Pokušení paní Antonie

Méně známý, spíše již zapomenutý ČS film, s perfektní Antonií Nedošinskou a Lídou Baarovou v době své stoupající hvězdy. Zápletka je čitelná, přesto je to podle mě silně nedoceněný film. Plachý trochu slabší než charismatický operní zpěvák Gleich, Kovářík naopak o třídu výš. Osobně jsem se u filmu upřímně od srdce zasmál, především v druhé polovině, kdy se do Dejvické vily přistěhovala Milada a započalo očekávané (ne)poznávání s ráznou paní Antonií :) (21.05.2016)

Jeden z nejslabších pamětnických filmů, který jsem viděla a to jsem jejich milovník. Herecké výkony byly divadelní, dialogy primitivně naivní, rozšafnost paní Nedošínské zacházela místy do trapnosti a hudební vsuvky byly nezajímavé a zdržující. Zápletka mohla být vtipná, ale nebyla. Jediné co se mi líbilo, byla krásná vila a dobové záběry Barrandovských teras a vltavských nábřežních plováren. (31.01.2012)

Celé to táhne Nedošínská, bohužel sama to na víc než slabé 3* dotáhnout nedokáže. Baarová je místy naprosto tragická, na dvojce Plachý-Gleich je v podstatě jediným pozitivem určitá neotřelost. Ani "mladý" František Kovářík tu nic světoborného nepředvede, což je možná jistá omluva pro to, že mi během filmu vůbec nedošlo, že je to on. (15.04.2019)

Nenáročná, srdcervoucí, slzavá, ale jinak velmi lidová zábava, film u kterého již od pár prvních počátečních minut poznáte, že ho měl na svědomí režisér Slavínský. Ano, stále stejný Slavínský jak se píše, po Zlaté Kateřině další film s jeho typickým rukopisem, kde opět svěřil hlavní úlohu bodré a pohotové Antonii Nedošínské ("české mámě" jak se ji přezdívalo), která se tu pohybuje mezi ministry, rady a bankéři, a díky své samorostlé povaze s nimi jedná tak jak ji ústa narostla a oni ji to kupodivu baští, až na pár malých výjímek hrála také pořád stejně, ale film koneckonců zachránila od úplného fiaska právě ona svým umem, že to bylo občas až trapné a únavné to tenkrát nevadilo. Slouha Kovařík se svým typickým hlasem a nějakými vtípky to tu rovněž trochu oživil, ale celkově vážně šeď a slabota, která dnes k smíchu už vážně moc není. (16.01.2011)

Když se matka s dcerou navzájem zapřou. Slavínský film inscenoval v obvyklém provedení – v přepychových interiérech, s notnou dávkou svérázného humoru i elegance, a s vynikající Antonií Nedošinskou v roli jadrné hospodyně, která si všechny podmaní nejen svým kulinářským uměním, ale také prořízlou pusou a energickou vyřídilkou. U Nedošinské po právu udivuje zejména způsob, jakým dokázala svůj zavedený herecký profil pokaždé obohatit o něco nového, tak, aby se nikdy neopakovala a zůstala přitom autentická, nefalšovaná a originální. Škoda, že v tomto případě nebyli po ruce adekvátní partneři: oba pánové jsou, mírně řečeno, dřevění a Lída Baarová bývala tehdy angažována spíše pro potěchu oka. Milovníci zmizelých pražských i mimopražských lokalit ale mohou ocenit původní vilovou zástavbu na Ořechovce a luxusní prvorepublikový hotel Wagner v Jevanech. A ty politické narážky? Skvostné! A co byste dělala, kdyby byla státní pokladna prázdná? – No, vypůjčila bych si! Jako to dělají jiné státy, které si dokonce za vypůjčené peníze kupujou flinty, kanóny a eroplány! – A nechtěla byste nám říci, které státy tím myslíte? – Pánové, to na mně nechtějte! Já jsem dobrá sousedka. Já nic nepovim. (03.10.2008)