Pět holek na krku

No vida, i Evald Schorm měl ve své neúspěšnější dekádě odlehčenou chvilku, kdy nabídl dívčí ("teenagerskou") tragikomedii podobnou Zmluvě s diablom. Schormova režie s konfrontací psychologického příběhu s útržky opery Čarostřelec je znamenitá, působí originálně, herecké výkony mládeže na čele s Andreou Čunderlíkovou hodně přirozené, příběh poutavě odlehčen vtipem a vrcholící v slušné psychologické drama. Nebýt toliko hromadného holčičího křepčení (zejména v scéně s oslavou) a občas prázdných míst, dal bych i plný počet. Československá nová vlna byla rozhodně obrovským filmovým fenoménem, z jehož bohaté studnice si každý divák vybere a najde to své. 80% (12.12.2018)

„Kdo je čistý ve zpěvu, je čistý v životě. Mládeži pamatujte si, v hudbě život Čechů.“ Pět telat na krku by byl o něco výstižnější název. Ačkoliv opravdové telátko tu bylo ve výsledku vlastně jen jedno, ta zbývající se čím dál víc měnila na poměrně zákeřné a nepřející svině („Když ho nemůžu mít já, ať ho nemá ani vona!“). A je jen otázkou, zda by v téhle své šikaně postupně nepřitvrzovaly. Ne že by si za to hlavní hrdinka částečně nemohla sama. S Natašou to totiž bylo těžké. Člověk s ní na jednu stranu soucítil (nechtěla toho zase tak moc, v podstatě „jen“ trochu pozornosti a lásky), na druhou ovšem trpěl její naivitou a emoční labilitou. Zahrané to však bylo ze stran všech 5 děvčat dobře. S paralelou navozovanou vsuvkami z opery jsem větší problém neměl, plnila zde svůj účel. Pro mě zatím asi nejslabší Schormův film, přesto stále nadprůměrný, dávám slušné 4*. „Zdeničko, co je s tebou?“ - „Mami, mně nic není.“ - „To je jenom legrace.“ - „Prosím, ona je Zdena v částečně podnapilým stavu, potřebuje se jen vyzvracet a bude to dobrý.“ (03.03.2019)

Kamenná sfinga Čunderlíková byla sice pohledná, ale její fotografie by stačila, na výsledku by se nic nezměnilo. Nesmyslný pokus o propojení psychologického filmu s kritickým pohledem na nezájem rodičů o výchovu se míjí účinkem. Ještě hůře dopadá pokus o zakomponování opery do hraného filmu, Schorm tak činí naprosto necitlivě a zbůhdarma plýtvá potenciálem obojího. (05.04.2021)

Nedávno jsem v jednom brněnském antikvariátu čirou náhodou narazil na stejnojmennou novelu Ivy Hercíkové z roku 1966 za pouhých 5 Kč. S vědomím toho, že podle ní natočil film sám Evald Schorm, jsem knihu zakoupil a v rámci přípravy ji během pár hodin přečetl. Nejedná se o žádné veledílo, pouze o lehce nadprůměrnou dobovou literaturu pro zejména dívčí mládež a otázka, proč se ji Schorm rozhodl zfilmovat, tak zůstala stále do jisté míry otevřená. __ Po zhlédnutí filmu mám však utkvělý pocit, že kdybych předlohu nečetl, zážitek ze samotného filmu by nebyl zdaleka tak velký. Není to však, jak už bylo řečeno, ani kvůli kvalitě předlohy a dokonce ani proto, že by poté divák lépe vnikal do vztahů a pocitů jednotlivých postav ve filmu. Nikoli, oním obrovským bonusem je právě sledování práce velkého režiséra takřka v přímém přenosu, kdy si ještě čerstvé scény a dialogy z knihy porovnáváte s filmovými a přesně vnímáte jaké větší změny a i malé, ale podstatné detaily Schorm udělal tak, aby dovedl celkový tvar filmu přesně tam, kam chtěl. Aby zůstal věrný předloze a zároveň zcela změnil její povahu a vyznění. Výtečné a nápomocné jsou v tomto ohledu také zdánlivě zcela nedůležité dialogy mimo obraz. Nejvíce překvapující v porovnání s předlohou je však to, jak režisér film velmi podstatně přitvrdil. Nejlépe je to vidět na oné skupince čtyř děvčat - jejich činy, směřované k hlavní hrdince Nataše už tady nejsou pouhými pověstnými "hloupými žerty" vyvěrajícími z "nezralého mládí", ale docela promyšlenými útoky s jasným cílem. A co je nejpodstatnější - páchanými zcela bez skrupulí a se zlým úmyslem. Dokonce i černé svědomí po činech se zdá býti zcela chybějícím elementem. Čtyři dívky tak nepůsobí jako čtyři individuality (opět i díky záměrné absenci jejich typizování a rozlišování, ať už jmenného nebo povahového, jako je tomu v předloze), ale pouze jako jakási krutá smějící se masa - ovšem zcela konkrétního tvaru. Na této rovině - navíc v kombinaci s tvrdým a bezvýchodným závěrem - nenajdeme myslím mezi československými filmy s náctiletými hrdiny absolutně žádné srovnání. Divák musí chtě nechtě trpět s hlavní hrdinkou - Schormovo pojetí je totiž prosto jakéhokoliv poetizování a změkčování (a přitom není nihilistické) a snad i to je jeden z důvodů, proč tento fantastický film v českém prostředí zcela zapadl. (24.08.2013)

Přecitlivělá dívka? Mně přišla spíše zralejší a možná o něco rozumnější než ty její kamarádky. Byla i více přemýšlivá a mnohem inteligentnější. Ale nevěděla co vlastně se sebou. Neuměla s tím ještě pracovat. Ovšem, kdo to v jejích letech umí. Tím jsme si prošli všichni. Jako obraz života a myšlení puberťaček mi to stačilo. Andrea Čunderlíková se do té role hadila naprosto přesně. Je to ten typ, který bude vždycky vybočovat a dráždit tím ty ostatní. Bude se díky tomu odlišovat a zároveň bude chtít zapadnout a to není jednoduché. (07.12.2016)