Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Základoškolák Jožka má velkou lásku - koně. Těší se, že bude moci tuto lásku přeměnit v profesi. Nicméně pyká za trestnou činnost svého otce, do vysněného učiliště zaměřeného na chov koní ho nevezmou kvůli špatnému posudku a musí se spokojit s tím, že se bude učit traktoristou. Nicméně pro koně děla nadále maximum, trénuje závodního koně Palisandra, který ještě nikdy nevyhrál. Jeho outsiderový osud je podobný jeho. Jožka však vyhraje všechno co se vyhrát dá i přes různé peripetie - postaví se šikanování v domově mládeže, arogantnímu vychovateli, lidským slabochům, dokáže se vzorně učit i na škole která ho nebaví a sportuje. Získá si i respekt spoluučňů. Ve filmu hrají i skuteční jokejové. Probíhá v něm i porod a smrt koně. Dramaticky vyvedená je scéna, kdy Jožkův otec zachraňuje koně z hořícího náklaďáku. Dojemné jsou scény s poštovními holuby. (XXRadimSXX)

(více)

Recenze (29)

cariada 

všechny recenze uživatele

Líbí se mě tenhle film pro mládež o chlapci co musí místo na učnák o chovu koní jít na traktoristu. A to proto ,že jeho otec ukradl pár pytlů obilí. I tak se tenkrát dívalo na děti. Otec sice sedí v báni ,ale na druhou stranu zase zachránil derby vítěze z hořícího auta. Chlapec to velice těžko nese a utíka z učnáku za koněma. Musí se postavit osudu i šikaně a dotěrnému vychovateli. Přesto se mu podaří trénovat koně na závody za zraněného žokeje ,které na konec ten kůn vyhraje a chlapec se díky tomu a přímluvě jiných dostane na vysněný učnák. Tohle pobaví , ale i donutí k zamyšlení a dojme. ()

Yarwen 

všechny recenze uživatele

Nezapomenutelný film, který podává realitu, chování lidí i jejich emoce tak, jak ji sami můžeme v životě vidět kolem sebe. Postavy jsou navíc výborně zahrané - Robert Panc ve své jediné roli, později profesionální žokej - a především Jiří Schmitzer, ten svou roli zvládnul skutečně bravurně. Viděl jsem v mládí a byl jsem nadšen, viděl jsem ve čtyřiceti a potvrdil si, že na kvalitě snímek nic neztratil. Čestný a hrdý kluk, který neskloní hřbet před šikanou, nese posměch, za který nemůže a zároveň dokáže pokorně sklonit hlavu v ten správný moment. Silné scény s hlubokým záběrem, podané naprosto všedním způsobem. Škoda, že máme k dispozici jen desítku nejlepších filmů, tenhle by mi figuroval na čele desítky druhé. ()

Reklama

tahit 

všechny recenze uživatele

Možná by se zdálo, že jde o banální až všední příběh, v němž o nic moc nejde, až na tu velkou lásku ke koním. To ovšem neznamená, že by něco zde bylo špatně. Robert Panc postavu Jožky uchopil velmi civilně a s přehledem to zahrál dobře. Po obsahové stránce je fakt působivý, protože z velké části je film situován do prostředí nádherných závodních koní. A když k tomu přidám hudbu Ondřeje Soukupa, vzniknul z toho hodně dobrý film. Koně, když na to dojde, mám taky hodně rád :-) ()

hammerhead 

všechny recenze uživatele

Jeden z mých velmi oblíbených filmů z dětství. Na to, že byl snímek natočený v roce 87 docela zajímavě ukazuje zvrácenost soudruhů a jejich logiky generačního postihu. Stejně tak stavovskou patologii pana vychovatele. A šikana? Ta přece podle dobových (a nyní nostalgických) představ udělá z každého chlapa! Naštěstí však snímek nabízí i jiný prostor, jako např. při podzimních záběrech na běžící koně s pěknou atmosférickou hudbou či dojímavém finále. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Překvapivé, že se tak dobrý scénarista jako byl Jiří Křižan netrefil hercům do huby. Mezi koňáky se nikdy nemluvilo spisovně, ani mezi těmi z Napajedel. Většinou se mezi nimi našlo pár nemluvů a zajímavých týpků. Patetické řeči se moc nevedly. Tady jsou všichni jak podle šablony. Z koňácké hantýrky nepadlo nic. Autentičtěji působil seriál Dobrá voda. Škoda, že se všechny filmy o koních točí podle jednotného scénáře - nějaký kůň, který na to nevypadá, chudá znevýhodněná rodina, vítězství v závodu. Koně pěkné, filmařina bohužel průměrná.                                                                                             Co je na filmu ale zajímavé je právě scénář. Kdo zná film Tichá bolest pochopí. V roce 1987 si nemohl Jiří Křižan dovolit autobiograficky laděný příběh. Ale přesto je tu všechno, jak v Tiché bolesti - malý chlapec co má tátu ve vězení, je perzekuován, místo vojny je tu dětský domov, ze kterého utíká, místo nepříjemného velitele pedantský vychovatel. Aby scénář prošel, musl být samozřejmě kamuflován, ale už o tři roky později mohl zrealizovat necenzurovaný příběh pod taktovkou Martina Hollého. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (2)

Reklama

Reklama