Gladiátor

"Chcem, aby ma mali za otca. Chcem si ich pritisnúť na hruď." - "Už si pritískal na hruď človeka nakazeného morom?" - "Nie, ale ešte raz ma prerušíš a ty sbudeš." Gladiátor samozrejme nie je zlý film. Má strhujúce akčné scény, pestrú škálu zvierat (hyena, kôň, tiger), typicky silnú scottovskú audiovizuálnu stránku, charizmu drsného Austrálčana Russella Crowea... a to je všetko. Snímka trpí nevyváženým tempom. 155 minút len preto, že sa to na hollywoodsky epos vraj patrí? No neviem. Pritom dej je naťahovaný a takmer nič sa v ňom nedeje. Druhá polovica je navyše (kvôli nečakanej smrti Olivera Reeda) chaoticky zostrihaná. Gladiátor zároveň dopláca na plytký príbeh; poznať, že na začiatku nakrúcania nebolo hotových vraj ani 20 strán scenára (!). Nepotešil ma ani fádny zloduch (Joaquina zbožňujem, ale toto mu nevyšlo) a vôbec, herecké výkony sú nepriamoúmerné vysokému kreditu daných hereckých predstaviteľov (Richard Harris, Derek Jacobi). K tomu patetické uslzené trápne dialógy, nemastné neslané špeciálne efekty, WTF scény (Crowe slintavo olizujúci špinavé nohy obesenca). Už v kine som z toho nebol nadšený a ani po X desaťročiach äa reprízach) sa na to pravdupovediac môj názor nejak extra nemení. Pri rozpočte 103 miliónov ich snímka každopádne na celom svete zarobila krásnych 457 a vyvolala krátku vlnu historických záležitostí (napr. Tróju alebo ostatne Kráľovstvo nebeské tiež od Ridleyho). Kino Považan NmNV 2000 (24.12.2004)

Ridley Scott vzkřísil hollywoodský "hstorický" velkofilm ve vším lesku... ve vší barevnosti, pompéznosti, schematičnosti, patosu, plytkosti. Stvořil dílo, které apeluje na divákovo oko, jakmile se však uchýlí k myšlenkám, připadal jsem si jak na nepovedené hodině "římské státnosti pro začátečníky" (nikdo mi nevymluví, že v jádru je Gladiátor naprostý nonsens). Jakmile se "děje", funguje Scottovo dílo brilantně, během dialogů však sklouzává do typické prázdné užvaněnosti a nebýt toho, jak mistrovsky svá schemátka naplnilo duo Crowe-Phoenix, zůstávalo by po Gladiátorovi sotvaco hodnotného. Ridley Scott mě svým přístupem hrubě zkalamal. Jeho režie je rutinní, profesorsky chladná, snad jen v bitevním sekvencích lze hovořit o svojském přístupu (byť roztřesená ruční kamera a "vynechávání" okének není mistrův vynález). Co mi na tomhle filmu chybí, je skutečný duch... neustále se žvaní o Římu, ale ten bohužel pro kvalitu snímku zůstává skutečně pouhým snem (vyrenderovaným pozadím). Proto dávám přednost ideám Williama Wallace či kapitána Nathana Algrena. Jejich boj má pro mě větší náboj nežli stokrát ohraná pomsta za smrt blízkých. Ridley Scott prostě rozehrál pompézní symfonii podle starých not. Je stejná jako hudba Hanse Zimmera – vzbuzuje žádané emoce, zní mohutně, heroicky... To je koneckonců to, co se od velkofilmu čeká, ne? Jenže já tvrdím, že to očekávané už tu bylo několikrát ztvárněno lépe, byť možná ne tak megalomansky. (02.10.2004)

OBSAHUJE SPOILERY V každém případě patří Ridleymu velký dík za vzkříšení žánru historického velkofilmu (vyjímaje pouze Krále Artuše). Gladiátor je jako první a proto je na místě určitá míra tolerance. Příběh je jednoduchý, ba přímo hloupoučký (podobné příběhy pomsty vídáme 2x tejdně na Primě) avšak velice kvalitně podaný a především skvěle natočený. Po řemeslné stránce je Gladiátor naprosto mistrovské dílo. Záběry na vyprahlou poušť, slunce zapadající pod bariérou, kůli záběrům na ruku, rozhrnující pole, na polorozpadlou zídku, a na hlavu hl. hrdiny, pod níž ubíhá písek, pokrytý rudými kvítky jsem se zamiloval do filmu... v přímém protilkadu k těmto záběrům ovšemn půlsobí silně rušivě zpomalené, krátke střihy, navíc nějakým způsobem silně trhane a tudíž naprosto nekoukatelné, které působí silně rušivě, dvojnásob v kombinaci s "normálními" záběry, které bezprostředně následují. U mistra obrazu/ů , jako je Ridley Scott toto zamrzí a nepříjemně překvapí. A nakonec PATOS. Vše je dokonáno, Maximus se setká s rodinou ( kapánek Happy end za každou cenu - když už umře, tak ať z toho aspoň něco vytřískáme), nastoupí žeská, a začne metat filozofická moudra o ceně lidského života, jeho poměru k velikosti říma, připomene nám, že Maximus býval voják (pro ty, co poslední 3 hodiny nedávali pozor) a konec... jakýkoliv normální divák musí být náležitě otráven. Já byl otráven a proto ty 3 hvězdičky. (13.02.2006)

Není lepšího filmu, který by mě dokázal citově vydřít až na morek. Gladiátor to dokázal. A zřejmě bude jediný. Od té doby jsem totiž viděl hodně filmů, ale žádný mě nedokázal rozbrečet. Kdo za to může? Především výborní herci v čele se samotným Maximem Legatem. Dále výborné dialogy. Přesně takové, jaké jsem chtěl slyšet. O to více jsem se tedy těšil na pomstu, která následovala. Krásnější a upřímnější jsem totiž ještě neviděl. Jenže i přesto všecko by tenhle film byl obyčejnou historickou fikcí, kdyby se do ní nepřimíchala absolutně geniální hudba. Co z toho vyplývá? Že to je v mém srdci jednoduše nejlepší film, který jsem měl tu čest kdy vidět. Má to všecko poskládané tak, jak bych si to představoval a přál. Škoda jen, že nedokážu napsat hezčí komentář, protože kdybych to uměl, tak tenhle film by si ho zasloužil. Stejně tak kritiky si smlsly. To je taky jeden z důvodů, proč je AŽ 129. film v žebříčku nejlepších. Někteří lidé totiž nesnesou takovéhle guláše do historických událostí. Jenže si neuvědomujou, že film byl vždy točený pro zábavu, a ne pro to, ukázat, jak to tenkrát bylo. Ale budiž. U mě je to jasné. (29.05.2010)

Ridley Scott dokazuje neustále, že má obrovské schopnosti pro vizuální stránku děje a díky dnes již legendárnímu Vetřelci bude vždycky patřit do učebnic o největších režisérech své doby. Gladiátor je sice mistrně natočené dílo plné úžasných filmových momentů, skvělé a dynamické kamery, ale narozdíl od klasických děl tohohle žánru jakým je třeba Spartakus a jemu podobní mu chybí duše. Moderní doba si žádá tvrdou a nesmlouvavou akci okořeněnou pořádně hutnou výpravou. Tu Gladiátor zaplňuje do nejmenšího detailu, ale divák má pocit, že je to pouhý film pro jeho oko, nikoliv film co by se mohl stát nezapomenutelným. Russella Crowea katapultoval na to největší herecké výsluní současnosti a naopak pro Olivera Reeda byl tím posledním políčkem na seznamu jeho filmů neb ještě při jeho natáčení odešel do hereckého nebe. Příběh nabízí několik situací co mají spád, co mají snahu vyvýšit se nad celkové pojetí filmu, ale bohužel je to asi všechno co může film nabídnout. Snaha vyprávět se mění v snahu neustále překopávat jeden příběh čím dál tím víc bombastickými záběry. Když bych to měl k něčemu přirovnat, tak si zkuste představit zakrslého mongolského šéfa firmy, pro kterého pošlou partneři místo svého firemního triskáče celé jumbo jet. Mohli by ho oslnit krásnou stíhačkou, ale oni musí ultra přebít všechno pompézností a velikostí. Z toho plyne jediné: Gladiátor se snaží být něčím víc než je mu ale ve skutečnosti dáno. Je to na čtyři hvězdičky, protože ta vizualizace je fakticky úžasná. Jen nesmíte zapomenout, že velkofilm se vždycky nerovná filmu nezapomenutelnému. (03.10.2004)