Jen si tak trochu písknout

Vynikající film (nejen) pro mladé. Velmi blízko má k Sněženkám a machrům, ostatně tvůrčí tým je u obou snímků stejný. Je to typ filmu "smích skrz slzy", kdy se velmi vtipné momenty odehrávají v dramatičtějších kulisách, nutí k zamyšlení i nad námi samotnými a mohou u nás vyvolat neblahé vzpomínky na minulost, protože Jen si tak trochu písknout je o reálném životě, zachycujícím ve větší nebo menší míře střípky všedních dnů každého z nás. Radku Johnovi a Ivo Pelantovi se to velmi vydařilo. (29.01.2010)

Parádní kousek o dospívající mládeži z roku 1980 . Zřejmě jediná hlavní role sígra dětského herce Daniela Šediváka. Dostalo se mi překvapivě kvalitní kopie a ta atmosféra Prahy těch let , kdy se budovalo a nic nebylo dostavené , vše staré se bouralo , a všechno zároveň zůstávalo rozvrtané a nedodělané , tak to byla klasika. (01.10.2021)

Celkem povedený a mírně odvážný film z dob, kdy Karel Smyczek byl brán ještě za kontroverzního režiséra. Příběh problémového chlapce a chlapce ze slušné rodiny je podán nepodbízivou formou a nehodlá posuzovat dobré či špatné, ale spíše čeká, jak na to bude reagovat divák. Dětští herečtí představitelé si vedou opravdu skvěle a sígr Dana Šediváka umí u diváka probudit emoce, Michal Suchánek v roli slušňáka je přesným kontrastem k němu. Nakonec ani nejde o to, za jakou cenu si ti dva "tak trochu pískli", ale jde o to, že tak zajímavě podané snímky o mládeži se přestaly točit, nebo či spíše už není kdo by je natočil. (17.11.2009)

Perfektní sonda nejen do školského systému na začátku 80tých let. Také hlavně sonda do tehdejší, opět se uvolňující, společnosti jak pubertálních teenagerů, tak jejich rodičů. Konkrétně v Praze, kde ti "parchanti" měli rozhodně víc možností. Hlavní dva nerozluční kámoši Petr a Pavel si naplno užívají své mládí v rozpuku tělesných hormonů a potřeb. V době bez internetu, vlastně měl člověk co dělat, aby ho rodiče vůbec nechali koukat na béčkovou kriminálku, náhodně běžící na prvním programu, chtěla dětská mládež to samé, co mládež dnes. Každý prostě jen využívá možností, které se mu naskýtají. Dle doby. Klasicky odvážná režie pana Smyczka, nejen v lechtivých scénách, ale i v zesměšnění maloměšťáckého a ostatně i politicky-společenského postoje k životu rodičů zúčastněných dětí. Občas je velmi dobře vidět, kdo ke komu patří. Já osobně jsem šel do první třídy v září 1989, takže jsem si socialistického školství moc neužil, ale kdo ano, tak je to krásná školská nostalgie. Jeden rozdíl tu přece jenom je, tyhle školáci měli v sobě alespoň trochu přirozeného respektu k učitelům. Nejen mladí herci ze SNĚŽENEK zde rozehrávají výborný humor i drama s perfektním odleskem doby. (10.04.2012)

Když člověk vidí ve filmu ty rodiče na rodičáku, jeden větší blb než druhý, pak se nelze divit. Děti nebudou jiné. Tenhle film je o tom, že děti jsou jiné než rodiče, mají průsery, ale čistý štít. Dospěláci v socialismu? To byl zvláštní přírodní úkaz. Ta touha mít víc než druzí v beztřídní společnosti dala vzniknout novému společenskému druhu. 80% (09.12.2017)