Dvě slova jako klíč

Asi jsem nepochopil, co tím chtěl básník říct. Zatím co "jednička" měla hlavu a patu, člověka to donutilo se zamyslet. Tady tvůrci vsadili na exotická místa, cizí jazyk a tak různě, ale nemělo to absolutně žádné propojení, vůbec to nemělo pointu... Jako kdyby se jednalo o 4 filmy sestříhaný do jednoho nudného.. trapas .. (25.10.2023)

Nádherný film. Jeho tématika je trochu nekonvenční ale je nesmírně působivá. Každá postava je krásně rozvinutá, jejich dialogy jsou mistrovsky napsané a všechno je to dovršeno úžasnými hereckými výkony. Prezentace byla skvělá, film vypadá nádherně a hudba by svým melancholickým tónem člověka snadno dohnala k slzám. Ve filmu je bohužel pár maličkostí, kvůli kterým ho nemohu nazvat perfektním, ale je to bez pochyby skvělý film který si zaslouží aspoň jedno shlédnutí. 9/10 (30.07.2023)

Mystické hledání „klíčových slov“, kterých znění zná pouze Josef Formánek a boský Tolték Jarda Dušek. Tohle poselství si musíte vysedět, jinak pro vás Dvě slova budou jenom změtí navzájem nesouvisejících příběhů hlásajících citáty ze sociálních sítí. Na mne byla tahle hloubka až příliš hluboká a dost možná proto, že na rozdíl od právě Duška nebydlím v jurtě, jsem se stal trosečníkem ve světě ezoterického balastu……..a to prostě nechceš!!! (05.01.2024)

Po vynikajících smutných mužích přichází pokračování Dvě slova...trošku mě blýskalo hlavou, zda tvůrci při točení nebyli v lehkém deliriu. Poskládané obrazy s osudy různých postav, které se vzájemně na konci prolnou by byl námět velice uspokojivý, jen kdyby to všechno nebylo až tak moc chaotické, šamanské, zádumčivé a vůbec film působí nadopovaně evidentně dobrým matrošem, který já ale bohužel při sledování neměl možnost okusit. Tak alespoň se člověk podíval do světa, do různých koutů země a užil si, byť jen na krátkou dobu, starého dobrého Pierra (21.10.2023)

Dvě slova jako klíč za mě obsahují některé zajímavé myšlenky, je to docela poutavě natočené, slušně zahrané, hudba není špatná. Ale jako celek mi to moc nefungovalo. U některých pasáží (srážka chodkyně s autem, neznámý pár s miminem v závěru, veškeré pasáže s Duškem...) jsem moc nepobírala, proč jsou zařazené, působily (i zpětně) jako zahrnuté spíše jen na efekt (či ani to ne) bez jakéhokoli smyslu. Místy bylo docela obtížné orientovat se v tom, jak spolu souvisí jednotlivé mini příběhy. Při čekání na nějaké pořádné propletení a rozuzlení se občas už s přibývajícími minutami dostavovala nuda. Možná to bylo i tím, že jsme se toho o postavách vlastně příliš nedozvěděli a tudíž pro nás asi nebyly tak zajímavé, abychom je vydrželi bez nějakého nosnějšího příběhu nadšeně sledovat desítky minut. A některá jejich rozhodnutí, chování tomu taky nepřispívala - jít hledat smysl existence a vnitřní klid někam do Indonésie může být zajímavé, ale když se předtím zachováte tak, jako to udělal pan malíř k paní Anně v situaci, v jaké se nacházela..? No nevím, taková postava člověku asi (v danou chvíli) nemůže být moc sympatická a nemůže jí úplně přát, aby se kdesi v džungli s těmi svými démony vypořádala, nějak pak moc nejde si ty duchovní momenty s postavami více užívat, vciťovat se do toho... No a to výsledné propojení v podobě kněze se zvláštními vnuknutími (pokud to tedy měl být ten spojovací prvek příběhů - či jeden z nich - nejsem si vůbec jistá) mi připadalo takové "slabé", asi jsem čekala, že se to celé propojí a uzavře nějak zajímavěji, uvěřitelněji. V komplexu to vidím na takový průměr za 60 % a tři hvězdy. Líbilo se mi to ale určitě více než Úsměvy smutných mužů, ze kterých mi toho sice dodnes v paměti moc nezůstalo, ale vybavuji si, že jsem se u nich víceméně jen nudila a nechápala... (21.09.2023)