Reklama

Reklama

Kdo to klepe na moje dveře

  • USA Who's That Knocking at My Door? (více)

Obsahy(1)

Legendární hollywoodský režisér Martin Scorsese po studiu na Newyorské univerzitě debutoval nezávislým autorským snímkem Kdo to klepe na moje dveře (1967), v němž lze v mnoha ohledech vysledovat tematickou i stylovou předzvěst jeho pozdějších děl z prostředí špinavých newyorských ulic. Jednoduchá zápletka Scorseseho debutu pojednává o milostném vztahu pouličního floutka s italskými kořeny zvaného J.R. a moderní mladé Newyorčanky. Nesourodá dvojice z odlišných vrstev společnosti se náhodně střetává při čekání na trajekt a nečekaně se sblíží během banální konverzace o francouzském filmovém magazínu. Další schůzky a dlouhé rozhovory se odvíjí na pozadí pulzujícího života newyorských ulic 60. let minulého století. Vztah zamilované dvojice prochází bouřlivým vývojem a zásadní zvrat nastává ve chvíli, kdy se upřímná dívka odhodlá svěřit se se svým bolavým tajemstvím. Horkokrevný J.R. pochází z přísně katolické rodiny a společná budoucnost se bude odvíjet od toho, jak se s nastalou situací dokáže vnitřně vyrovnat... Režisér Scorsese do titulní role obsadil rovněž debutujícího Harveyho Keitela a tím započala jejich dlouholetá spolupráce. Hlavní hrdina J.R. pochází z italskoamerické komunity, potlouká se s pochybnou bandou newyorskými ulicemi a řeší otázku své víry a morálky, což jsou témata příznačná pro celou režisérovu filmografii. (Česká televize)

(více)

Recenze (65)

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Koukám, že Scorsese to uměl i jako režisérský zajíček..:-) Ačkoli je to poměrně jednoduchý příběh, je velmi dobře zpracovaný, nabytý elektrizující atmosférou šedesátek. Vztah katolickou výchovou zakomplexovaného hejska a citlivé vzdělané dívky přibližuje a bez moralistních tendencí zobrazuje pokrytecké předsudky hlavního hrdiny, že existují jen dva druhy žen - panny, jenž jsou předurčeny býti dobrými manželkami, a štětky, které mají sloužit pro povyraražení pánů (a manželů...). Siláckost maskulinní části populace a jejich vzorce myšlení jsou myslím hezoučky zobrazeny v lechtivějších scénách, podmalovaných mj. vynikající The End od Doors... Mimochodem - francouzská nová vlna má v tomto filmu více než zřetelné stopy... ()

Silas 

všechny recenze uživatele

Zdařilý debut režiséra, jenž dává v určitých částech jasně najevo, co chce a kam míří, jindy zas užívá experimentální prvky, které v jeho pozdější tvorbě vymizely. Detaily střídají celky stejně nenadále jako násilné pasáže intimní za zvuků nádherné dobové hudby. Nalezneme zde několik typicky dlouhých, ruční dokumentaristickou kamerou podpořených, hypnotizujících scén (styl mi trochu připomíná Jarmusche), na druhou stranu zase spoustu pasáží blížích se novodobým klipům. V mnoha místech je Scorsese velmi zkratkovitý, nevypráví příběh lineárně, ale i s flashbacky. Postavy prožívají svůj nevázaný život (přestože J.R. tvrdí, že je staromódní), opíjejí se, mlátí se mezi sebou a dělají si naschvály. Jasně patrný zárodek rozvíjejícího se režisérského talentu. ()

Reklama

Othello 

všechny recenze uživatele

Být koncem šedesátých let mladým dravým filmařem musela být pohoda. Bylo možné sešít tři své krátké filmy dohromady a jakkoli ty spolu kdovíjak dobře nekooperovaly, mohli jste každýho odpálit s tím, že Nová vlna píčo a jít na panáka. Ale tenhle první Scorsese toho má naštěstí v sobě víc. Už ve svém debutu si uvědomuje, že pokud věnuje dostatečnou energii druhému plánu a specifikám daného časoprostoru, může si vyprávět prakticky co chce. A tak když se zamilovaný pár prochází po kouřících střechách Queens, parta přátel vykořeněně jezdí po New Yorku a hledá coby či když během milostné sekvence slyšíme křik dětí a ruch ulice z pod okny, tavíme se tam v tom špinavém kotli spokojeně s nimi, nehledě na to, že byste nejradši všechny postavy co nejrychleji postříleli. Barman je unavený, podpaží zpocená chlastem a všude je kouř. ()

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

A já říkám super! Už ve Scorseseho celovečerním debutu byl znát jeho režijní rukopis. Hned ve druhé scéně se dočkáme scéy s typickými scorseseovskými prvky: rvačka bandy mladíků, kamera se svižně pohybuje a hraje do toho říznej song. Stejně tak i některé dialogy a herecké výkony - přirozené, svižné, postavy si skáčou do řeči, zadrhávají se. Navíc je tu vidět jak moc velký fanda do filmu Scorsese byl. Joe (Harvey Keitel) zaníceně hovoří ( řekl bych přímo tarantinovsky ) o westernu Stopaři (1956) režiséra Johna Forda, nebo o westernových rolích Lee Marvina a se svojí přítelkyní byl v kině na klasickém westernu Rio Bravo. Taky je tu zcela zřetelný odkaz na francouzskou novou vlnu. Možná, že průměrnému filmovému divákovi to nic neřekne, ale filmoví fandové a taky obdivovatelé Scorseseho tvorby ( počítám se mezi obě skupiny ) by měli být spokojení. Ale film by jste si měli vychutnat i bez znalosti zmíněných westernů a nemusíte vědět, co to byla fr. nová vlna - to je jen takový bonus. Harvey Keitel už tady ukazuje, že z něj něco bude. Jedná se o vcelku jednoduchý příběh, ale vyprávěný zajímavým nelineárním způsobem s nečekanými flashbacky. Často se line hudba z autorádíí. A ještě jedna zajímavost - v jedné scéně zazní slavná píseň od The Doors, kterou máte asi spojenou se slavným válečným filmem - ano, je to ta píseň, kterou F. F. Coppola použil o deset let později ve své Apokalypse. ()

Bebacek 

všechny recenze uživatele

Amazing...! 8-) Zvlášť když Joe očkoval tu blonďatou slečnu Johnem Waynem... jó, fakt jsem jí sežrala, že má ráda westerny, když se předtím vůbec nechytala na téma Stopaři... :-) No a ta úžasná sekvence, kdy si Joe užívá chvíle plné rozkoše se sličnými slečnami a zpívá mu do toho Jim Morisson o tom, jak by chtěl odprásknout svýho fotra a přefiknout svou matku...Prostě skvělé. Harvey je machr... ()

Galerie (45)

Zajímavosti (3)

  • Film je první spoluprací herce Harryho Northupa s Martinem Scorsesem, který  posléze hrál v pěti po sobě jdoucích filmech Martina Scorseseho. (J.A.K.)

Reklama

Reklama