Mafiáni

Asi nejelepší Scorseseho film jsou Goodfellas. Nemalou zásluhu na tom nese krásný scénář, ale také pánové De niro a Pesci. Tito dva zde tak plasticky ztvárnily takové týpky, se kterými bych opravdu nic nezačínal. Liotta je také v hlavní roli dobrý, ale celý film si ukradnul Pesci. Neurózy jeho zakomplexovaného vzteklouna plynou z plátna, jakoby se jednalo o skutečnou osobnost. A De Nirův drsňák film také jen zdobí. (08.06.2005)

Mafiáni se stali legendou po právu. Scorsese nám ukazuje tehdejší zločinecké poměry bez zbytečných příkras, věrohodně, za vydatné pomoci typologicky perfektně obsazených herců a rozmanitého soundtracku, buduje dobovou atmosféru a pomáhá nám takřka dokonale porozumět specifické nátuře členů i vnějších stoupenců italské mafie. To vše pochopitelně zabaleno do formálního mistrovství, díky němuž nemá divák sebemenší možnost, aby třeba vinou vlastní chvilkové nepozornosti vypadl z perfektně sladěného rytmu, který dirigent Scorsese zkušeně diktuje prostřednictvím zmíněného soundtracku (kvůli hudbě bych chtěl tu doby tak moc zažít :), famózních herců (ústřední dvojice válí, Pesci nasazuje korunu) a skvělého scénáře, který staví hlavního hrdinu do konfliktu nejprve s morálkou (jeho otec), poté s rodinným životem a nakonec i proti svým, přičemž nepřestává gradovat a uchvacovat svou psychologickou věrohodností.. A zároveň je to soustavně nesmírně vtipné a vynalézavé (stop-motion, kterým se později inspiroval například Steven Soderbergh; chvílemi až groteskní, ale vždy relevantní násilí; cool kamerové jízdy v interiérech, přesouvání pozice vypravěče podporující komplexní vývoj příběhu). Casino mám sice radši, ale už Goodfellas se k dokonalosti drze a suverénně přibližují. 90% (20.06.2015)

Pravděpodobně nejlepší mafiánský film devadesátých let. Mafiáni mají všechny ingredience dokonalého filmu. Vynikající scénář, hudební doprovod, který je známý jako film sám a herecký výkon nezapomenutelných osob - obzvláště De Nira a Pesciho. Co se týče Liotty, jedná se o jeho životní roli. Scorsese udělal mafinský svět s takovou láskou, s jakou udělal Francis Ford Coppola svět Kmotra. Zatímco jeden si může pamatovat všechny dialogy Kmotra, druhý zase odvykládá jakoukoli pasáž z Mafiánů. Mezi takové lidi se řadím i já. Dokonalý film. Nejlepší film Martina Scorseseho. Go home and get your fucking shine box. (01.09.2005)

“Správňácká” cesta gangstera od hladovýho kluka, v obletovanou autoritu až po ufetovanýho rozsypance, v rukou zlatého tvůrce původem přímo z newyorské Malé Itálie - tak co víc chcete :) Scorsese provádí skrz ten sexy svět, který je pevně vystavěný na principu respektu, protislužeb, pouliční moci, přátelství a kódu mafie, tedy než se celý zbortí a udělá z vás nýmanda, ubojenou krysu bez špetky hrdosti. Výčet předností je tu víc než jasný a milionkrát zmíněný, já extra cením ten humor a hravost i přes svůj drsný a supervážný předmět (předzvěst Vlka). "All of the bonhomie and good times are a lie: mobsters are friendliest just before the hit, or the FBI sellout." (15.10.2019)

Monumentální freska. Mistrovské dílo, které nás přinutí, abychom na mafiánský svět nahlíželi z ptačí perspektivy, abychom se zbavili veškerého morálního zaujetí a přijímali předkládané pouze a jenom tak, jak je nám mistr Scorsese servíruje. Zdánlivé pedantství, puntičkářství a až patologické vyžívání se v detailech nám umožňuje jenom a jenom se kochat v dalších a dalších přívalech řečí, událostí, postav, vztahů, ale v neposlední řadě též zdánlivě podružných předmětů, což je nejlépe vidět na plných stolech a desítkách odrůd všeho možného koření, těstovin, pokrmů i nápojů. Samotný příběh je pojat spíše náčrtově a více než zběžně, že si někdo může stěžovat, že tu o nic nejde (S jedním takovým kacířem jsem film dokonce sledoval). Když si však uvědomíme, že byl film natočen podle skutečné události, musíme pouze složit hold nesmírné autentičnosti, nezaujatosti a dokonce neobvyklému druhu humoru, jež se tu prolínají a spoluutvářejí kompaktní a mistrovské dílo, kterému se všichni herci úplně podřídili, aby jim to však bylo jen ku prospěchu. Co by byl Ray Liotta bez tohoto filmu? Opravdové hvězdy jsou bezeporu Niro s Pescim, který tu vytvořil navýsost přesvědčivého, živelného gangstra, kvůli kterému su musím stále znova ptát: To že je ten trumbera ze Sám doma? Robert De Niro pak jako kdyby ve filmu trochu odpočíval s snad se i schovával, čímž právě dodal své postavě punc naprosté věrohodnosti. Jestli bych měl něco vytknout, tak snad jen, že Scorsese přeci jen poněkud zanedbal starost o Nirovo stárnutí, což je zvlášť markantní ve srovnání s jeho Zuřícím býkem. (19.12.2004)