Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vize světa po atomové katastrofě se záměrně vzdává jakýchkoliv atraktivních prvků a důsledně se soustřeďuje na jediné: jak člověk v takových podmínkách (zde skupina žen, putující zničenou krajinou) klesá na úroveň zvířete, jak v něm začínají převládat zvířecí pudy a instinkty, jak se vytrácejí regulující funkce svědomí jako projevu lidství... Scénář k filmu napsal Pavel Juráček, který se v 60. letech přičinil (jako scenárista a režisér, ale i ve vedení jedné z barrandovských tvůrčích skupin) o vysoký umělecký a ideový kredit české kinematografie, ale později, v období tzv. normalizace, nesměl natáčet ani publikovat. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (134)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Nejdřív jsem moc nechápal, jestli některým ženám ze skupinky přeživších už hráblo, že tak plýtvaly surovinami a disponovaly (sebe)vražednými sklony. Pak mi to však postupně docházelo…tohle už v mnoha směrech nebyly civilizované lidské bytosti (až na tu poněkud úsměvnou upravenost :-) ), které myslí a jednají jako my (s výjimkou Staré), od mala se s našimi hodnotami nesetkávaly, jen putovaly stále dál krajinou bez větších náznaků života a hledaly další příslušníky svého rodu, tedy jak tak jim to jejich vůdkyně vysvětlila, a staraly se jen o to, aby měly co jíst a pít. A nedá mi to nereagovat na některé komentáře ostatních, zřejmě nejsem zrovna milovníkem zvířat, ale přístup žen k jejich zabití a následné konzumaci přesně odpovídalo nově vybudovaným instinktům, které už neobsahovaly nic podobného soucitu, tento naturální prvek mi proto nedělalo problém akceptovat (ale soudě dle reakcí jiných by u tohoto díla měla asi být stopka pro tuto sortu publika :-) ). A stejně tak jsem nakonec neměl problém s krapet na-přes-držku hraním mladých hereček, které vlastně byly ve svých úlohách dost přesné, což mi docházelo také až v průběhu filmu. Co se týče atmosféry postapokalyptického světa, nebyla vůbec špatná, spíše naopak ale dominantní byla především výtečná hudba (která film společně s počátečním odpočítáváním nastartovala), třeba exteriéry šly určitě ještě mnohem lépe „naaranžovat“, aby bylo více cítit ten pocit deprese, beznaděje a zmaru (takhle se divákovi vkrádal na mysl fakt, že je svědkem mírného amatérismu). Setkání s Mužem jen dále zvýraznilo náturu mladých žen, přestože na malou chvíli vlilo divákovi do žil alespoň trochu něčeho pozitivnějšího (a ten si měl zřejmě sám domyslet, že onen zástupce mužského pohlaví je díky ozáření pravděpodobně impotentní). Tento film jistě není dokonalý, ale to spíše po jeho technické než obsahové stránce, která mi nepřišla nijak zvlášť špatná a třeba hlavní myšlenka snímku mě velmi zaujala, proto slabší 4*. ()

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Nejdřív sem padesát minut čekal na to, než se stane něco zajímavého a to jen proto, abych zjistil, že se i poté nic zajímavého nestane. A nejhorší jsou na tom všem ty neskutečně (ale neskutečně) tupé a příšerné dialogy, které pronáší abnormálně protivné a neumětelské herečky při dokonale tupých scénách. Možná se najde jedna, nebo dvě pozitivní věci, ale to fakt nestačí, výsledek působí trošku jako kdyby do post apokaliptického světa někdo vypustil husičky z mexických telenovel a navrch jim vymyl z mozku poslední zbytky normálního uvažování. PS: naprosto zbytečné vraždění zvířat ve filmu je naprosto zbytečné, nechutné a dementní, snad jediný film, u kterého je obhajitelné jeho šoupnutí do trezoru i z mého pohledu ()

Reklama

Haluzz 

všechny recenze uživatele

Post-feministické nukleární drama placené z peněz armádního filmu. Skrze osm mladých a Staré putujeme zdevastovanou krajinou, ale namísto efektních triků vnímáme rozpad pomocí kamerových nájezdů, podprahového vnímání a nepřeklenutelnou propastí mezi starým světem, snažícím si uchovat zbytky morálky a důstojnosti a novým řádem nikoho. ()

hippyman 

všechny recenze uživatele

ztráta identity, lidství, duše, lítosti... to všechno (a bohužel jediné) je zachyceno precizně, naturálně a důvěryhodně. ostatní prvky dramatu jsou však prázdné, snímek postrádá pořádný děj, napětí a vysvětlení... to a brutalitu na zvířatech tvůrcům prostě neodpustím. prakticky ztráta času. 40% ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Tento film byl pro mne velkým překvapením. Vůbec jsem o něm nevěděl. Jako milovník žánru postapo si myslím, že jsem už toho většinu viděl. Vůbec mne nenapadlo, že naši točili v šedesátých také tento žánr. Ale chápu to, tehdá se chrastilo atomovkama a vodíkovými pumami velmi výrazně a jaderný konflikt byl na spadnutí. První polovina filmu je opravdu hůře stravitelná. Sledujeme starší ženu ,,Starou'', která vede osm mladých děvčat opuštěnou krajinou, zničenou před patnácti lety jadernou válkou. Nečekejte žádnou skleněnou pláň, krajina je normálně zarostlá, jen bez zvěře a lidí s opuštěnými domy a pozůstatky osídlení. Děvčata se přes svoji mladost a domnělou křehkost chovají nesmírně krutě nejen k sobě, ale ke všemu živému co potkají. Jsem otrlý, ale film je opravdu plný syrového násilí. Na svoji dobu to tedy muselo být něco! Stará a děvčata prohledávají opuštěné domy a zatímco děvčata prostě jsou, Stará jim hledá muže. Chce zase obnovit civilizaci. Poslední muž, kterého viděli totiž zemřel před mnoha lety. Skupinka nakonec na muže narazí, je to však stařík pasoucí krávu.... Film je drsný, drsný asi jako svět, který nastane po něčem takovém. Trochu se divím, že Staré šlo o zachování rodu, ale nenaučila už dívky mravům. A to i když vezmu v potaz, že nový svět musel být neskutečně drsný a zlý. Trochu škoda, že holky jsou oblečeny jako by byly na čundru, jejich šatstvo mohlo nést větší stupeň opotřebení... Každopádně tohle je rozhodně zajímavý film, který však nebude pro každého. Za mne je za 4 konzervy. * * * * ()

Galerie (2)

Zajímavosti (11)

  • Scenáristka a režisérka Alice Nellis o filmu řekla, že "by ve své úspornosti a přesvědčivosti měl mít místo v učebnici thrillerů a hororů. Dokáže vystavět přesvědčivou atmosféru postapokalyptického světa bez jakýchkoliv efektů." (NIRO)
  • Film byl vyroben v armádním studiu. (corona)
  • Zárodek látky filmu leží v povídce, kterou Pavel Juráček napsal už v roce 1958 za studií na FAMU; scénář byl hotov v roce 1965, v témže roce vyšla i povídka v Mladém světě č. 38. (hippyman)

Reklama

Reklama