vydělávají a reprezentují svou vlast. Jsou múzičtí i progresivní a dokáží dobýt Evropu i zapřít své touhy, když jde o jejich poslání a prospěch rodné země, což jsou vlastně spojité nádoby. Jsou skromní a věrní a dokáží ocenit prostotu, protože sami z těchto kořenů vyrostli. Ženy do jejich cest vstupují s mateřským pochopením a nevinným obdivem. Láska nikdy nemůže jejich dílo ohrozit, vždy dokáží ustoupit příteli, a vykročit na své cestě dál. Vždyť je ještě pár let na vše čas. (09.02.2024)

Paní Antonie ve své nejlepší formě. Díky Bohu zde břečí jenom málo, takže komedie to není příliš ufňukaná. Celý film táhne téměř sama a musím říct, že plnou parou vpřed, jak se na železničářku sluší. Film se odehrává skoro celý ve dvou místnostech, ale nedostatkem rozletu příliš netrpí. Jde sice o elitářský film (jsou tu samí bohatí), ale lidová zábava je to především. Sny chudých o náhlém štěstí jsou opět vyslyšeny, což v roce vrcholící krize bylo nezbytné a zásadní. Slavínský coby bavič mas opět nezklamal. Nedoporučuji ovšem pro Nedošínsko-alergiky a odpůrce operetních pěvců.,..80% (20.06.2012)