VOD (1)
Obsahy(2)
Láskyplný spor krále Jindřicha VIII. s Kateřinou Paarovou... Půvabná hříčka je mistrným dialogem mezi mužem a ženou. Manželský pár, v němž je on – starší a mocný – ona – mladá a půvabná. Vzájemné škádlení, rozmíšky i hašteření naplnilo jedno královské ráno v ložnici. Mocný anglický král Jindřich VIII., který dal, jak víme z historie, usmrtit nejednu svou manželku, a poslední z nich – Kateřina Paarová, provokující s veškerou drzostí svého mládí. Hlavní spor nastane o barvu koně Alexandra Velikého. Byl bílý nebo černý? Zvítězí on, ona nebo láska, která se za všemi těmi slovíčky přece jen skrývá? Originální hra s historií je divácky přitažlivá především díky hereckému umění obou představitelů – Jany Brejchové a Jana Wericha. (Česká televize)
(více)Recenze (61)
Na herecký koncert má herecký orchestr málo hlav, i když o pomazaných a setnutých hlavách je tu dost vyprávěno. Na solo Jana Wericha je tu minimálně jedná sličná osoba Jany Brejchové navíc. Duet by to byl, kdyby se neukláněl Vladimír Klos. Rozhodně to je kvalitní dílo Československé televize, které v některých ohledech strčí do kapsy Tudorovce, Bílou královnu i princeznu a i tu ze Španělska. O ebenově antracitové Anne Boleyn (tu jsem pravda neviděl) nemluvě. Navíc Jan Werich je tak nějak Jindřichu VIII. docela podoben. A Jana Brejchová Kateřině Parrové v celku rovněž. ()
K dokonalosti dovedená disputace o tom, zda byl Bucefalus, kůň Alexandra Velikého, bílý nebo černý aneb věčný svár mezi tvrdohlavě protichůdnými světy muže a ženy a možná také vlídná oslava hašteření... Velmi milá a zajímavá historická miniatura, kterou Evald Schorm natočil podle scénáře Jana Wericha na motivy hry Maurice Breringa (hra byla později převedena i na divadelní jeviště - http://divoj.cz/tetralogie/ ) a kde uplatnil všechny přednosti české kultury šedesátých let - hloubku, ale přitom vtipnou a přijatelnou formu, široce humanitní a historizující rozměr, osobnost Jana Wericha (a nelze pominout ani nadčasovou krásu Jany Brejchové...). Velmi milé černobílé krátkometrážní filmové ohlédnutí... ()
Také mám ráda vajíčka uvařená na přesno, je to totiž nejlepší způsob jejich úpravy. Krásný konverzační souboj o tom, že malichernosti se dají nafouknout do velkých rozměrů, ale kde je láska, tam se to vyřeší úplně samo. Werich byl jako herec nenapodobitelný. Samozřejmě taky těžko překonatelný. Jan Brejchová byla proti němu taková křehoučká bytost. ()
Roztomilá vtipná slovní potyčka dvou skvělých umělců v jednoduchém prostředí královské ložnice je důkazem toho, že i za málo peněz se dá udělat hodně muziky. Skvostná slovní ekvilibristika obou aktérů v této hříčce dokazuje, že někdy k dokonalosti stačí krása mládí, moudrost stáří a dobrý scénář. Z historických pramenů je známo, že Kateřina Parrová měla v době sňatku s Jindřichem VIII. 31 let a za sebou dvě manželství. Nebyla tedy mladinká a krásná jako Jana Brejchová. Pro nemocného královského manžela byla spíše ošetřovatelkou než milenkou a zemřela rok po něm. Zato Jan Werich byl pro postavu starého mrzutého krále dokonalý. Není důležité, zda se tato životní epizoda opravdu stala, ale že se mohla stát. Skvělá věcička. ()
Poslední scénář pana Wericha padl právě na toto. Jindřich VIII. jako zástupce nejen Anglie, ale též mužů - pánů tvorstva. Kateřina Paarová pak zastupuje ženy a jejich pokolení. Je to věčný spor o to, kdo má víc pravdy. Důmyslná žena či touhou hnaný muž? Jan Werich je opět výborný, ale Jana Brejchová mě nikdy moc nepřesvědčila. Navíc si nemyslím, že takováto krátká epizodka stačí k pochopení vztahů mnohem složitých navíc na pozadí dějinných postav. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- Kůň Alexandra Velikého Bukefalos byl černý, pravdu tedy měla Kateřina Paarová (Jana Brejchová). (Landauer)
- Natočeno podle krátké hry Maurice Baringa (1874–1945) „Catherine Parr or Alexander’s Horse“ vydané knižně v souboru „Diminutive Dramas“ (1911). Pro film ji přeložil a zpracoval Jan Werich. (HansBleimann)
- Přestože to nebylo patrné, Jana Brejchová byla během natáčení v pokročilém stádiu těhoteství. (Indy21)
Reklama