Woodstock

Kdyby se natočené materiály sestříhaly o pár let později, celý film by vyzněl úplně jinak. Roku 1970 se naštěstí za přispění Mihaela Wadleigha, Thelmy Schoonmaker a půl miliónu lidí povedlo zachytit atmosféru let šedesátých tak, jak nikdy předtím. Jeden z nejslavnějších finančních festivalových průserů se tak přetavil v dokonalou generační výpověď obohacenou krátkou exkurzí do světa chemických záchodků. (29.09.2009)

Bezmála 4 hodinový dokument o hipících cvičích jógu, o hipících klouzajících se v blátě, o hipících stojících fronty na telefon, o hipícich a jejich dětech, o hipících a drogách, o hipícíh a hromadě jejich odpadku, ale také, a to především, o fantastické hudbě a atmosféře, kterou už se zcela jistě nikdy nepovede zopakovat. (14.08.2008)

Woodstock fascinuje i po téměř padesáti letech. Woodstock byl výsledkem generačních třenic a mládí cítilo nevyhnutelnou potřebu se proti svým otcům vyhradit a vyjádřit. Woodstock se stal třešničkou na dortu veškerého snažení hledačů lásky a míru i ojedinělou akcí, kde nebylo místo pro společenské tabu. Michael Wadleigh ve svém filmovém opusu představil očité svědectví událostí. Nutno podotknout, že záznam hudebních čísel je dynamický, víceúrovňový a pomocí bezprostředních reakcí se příchuť euforie valí z plátna, či obrazovky mezi diváky a nechává je pocítit freneticky omamnou atmosféru absolutní svobody s anarchistickým sklonem. S povděkem lze přivítat snahu o nezaujatost a místo k vyjádření dostaly obě strany. Není zobrazena pouze idyla a hledání jiných úrovní reality, divák je zahrnut i patáliemi a těžkostmi bobtnající akce. Policejní složky nekoordinoval Paroubek, vojáci shazovali zásobu proviantu a mnoho účastníků zajisté prošlo svou nejzásadnější osobní katarzí. Jimi Hendrix byl kytarový mág a obveselený dav nashromáždil neortodoxní prožitky na celý život. Woodstock je sice jen záznam unikátního hudebního festivalu, ale je vyvedený s láskou a pečlivostí profesionálními filmaři. Výsledku to prospělo a další a další generace může s elektrizujícím zaujetím hledět na neuspořádané hemžení reje v harmonii sjetého obcování se životem. Událost byla mimořádná, dokumentární film je úchvatný v zaznamenaném duchu, důsledně dodržovanou nestranností i vlastním technickým zpracováním. (16.01.2018)

Tří dny míru, lásky a hudby woodstocké generace Baby boomers v časech Vodnáře. Tři dny, které změnily dějiny rokenrolu. Úžasná hudba v neopakovatelné atmosféře nejzásadnějšího festivalu populární hudby všech dob. Nezapomenutelné "grande finale" nadpozemské kytary Jimiho Hendrixe, ve kterém snad každý mohl slyšet padající bomby a nářek umírajících ve Vietnamu. Skvělý dokument Michaela Wadleigha je právem považován za jednu z nejautentičnějších generačních výpovědí. Všechny další pokusy znovuzorganizovat pokračování Woodstocku se nezdařily, už to bylo o něčem jiném. Woodstovský festival byl, je a zůstane jen jeden jediný: ten, který se konal v těchto srpnových dnech před 46 lety. (15.08.2015)

Neuvěřitelný a neopakovatelný koncert, který probíhal tři dny a hipíci zde ve stylu svého přesvědčení pomocí hudby protestovali proti válce. Sešlo se neuvěřitelného půl milionu lidí! Tento dokument Vám naservíruje atmosféru tohoto představení. Lidi se zde počínali, rodili, brali i umírali. World in the world. Neměli kam jít na záchod, nenávratně zničili farmu a přilehlé pozemky, neměli co jíst, smrděli, váleli se v bahně a produkovali tuny odpadků. Ale zcela ve stylu volnomyšlenkářského hnutí nekontrolovaně obcovali a hulili co se dalo. A k tomu ta hudba! Zcela bez starosti, neřešili včerejšek ani zítřek, prostě jen žili! Na tři a půl hodiny jsem si připadal, že jsem o čtyřicet let zpět. Kdo by řekl, že tihle mladíci už jsou v dnešní době zasloužilí důchodci nebo se již před lety ufetovali k smrti. (10.05.2009)