Woodstock

Dokument těží hlavně z perfektní hudební produkce, zbývající záběry jsou jen taková nastavovaná nemastná neslaná kaše, která mohla být rozhodně lepší, jinde by to možná zapadlo do kontextu dobře, ale zde jí stránka hudební opravdu hodně převyšuje, stopáž je hodně natažená, ale ani tak nepojmula všechno, volil bych kratší úseky pro hudební kapely (ano! ochudil bych se o hudbu, protože si zbytek stejně můžete najít na youtube, samozřejmě ne v době vzniku) a chyběl mi rozvoj sousedské linky. Už jsem viděl hodně lepších dokumentů a slova o tom, že bych se cítil jako kdybych prožil Woodstock, tak to ani v nejmenším, na druhou stranu set Jimiho Hendrixe je jedna z nejlepších pozemských (mírně kosmických) věcí vůbec. (11.10.2010)

Obrovský a velkolepý hudební koncert,který skvěle odráží atmosféru své doby a vznikl skoro jen tak náhodou tím,že byl kameraman na rockový festival odeslán se slovy"něco natoč,třeba to bude aspoň trochu zajímavý".A bylo.Svoboda je cítit na každém metru filmu a promlouvá svou řečí stále a to i po tolika letech.Chvílemi to vypadá,jako jeden velký a masový videoklip,ovšem dokumentární kamera tomu dodává jakýsi třetí(svobodomyslně-rockový)rozměr.Opravdu příjemný zážitek,který se v dokumentárním filmu stal legendou a zaslouženě si odnesl Oscara za nejlepší dokument.Ač tohle není přímo můj šálek kávy,nemohu dát nic jiného,než pařmenských 100%,už pro tu dokonalou atmosféru. (16.02.2010)

Tak já se spíš řadím k těm, co by si daleko víc užili prapůvodní festival v Monterey. V klídku na sedačce a s lepší aparaturou. ___ Bez Joni Mitchell, ale s Joan Baez a Janis Joplin. Chybí i Dylan a tam už jsem adekvátní náhradu neviděl. K tomu lepšímu určitě patřili The Who a Grace Silk. Poprvé jsem slyšel Melanie (v Lost performances). Naštvalo mě i nezařazení písně White rabbit, kterou je jen chvíli slyšet v pozadí při jednom z rozhovorů. (15.10.2012)

Dokument je to naozaj masívny, no taký si asi vyžaduje najmasovejší koncert a stretnutie mladých ever. Od stavania pódia, príjazdu a príchodu ľudí, rozhovorov s domácimi a interview s filozofujúcimi pármi až po hudbu. Hudba v dokumente akoby ani nebola na prvom mieste a to je celkom dobre, lebo väčšinou mi nič nehovorila a spozornel som, až keď Joe Cocker zaspieval Beatles, čo bola jediná pieseň, ktorú som si vypočul celú. –––– Mám tu upozornění: Můžete to brát s rezervou, ale LSD, který tu koluje, není moc dobrý. Doporučuje se držet od něj dál. Samozřejmé je to váš trip, jste mými hosty, ale nezapomeňte na tohle upozornėní, jo? (16.08.2019)

Woodstock 1969. Nejlepší, nejvelkolepější a zároveň nejúžasnější živý hudební koncert jaký jsem kdy viděl a zároveň jedna velká výpoveď lidí celé jedné tehdejší generace. Bohužel jen na videu, ale i tak mi to stačilo vytvořit si alespoň malý obrázek o tehdejší době. Koncert se konal na farmě Maxe Yasgara v newyorském Bethelu! Tři dny a tři noci míru, hudby, lásky všech těch mladých lidiček kteří si tenkrát říkali "květinový děti", prostě Hippies. Návštěvnost mluvila taky sama za sebe, téměř na půl milionu lidí, se utábořilo v co největší blízkosti jeviště, jež na pozemku vybudovali organizátoři akce. Mezi ty úplně nejúspěšnější interpreti či skupiny, se tenkrát v tom nejlepším světle ukázali zejména J. Hendrix, který vystupoval až skoro jako jeden z posledních, kdy už se tam váleli jen ty nejotrlejší a přeživší, omámení všemi těmi tehdejšími halucinogeny, a vedle nich jen tuny odhozených odpadků. Dále pak skupina "Ten Years After" údajně s nejrychlejším kytarystou na světě A. Leem. Nakonec bych nemohl opomenout britskou skupinu "Who", s ďábelským zpěvákem S. Townshendem. Nejlepší skladba koncertu jednoznačně "I' AM Gonna Home" od Ten Years After. Jedinečnost festivalu spočívala právě v ojedinělé a obecné atmosféře a v možnosti osvobození kterou divákům tehdy poskytl. Koupání na ostro v rybníku, dětinské klouzání v bahně, společné sdílení společných dek, láhví, jointů, sex, to vše přispělo k neopakovatelnému zážitku a jistému pocitu sounáležitosti. (20.05.2006)