Dvě slova jako klíč

"Volné" pokračování Úsměvů smutných mužů? To nemyslíte vážně. Tohle bylo jenom čisté utrpení a zmatenost nad zmatenost. To, že tam hodíte staré "známé" postavy, tím zmatenost příběhu nezachráníte. Bohužel. Velké zklamání. Ani se nedivím, že to v kinech tak dlouho nezůstalo. A možná jsem i ráda, že jsem nešla do kina, asi bych v půlce filmu odešla. (28.10.2023)

Po vynikajících smutných mužích přichází pokračování Dvě slova...trošku mě blýskalo hlavou, zda tvůrci při točení nebyli v lehkém deliriu. Poskládané obrazy s osudy různých postav, které se vzájemně na konci prolnou by byl námět velice uspokojivý, jen kdyby to všechno nebylo až tak moc chaotické, šamanské, zádumčivé a vůbec film působí nadopovaně evidentně dobrým matrošem, který já ale bohužel při sledování neměl možnost okusit. Tak alespoň se člověk podíval do světa, do různých koutů země a užil si, byť jen na krátkou dobu, starého dobrého Pierra (21.10.2023)

Od první do poslední minuty bezduchá pseudo "laskavá" slátanina, kterou snad vypravěč Švehlík už ani nemohl odvzdychat trapnějším výrazem. A ten cirkus okolo s povrchními vztahy a přearanžovanými postavami nebo s rádoby metaforami nezachrání ani letem světem záběry na Himálaje. Škoda času, ještěže ne v kině. (21.10.2023)

Vysoce duchovní film, který mi brnknul na citlivou strunu a chápu, že rozhodně není pro každého i když...K jeho pochopení asi musí mít člověk něco odžito a nějakou zkušenost se smrtí, vnitřními démony nebo závislostí a nebo se vším dohromady. Někdo si možná nikdy nepoloží otázku o smyslu života a jeho role v něm a co může jednoho udělat šťastným nebo kolika lidem ublížil...Pro mě to byl velice silný, smutný, filozofický až depresívní snímek, ale zároveň plný naděje i radosti skrze obrovské citové bolesti. Páč pokud má jeden v životě pro co či koho žít, tak se má radovat z každého okamžiku a umět odpouštět ( hlavně sám sobě).  Naštěstí přichází katarze v podobě poznání, že je to vlastně jednoduché...stačí znát Dvě slova jako klíč... k životu.  Za mě sejmutých 95% (08.11.2023)

čekal jsem pokračování Úsměvů smutných mužů (které byly před lety ok) a místo toho jsem dostal změť na sobě nezávislých "příběhů", která víc než klasický film připomíná zfilmovanou facebookovou stránku plnou nicneříkajících a vágních motivačních citátů. Dvě slova prakticky přetékají postavami, ale o žádné se vůbec nic nedozvíme (tedy krom toho co nám sdělí voiceover vyprávěče) a z jejich příběhu vidíme pouze střípky, které navíc mnohdy nejsou jakkoliv uchopitelné a i když sem se v určitou chvíli dost snažil, nenašel sem v nich žádný smysl. Jak mi běžně artové filmy nevadí, tak tohle bylo až moc. Kdo se ale vyžívá v přednáškách Jardy Duška, má rád východní filosofii (ale jen povrchově) a/nebo zásobuje kamarády citáty, tak ten možná bude spokojen...20% (20.10.2023)