Revenge
Režie:
Evald SchormKamera:
Saša Rašilov ml.Hudba:
Jan KlusákHrají:
Eduard Cupák, Jan Kačer, Milena Dvorská, Miroslav Macháček, Karel Sekera, Jiří Cimický, Nina Divíšková, Rudolf Pechan, Milla Sannoner, Carol Eve RossenObsahy(2)
Dialog mezi soudcem a odsouzeným, vítězem a poraženým, který nabízí divákovi zamyšlení o relativitě viny, hrdinství a zločinu ve světě „ismů". Schormův nelehký film – filozofický traktát – z roku 1969 zpřítomňuje poselství z doby po sovětské invazi, z časů, kdy právo a spravedlnost diktovala převaha moci. Jádrem je modelová situace, v níž obviněný muž (E. Cupák) v dialogu se svým soudcem (J. Kačer) otevírá otázky viny, moci, relativity spravedlnosti, práva. Televizní film se odehrává v časově neukotvené době a prostoru, dialog je rámován záběry střižny, kde postava režiséra (M. Macháček) u střihacího stroje cituje historické kapitoly o spravedlnosti měnící se v čase, od antiky až po padesátá léta minulého století... (Česká televize)
(více)Recenze (26)
V jakém smyslu se v této zemi dnes používá slova právo! Parádní frajeřina, která mi vyrazila dech. Ne vrah, zavražděný je vinen. Ale čím? Touhou po spravedlnosti? A je vůbec nějaká? Cupák s Kačerem odehrávají prostřednictvím svých podmanivých hlasů fenomenální podívanou, díky níž si člověk uvědomí, jak křehké je vědomí života i smrti. Skoro se až divím, že to Schorm stihl natočit. A kdo bude soudit vás? ()
Přehlédnu vše, co jsem přehlédnout nechtěl a nechám se bezbraně unášet těžkým filozifickým diktátem na téma spravedlnost. Tvář práva s maskou aktuální moci a rozdání dobových rolí. Jsou jeden na jednoho a je toho opravdu mnoho, co je spojuje. Osud jednoho, jenž už si vybrat nemůže i osobní ztracenost druhého. Současný divák, přeživší srpen 68, se jen zoufale diví, jak se ta historie opakuje. Schormova krátká obžaloba, kterou točil pro nás, pro svobodného diváka (Macháček) Točil, aniž by tušil, jestli tento snímek vůbec kdy bude mít nějakého diváka. Klasický Schormův underground. Výborné. ()
Na tuto inscenaci se lze dívat ze dvou různých úhlů. Jedním z nich je současný pohled, který uvidí krátké filozofické zamyšlení v diskuzi dvou mužů. Druhým úhlem pohledu může být doplnění informace o roku vzniku a domyšlení kontextu. Pak mi ani nevadí Macháčkova přítomnost. Z dnešního pohledu je ten tyranský režisér z Národního divadla před kamerou naprosto nadbytečný, neboť těch několik frází o spravedlnosti mohlo zaznít jinak a lépe. ()
Jak dobrý by tenhle film mohl být, kdyby byl o pár stupňů promyšlenější... Samotná linie, kde vyniknou naprosto skvostné hlasy pánů Cupáka s Kačerem (audio by klidně obstálo bez obrazu jako výtečná rozhlasová hra) je výborná, sluší ji bezčasnost a je v ní jeden dobrý dialog vedle druhého a nejsou to jen prázdné fráze a opravdu mají svou hloubku. Jenže, bohové, jak mě tam neskutečně, hrozivě a abnormálně štvali záběry ze střižny! Pro mě osobně dokonale podřezali jinak výbornou atmosféru a zcela určitě by se dali najít mnohem přirozenější způsoby, jak do filmu vecpat citáty na téma spravedlnost (a navíc nemám podobné nabourávání fikčního světa rád, působí na mě asi jako film, kde by vystupovalo monstrum, chtivé zničit a sežrat vše živé i neživé pod sluncem, ale každých patnáct minut by si milé monstrum sundalo gumovou hlavu a herec by nám s vážnou tváří zdůraznil, že v africe propukl hladomor a že žádné monstrum v reálu neexistuje). ()
Filozofování o neuchopitelném pojmu "spravedlnost", nebo spíše o jeho neuchopitelnosti. Ve své době dech beroucí, dnes trošku ukoptěné a spíše mudrlantské než moudré. Po chvíli děj začíná nudit a neorganické vsuvky o nesmrtelnosti lásky má člověk tendenci přetáčet, aby už došel ke konci, který je od počátku zřejmý. ()
Reklama