Advokát chudých

Umělecky nejhodnotnější film režiséra Slavínského, jednoznačně. Ono stačí podívat se do jeho režijní filmografie na názvy jednotlivých titulů a musí to být všem hnedle jasné.. Když režisér Slavínský chtěl, tedy, měl tu možnost, jak v podobě kvalitního scénáře tak i ve výběru dobrých herců, tak dovedl, prosím, natočit i takto kvalitní a především koukatelné drama. Obsazení filmu bylo, tedy, výtečné, po obsahově dějové stránce také něco nového, než na co jsme byli do té doby zvyklí. Atmosféra filmu se báječně prolínala z tajemna a záhadna přes mrazivo až ke světlým okamžikům, viz očištění Kypra, s falešného obvinění v hostinci U Hrubiána. Pro Otomara Korbeláře to byla v období let 32-45 opět jedna z dalších zásadních charakteristických rolí. Lenka Podhajská (mladá schovanka Anna Marie Rynešová-za pár let předčasně zesnulá), Jindřich Plachta (podvedený hokynář Marvan), který za svou menší roli dokonce získal Národní cenu ještě společně s filmem Druhá směna nebo Vladimír Majer (kavárník Jan Turba), ti všichni odvedli kus dobré práce. A tak vznikl opravdu kvalitní film po všech stránkách.. (21.09.2007)

Ach, Slavínský, Slavínský... proboha, proč? Připravit mi po čase takový skvělý dramatický zážitek z dalšího černobílého filmu (kterému jsem jaksi vzhledem k ostatním kladům odpustil i přehrávající (ne)herečku v hlavní ženské roli) a pak to na závěr skloubit s vyvrcholením vedlejší linky ve stylu červené knihovny? Úpřimně mám po skončení z toho trochu rozpačité pocity... Ten film měl silný ústřední příběh o bývalém advokátovi, na kterém bylo spáchano před lety křivé obvinění, ale z posledních 20ti minut jsem měl pocit, jakoby ten několikánásobný happy end kolem osudu postavy mladé schovanky (v nové lásce, v neúplné rodině, v pěvecké kariéře) byl pro režiséra snímku důležitější než téma následků starého obvinění a znovunalezení své cti. Škoda, za výraznou část zpracování soudního námětu, jehož napínavý "proces" probíhá v zakouřené hospodě, za hutnou temnou atmosféru v jistých scénách podpořenou i vizuálem, a za výkon Otomara Korbeláře v hlavní roli bych razil plných pět hvězd. Korbeláře jsem dosud měl nejvíce zafixovaného jako lupiče Fredyho Floka v parodii Těžký život dobrodruha /ze stejného roku/ a zde mne hodně překvapil v nezvykle dramatické roli, navíc ještě v postavě věkově a osobnostně rozdílné (místo charismatického muže v středním věku tak trochu utrápený deděk, tedy s výjimkou retrospektivní scény). Zejména v jeho společných dialozích s Jindřichem Plachtou coby hokynářem číšela z filmu krásná člověčina, to bylo radost dívat se a poslouchat. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (15.10.2019)

Je třeba především připomenou, že hlavní roli hraje Otomar Korbelář, který představuje suspendovaného vyšetřujícího soudce, který v hostinci radí chudým lidem v jejich problémech.Teprve ve stáří a v ústraní se mu dostane zadostiučinění a je očištěn z nespravedlivého obvinění.Věrohodné vykreslení staropražského prostředí. (23.01.2003)

Mírně sentimentální drama, které však dokazuje, že Slavínský dokázal vytvořit seriózní film na vážnou tématiku. Za pozornost stojí dobrá řemeslná práce, několik hereckých výkonů v čele s Korbelářem a Brožovou a vrcholný závěr, který Modlitbou za vlast přímo apeluje na dobové publikum a je nádherným vyjádřením naděje, která rezonuje i v příběhu. Už díky němu tenhle netradiční film ve filmografii mistra zábavy stojí za shlédnutí. (20.09.2010)

Aneb jak Slavínský udělal z Arbese (tomu by to radost určitě neudělalo) Červenou knihovnu. Mimo jiné jeden ze zdrojů Pytlákovy schovanky (viz scéna s italským učitelem hudby, že). Slavínský si v podobném duchu liboval, myslím, že ale v tomto ohledu je povedenější burianovka Zlaté dno, na druhou stranu Advokát chudých a To byl český muzikant pomáhali burcovat český vlastenecký duch (v obou případech hlavně hudební složkou) v prvních letech okupace, proto je nutná i určitá schovívavost. (19.09.2010)