Kdo to klepe na moje dveře

Příběh o jednom pseudo-mafiánovi, kterej se dozví, že jeho holka neni panna a začne se kvůli tomu chovat jako největší debil pod Sluncem, mě vůbec nebavil. Začátky jsou obvykle těžký a platí to i pro takovýho machra jako je Martin Scorsese. S blbym scénářem, špatnejma hercema (ani Harvey Keitel podle mě nic moc nezahrál) a nízkym rozpočtem se nedá natočit dobrej film. Nejzajímavější na tom asi je, jakej obrovskej pokrok Scorsese za několik let udělal. Scorseseho mam tady ve svejch oblíbenejch režisérech a většinu jeho filmů hodnotim dost vysoko, ale tohle si žádný vysoký hodnocení nezaslouží. Opravdu tenhle film připadá někomu stejně dobrej jako třeba Mafiáni nebo Taxikář, když tomu dá 5 hvězdiček? Pro mě ani omylem. (20.01.2010)

Drama z prostředí nevlídného města plného nevlídných lidí, v čele s Keitelovým J.D., nacházející se na půli cesty mezi neúspěšnou romancí a "krutě pravdivým" příběhem, s jasně viditelnými Scorseseho trademarky( nutnost morální podloženosti chování postav, začáteční nevysvětlený střet chilugánů (Špinavé ulice), kontrast mezi beznadějí a vysvobozením( Taxikář), v tomhle případě náboženským) . Kamera (i) statická v detailech, ale pohyblivá v celcích + (ii) zaostřující na zdánlivě bezvýznamné prvky obrazu spolu s místy chybějící, místy vyzvednutou funkcí hudebního doprovodu( fantaskní -This is the end- postelová scéna vyvstávající uprostřed filmu jako nezodpovězená otázka a jedna z vrcholných flashbackových scén filmu) nechává diváka samotného na pochybách, co je a co není pro výsledný film důležité a nutí ho tak prožít každou scénu jednotlivě spolu s herci. (21.06.2009)

Být koncem šedesátých let mladým dravým filmařem musela být pohoda. Bylo možné sešít tři své krátké filmy dohromady a jakkoli ty spolu kdovíjak dobře nekooperovaly, mohli jste každýho odpálit s tím, že Nová vlna píčo a jít na panáka. Ale tenhle první Scorsese toho má naštěstí v sobě víc. Už ve svém debutu si uvědomuje, že pokud věnuje dostatečnou energii druhému plánu a specifikám daného časoprostoru, může si vyprávět prakticky co chce. A tak když se zamilovaný pár prochází po kouřících střechách Queens, parta přátel vykořeněně jezdí po New Yorku a hledá coby či když během milostné sekvence slyšíme křik dětí a ruch ulice z pod okny, tavíme se tam v tom špinavém kotli spokojeně s nimi, nehledě na to, že byste nejradši všechny postavy co nejrychleji postříleli. Barman je unavený, podpaží zpocená chlastem a všude je kouř. (15.07.2023)

Klidně lze říci, že tenhle černobílý film je jedním z nejzdařilejších filmařských debutů, předzvěst mmj. dalších skvělých Scorseseho >NewYorkských< filmů. Neumím si představit, co tomuto filmu lze čistě filmařsky vytknout, i téma filmu, ve spojení s tehdejšími šlágry (zvláště silná je erotická scéna podmalovaná skladbou The End od The Doors) je vlastně dodnes působivé a nadčasové. Jednoduchý příběh poněkud tupého mladého italoamerického gangstera(?), libujícího si v mudrování nad životem i filmy (v reálu však přežívajícího v pokryteckém lavírování mezi katolickou vírou, spojenou s odvěkými klišé italské rodiny a kamarádstvím s pochybnými kumpány a morálkou ulice), náhodně se seznámivšího s dívkou ze zcela jiných kulturních a společenských vrstev, jejichž vztah díky jejich životnímu usazení vlastně nemá od počátku šanci na úspěch a končí jako promarněná epizoda ze života... Resumé: Vynikající film, který ani po téměř čtyřiceti letech neztratil nic ze své poetiky sondy do života newyorksých grázlů s nezaujatým popisem jednoho bezvýchodného vztahu... A pak že v Americe nebyla >nová vlna< ;-) - - - P.S. A kdo tu přišel na to, že tenhle film je z roku 1969? :-) (05.02.2006)

Podobný film by dnes ani nemohl vzniknout. Otevřenost formy (originální práce se zvukovou stopou a hudebním podkladem), "nerespektování" a porušování základních postupů (narativní konstrukce, střihová skladba) a celková uvolněnost revolučních 60. let z filmu doslova sálá. Je krásné vidět, že ta největší Scorseseho díla mají základ v tomhle "malém", nicméně nesmírně svěžím a osobitém snímku. (09.02.2011)