Barva peněz

Sám byl kdysi eso. A v talentovaném, ale arogantním hráči biliáru, který se u stárnoucího kouzelníka učí, vidí nový životní impuls. A šanci vydělat solidní balík. Cruise dostal příležitost pracovat s dvěma hollywoodskými velikány – učit se od nich – a pochopitelně toho využil. Scorsese si sice hraje se střihem a kamerou, jinak toho ale kromě solidní atmosféry a pevného vedení herců moc nesvedl. Jinak je to možná s podivem, ale v mé sbírce dvd zastupují nejpočetnější skupinu právě filmy Toma Cruise. Pro někoho možná stále ten chlapík z Top Gunu, co cení zuby a mhouří oči, pro jiné spolehlivá herecká star, která rozehrává svůj talent v rozmanitých kouscích. Možná je to pečlivým výběrem rolí a obklopováním se výbornými režiséry (však posuďte sami: Brian De Palma, John Woo, J. J. Abrams, Bryan Singer, Ridley a Tony Scott, Barry Levinson, Cameron Crowe, Michael Mann, Francis Ford Coppola, Robert Redford, Sydney Pollack, James Mangold, Edward Zwick, Stanley Kubrick, Steven Spielberg, Ron Howard, Oliver Stone, Neil Jordan, Paul Thomas Anderson nebo jako v tomhle případě Martin Scorsese..), každopádně se zas a znova těším na další setkání.. (11.03.2012)

Až do Mysu hrůzy Scorseseho největší komerční úspěch je ve vícero ohledech esenciálně osmdesátkovým filmem. Jakožto pokračování Harzadního hráče zapadá Barva peněz do dobové módy sequelů, druhou největší roli dostal Tom Cruise, tehdy velmi čerstvě proslavený Top Gunem a díky hudbě a kameře jde o velmi cool podívanou. Přesto Barva peněz není typickým, lehko zaměnitelným osmdesátkovým produktem, ale osobitým dílem filmaře s poměrně jasnou vizí. Cool jsou Scorseseho filmy přinejmenším od Špinavých ulic, takže (audio)vizuální styl nebyl reakcí na dobový požadavek vnějškově efektních podívaných – doba naopak konečně dohnala Scorseseho. K mylným závěrům by mohlo vést také obsazení ke hvězdám stoupajícího amerického zlatíčka. Scénář sice nestraní ani jemu, ani Newmanovi, ale rozhodně nejde o tehdy žádanou variaci příběhu, v němž se mladé štěně učí novým kouskům od starého, nepoučitelného psa. Vztah mezi cynickým Eddiem a namachrovaným Vincentem navíc v druhém plánu odráží pohyby ve filmovém průmyslu jako takovém, konkrétně hollywoodské přerozdělování moci: z rukou starých mazáků do tlap dychtivých mladých yuppies. A tak zatímco Newmanovi, jenž nemá příliš kam stoupat (a zároveň nechce nikam spadnou), již prakticky nezbývá, než s nostalgií rekapitulovat svou kariéru a dělat si pořádek v životních prioritách, Cruise, který na začátku výstižně pracuje v hračkářství, s nebetyčnou arogancí a bez jakéhokoli respektu předvádí, že na něj, jak se sám domnívá, nikdo nemá. Zatvrzelí jsou oba, nepoučitelný jenom mladší z nich. Neboť jestli jsem poslední záběr pochopil správně, Eddie se, poté, co zkrachuje jeho plán získat nad svým učněm kontrolu (a jako bonus na něm vydělat nějaké peníze), vrací nejen do hry, ale hlavně ke hře pro hru samotnou. Po dlouhých letech cynického přechytračování druhých a dokazování si bůhvíčeho se konečně stává skutečným biliárovým králem. Co na tom, že má jeho království rozměry zhruba dva metry čtverečné – prohrál a vyhrál na něm nejdůležitější bitvy svého života. Význam tohoto objektu s povrchem barvy peněz pro oba (proti)hráče neustále zdůrazňuje kamera, nacházející se často ve výši stolu a připomínajícími svými prudkými nájezdy na postavy kulečníkové šťouchy. Stejně jako si Newman svým charismatem dokáže během chvilky podmanit scénu, umí takto Scorsese v pár vteřinách navodit potřebnou atmosféru a připravit nás na významnost události, k níž má dojít. Pravdou však je, že jednotlivé scény, jakkoli nápaditě zrežírované jsou si výsledným „feelingem“ dost podobné a po dvou hodinách jsem byl neskonale rád, že můžu z těch zakouřených heren konečně vypadnout. Přesto hodně, hodně stylové pokoukaní s jedním z nejlepších pozdních Newmanových výkonů. 75% Zajímavé komentáře: berg.12, Silas (07.10.2012)

Barva peněz a pocit vítězství. Martin Scorsese perfektně chápe, o čem je vrcholový sport, přenáší na plátno touhu jak po penězích, tak po vítězství a neopomene ani zdůraznit, že mezi oběma je podstatny rozdíl. Navíc za nitky tahají charistmatické postavy, postarší zkušený vlk zaučuje talentované mládě, což někdy skončí epickým vítězstvím s balíkem peněz a jindy s hádkou a monoklem. Atmosféra filmu je poměrně nabitá, a to i když nejste zrovna fandové kulečníku, popř. jej neuznáváte jako "sport". Jak jsem naznačil (a jak naznačuje Scorsese) - zde jde především o lidi, jejich touhu a snahu, až poté jde o konkrétní činnost, v níž se snaží být nejlepší. Ani to však neznamená, že bychom se nedočkali řady pěkně natočených šťouchů (a určité procento z vás se může těšit i na šťouchy mezi Newmanem a Cruisem). 8/10 (22.03.2014)

Ono se nabizi rict, ze je film tak trochu o nicem, coz je na jednu stranu jiste pravda. Tuctovej pribeh o starym zkusenym co zaucuje mladyho nadejnyho, tentokrat do kulecniku. Takze vetsinu casu vyplnujou nejaky rady a hry. Jenze to by to nesmel bejt Scorsese, aby se nezacal pribeh v druhy polovine stacet trochu jinym a prekvapivym smerem. Takze kdyz uz uz by to zaclo nudit, najednou to zas chytne stavu. Navic to hrani je skvele natoceny, Newman, ackoliv nehraje zadnyho mafiana, jak jsem cekal, tak je hodne charismatickej a skvelej a Cruise je tady sice takovy hovadko, co hraje kulecnik jak kdyby delal kung-fu, ale nicmene ta role mu docela sedla. Z ostatnich bych mozna zminil mladyho Turturra, jinak tu nikdo moc nestoji za rec. Takze nakonec to ale ty 4* da. (06.09.2010)

Nepatřím mezi velké milovníky filmů Martina Scorseseho. Volí si většinou témata i zpracování, které jdou naprosto mimo mne a ani v případě kulečníkového hazardu se mi tematicky netrefil přímo do srdce. Naštěstí obsadil do hlavní role charismatického Paula Newmana, který za mne ten film skvěle popotáhl, bylo radost sledovat po celý čas vyzralého hereckého mistra. Navázání na Hazardního hráče v nové době v jiném stylu se rozhodně povedlo, volba pokračování po letech v podobě příběhu mezi osamělým mužem (bývalým biliárovým králem) a mladým žákem padla na úrodnou půdu. Ocenil jsem pozastavení se nad morálními otázkami kolem provozování hry (či sportu) jenom pro peníze v kontrastu se zachováním lidské důstejnosti. Celkově velká spokojenost, vyskytující se slabší místa mi vynahradil parádní soundtrack plný dobré hudby. 75% (# Season Challenge Tour 2020: 10. téma – Cahier du cinéma) (13.04.2020)