Cesta na jihozápad

K westernům si cestu zatím pořád spíše hledám, zkouším to z času na čas různými klikatými stezkami a rozumím i žánrovým fanouškům, kteří tento film hodnotí nízce coby průměrný pokus o western a pro které v konkurenci světoznámých klasik určitě neobstojí. Já se nakonec rozhodl Cestu na jihozápad více hodnotit jako rodinný či mládežnický film, který žánr westernu a jeho tradiční prvky spíše využívá pro vyprávění dobrodružného příběhu o pevném poutu a klukovské odvaze... a v tomto duchu mě potěšila i mile (včetně ne úplně čistého happyendu) překvapila. Slabší složkou tvoří vizuál a kamera, která by mohla uprostřed výborně zvolených scenérií doslova kouzlit poetické záběry, ale moc tenhle potenciál nevyužívá. Nicméně patřičnou atmosféru i napínavou akci se v rámci možností podařilo vytvořit skvěle, děj s příjemně kratší stopáži plynul přesně tak, aby neztrácel na napětí a dokázal mě stále něčím zaujmout. Jiřímu Schmitzerovi poloha málomluvného chlápka s mírně rozporuplnou minulostí opravdu výborně padne, ale ani ostatní herci v možná nezvyklých rolích nedělají filmu ostudu. [70%] (03.09.2022)

Rád jsem se vrátil v čase do let svého dětství za dobrodružstvím dalekých krajů. V tomto ohledu mohu podotknout, že český filmový přepis se nijak zvláště neodchyluje od ducha jeho poutavých povídek. Ve filmu je vidět i důraz na exteriéry, kde tvůrci nahradili Aljašku sibiřskou Altajskou divočinou a také lomem u Karlštejna, zvaném Amerika, kde je výsledkem docela příjemná podívaná s nádechem trampské romantiky. Ostatně Jack London je a bude vždycky moje srdeční záležitost. (15.11.2021)

Mě se jako klukovi tenhle western líbil, vzdor těm nadutým kecům uvedeným jako text distributora, ač jde o slova Václava Březiny z Lexikonu českého filmu (s jeho komentáři ostatně nesouhlasím častěji než je zdrávo). Edit 23.10.2019: O víkendu jsem si film docela rád zopakoval i jako dospělý. Dobrodružné, s docela propracovanými charaktery v podání dobře obsazených herců (Schmitzer, Čepek a Podhůrský) a skvělými lokacemi na sibiřské Altaji. (08.03.2009)

Povídky Jacka Londona mají ohromný romanticko-dobrodružný přínos pro čtenáře pro představu, jak to v dobách, tzv. zlaté horečky vypadalo.  Případný moralizační aspekt je už jen přínosem hlavně v paradoxech osudů daných postav. Příkladem byla již krátkometrážní povídková trilogie z počátku sedmdesátých let ´Kaňon samé zlato´(1970), ´Claim na Hluchém potoku´ (1971) a ´Poslední výstřel Davida Sandela´ (1971) ukazující, co se také může stát v touze po zlatě. Režisér Zdenek Sirový se scénáristou Jiřím Křížanem se do westernové tvorby na konci let osmdesátých vrátili a natočili již snímek celovečerní, ve kterém je středem pozornosti dospívající chlapec. Tak, jako u předchozích povídek, se vsadilo na jednoduchost a minimalizaci a opět se to na české poměry překvapivě povedlo. Příběh byl sepsán na základě dvou povídek, což je znát,, takže jakoby byl rozdělen na dvě poloviny. První o hazardní hře za účelem vyhrát svobodu chlapce zneužívaného na těžké práce a druhá o honbě za pokladem mající být ukrytý v malé truhle. Snímek může připadat poněkud nudnější, ale na české poměry  a možnosti režisérovi Zdenkovi Sirovému opět povedl filmový majstrštyk, na který už nikdo nenaváže. Stejně jako předchozí povídky, ani tento, na českou kinematografii, neobvyklý filmový počin dnes v ničem neskomírá. (06.05.2022)

Výhrou tohohle filmu je, že si to nehraje na velkolepý western ve stylu italských mistrů. Komorní příběhy Jacka Londona jsou vděčné na zpracování, což už pan Sirový dokázal v předchozích povídkách. Sandhaus, Schmitzer i malý Strach hráli skvěle, obrazově to bylo dokonalé, ostatně i Soukupova hudba byla velmi slušná. Potěšila mě i přítomnost Petra Čepka. Scénář to chtělo možná trochu napumpovat a zrychlit, ale i tak je to nadprůměrný film a v československé kinematografii zvlášť vážený !!! (12.09.2014)