Woodstock

Tak já se spíš řadím k těm, co by si daleko víc užili prapůvodní festival v Monterey. V klídku na sedačce a s lepší aparaturou. ___ Bez Joni Mitchell, ale s Joan Baez a Janis Joplin. Chybí i Dylan a tam už jsem adekvátní náhradu neviděl. K tomu lepšímu určitě patřili The Who a Grace Silk. Poprvé jsem slyšel Melanie (v Lost performances). Naštvalo mě i nezařazení písně White rabbit, kterou je jen chvíli slyšet v pozadí při jednom z rozhovorů. (15.10.2012)

Originální film, který udržel mojí pozornost celou dobu trvání. Plejáda nejlepších tehdejších světových hvězd rockové hudby včetně legend Jimi Hendrix, Janis Joplin, Ten Years After a jiní, ukázala světu, jak to od poloviny šedesátých let v Americe vřelo. V tomto směru nebyl nikdy tento festival překonán, ale ukázal, jak skvělá muzika bourala tradiční hodnoty a ideály amerického konzumního způsobu života. Takže sluchátka na uši a jdu poslouchat. (09.04.2016)

Paradoxně mě na tom vůbec nezajímala ta muzika, ač to je asi největší koncentrace kvalitních umělců na jednom v jeden čas, co kdy byla a co kdy bude, ale spíš mě bavily ty věci kolem, když lidi popisovali, co vidí, jak se jim festival líbí a tak. Ty tři hodiny ale byly úmorné, což se nakonec podepsalo na hodnocení. 50% (13.07.2017)

Dokument jsem viděl v nějaké tří a půl hodinové verzi. Před zhlédnutím jsem si myslel, že 3h30minut bude hodně, ale teď už vím, že to až tak úplně neplatí. Pro vykreslení současné situace, nálady, pozitivního smýšlení lidí a hudebního stylu hudebníků byla dlouhá stopáž takřka nutností. Nudu jsem v průběhu sledování nepotkal. Zdejší hudba nebyla úplně mým šálkem kávy, ale rozhodně se nejednalo o hudbu, vůči které bych zaujímal negativní postoj. Něco podobného bych si troufl říct i o hippies. Mě to prostě bavilo. Jednalo se o vůbec nejzajímavější hudbení dokument, jaký jsem zatím viděl. Možná i proto, že tady vlastně ani primárně o hudbu nejde. Spíše se jedná o takovou hromadnou filosofii jedné generace lidí. Lepší 3*. (05.06.2012)

Hudobné vsuvky z koncertov konkrétnych kapiel na zážitku skôr uberali ako pridávali a mňa osobne viac menej nudili. Čo sa však týka vnútra celého príbehu festivalu Woodstock, to už bolo iné kaféčko. Autentické zábery všetkých druhov (točenie nahých, plávajúcich ľudí, sex v tráve, šmýkačky do blata, spoločné zahrievanie niekoľko státisícového množstva ľudí počas chladnej noci), názory ľudí (kladné i záporné) na komunitu hippies "freaks", marihuanu a samozrejme aj na celé podujatie. (02.07.2013)