Království nebeské

Veľmi ťažké rozhodovanie medzi 3* a 4* (70% sedí na chlp presne), značna rozporuplnosť nad výsledkom a to aj napriek tomu, že film sa mi dosť páčil. Kingdom of Heaven nemá takmer nič spoločné s Gladiátorom, za to má podľa mňa veľa spoločné so Stoneovým Alexandrom v rovine využitia historického backroundu ako prizmy pre zaujatie stanoviska k súčasnej spoločensko-politickej situácii vo svete, pričom Ridley zachádza oveľa (hlavne presvedčivejšie a vyzreto) ďalej ako Oliver. Jeho antibushizmus je tu len predstupeň, pre apelovanie na mier v globálnom meradle. Zatiaľ čo Stoneov postoj bol viac menej dopredu jasný, Scott ma tým svojím veľmi milo prevapil, ak v berieme úvahu jeho postoj na "opačnej strane barikády" v Black Hawk Down. Typicky silná pre Scotove filmy je samozrejme aj tu vizuálna stránka, doplnená zaujímavými režisérskymi nápadmi a odvážnou invenciou v nadvazovaní viacerých sekvencií. Len škoda, že s týmito pozitívami nastupuju aj negatíva - až veľmi jednoduchý príbeh na danú stopáž a hlavne nie najlepšie napísané postavy (hlavne Orlandova) a ich rozmiestnenie v príbehu. (26.04.2005)

Bombastická agitka za světový mír. Vážně. Po G.I. Jane a Black Hawk Down bych něco tak podnětného a hlubokého od Scotta nečekal. Podle mého asi nejlepší způsob, jakým se nějaká kulturní osobnost vyjádřila k Bushově politice. Milé překvapení, které s Gladiátorem vlastně nemá - vyjma kulis pro meče a sandály - mnoho společného. (22.04.2005)

V kinách to bežalo v skrátenej verzii, ktorá bola otrasne zostrihaná a veľmi veľa udalostí nedávalo zmysel. Vačšina hodnotiacich videla určite práve túto verziu. Z kina som vďaka nej odchádzal maximálne znechutený a film mal u mňa 2*. Keď som však v pohodlí domova videl predĺženú verziu, naplnila ma radostná eufória. Všetko zrazu do seba pekne zapadalo. Megalomanský historický film plný detailov , s krásnou hudbou a premakaným vizuálom. Nepamatám si podobnú situáciu, keď som nejakému filmu zmenil hodnotenie o 3*. (29.06.2007)

Strašně nemám rád u očekávaných velkofilmů 20%, zdá se mi to totiž jako neadekvátní a značně neobjektivní hodnocení. Bohužel však u Království nebeského nemůžu jinak a důvody, proč tomu tak je se tu pokusím ve stručnosti vypsat. Království nebeské je dílem Ridleyho Scotta, tedy velmi charakteristického režiséra, jehož rukopis je znám v každém jeho filmu. Ve snaze nenatočit druhého Gladiátora se vydává v KN Ridley jinou vypravěčskou cestou. Nechává mnohem více prostoru příběhu a často se znázornění bitvy ani nedočkáme, pouze jejího úvodu a náhle je střih na těla na bojišti. To by teoreticky mohlo fungovat, nebýt několik podstatných ale. Děj je nepříjemně jednoduchý, plný podivných dějových zvratů (některá tvrdohlavá hrdinova rozhodnutí) a především plný slabých dialogů. To částečně zachraňují herci - především Irons, Thewlis, Marton Csokas, Ghassan Massoud a Neeson (i když Neeson jako mentor už začíná ztrácet na údernosti, o větě "jsem tvůj otec" nemluvě). Potíž je v tom, že všichni tito herci, ač předvádějí velmi dobré výkony a daří se jim navodit tu správnou atmosféru, mají velmi malý prostor a jsou pouhými přihrávači Orlanda Blooma, který z plátna prakticky nesleze. Ačkoli proti Bloomovi nic nemám a jeho jednoduší herecký projev mě nikdy nijak zvlášť do očí nepraštil, v KN je jeho topornost tak nechutně výrazná, že to film odsuzuje k záhubě. Bloom si po celý film, nezávisle na druhu emocí v dané scéně, vystačí s jedním konstantním obličejem. A tak bohužel postrádá jeho charakter jakékoli charisma (což je silně vidět především v hrdinském projevu) a Bloom se mezi ostatními herci, kteří se dokázali do doby filmu vžít, potácí jako zmatený manekýn na špatném molu. Vinou toho ve filmu nefunguje už vůbec nic. Veškeré emoce vyprchají, protože je ve vás nemá kdo probudit, veškerý chuť do boje a nebo strach z něj vás mine, protože se ani není o koho bát (ty zajímavé Scott nechává zemřít bez výraznějšího všimnutí). Detaily, jako totální vykradení Návratu krále v závěrečné bitvě, žádný silný ženský charakter a neoriginální hudba už jsou poslední kapky do poháru divácké tolerance. Království nebeské je film, který by si logicky měl vysloužit větší hodnocení. Jenže selhává ve všech možných ohledech, které by měl velkofilm splňovat. Člověka nechává chladným, nic moc zajímavého mu nedá, neukáže jedinou pamětihodnou scénu, či aspoň jednu velkolepou bitvu hodnou zapamatování. Díky všemu, co jsem vypsal, je Království nebeské momentálně tím největším zklamáním letošního roku... (22.04.2005)

Maestro Ridley se přesunul do 12.století a s protiválečným poselstvím nenápadně smiřuje muslimský svět s tím křesťanským - tam v Nebeském království, kde je Boží vůle vykládána jen na tisíc způsobů a Svatá země patří všem. Pohádka, řeklo by se a taky že ano, nicméně král Richard Lví srdce je už na cestě ji zhmotnit a pochopitelně jak jinak, než vojenskou cestou.. Ve Francii modrých filtrů a vloček padajících vzhůru ještě kráčí Scott v těch lepších stopách Gladiátora, ovšem jakmile družina posilovnu navštěvujícího kováře Blooma opustí přístav v Messině, začne skřípat mezi zuby blízkovýchodní písečná nuda, která ve své nekonečnosti postrádá byť sebelacinější nosnou zápletku se schopností ji rozptýlit. Vizuál nádherný, uvnitř však neskonalé pusto. Navíc ten nešťastný výběr ztepilého Orlanda, jenž po celý film svými výrazovými prostředky připomínal zesnulého v márnici, kterému ztuhly obličejové svaly po otravě rybou fugu - vždyť i Norton za maskou malomocného zahrál očima více emocí, než on.. (31.01.2011)