Kolonie Lanfieri

Filmový příběh je sice vyprávěn velice zdlouhavě, nicméně snímek je rozhodně zajímavým příspěvkem mezi dobrodružné filmy. Děj by se dal určitě zkrátit, v tomto ohledu doporučuji spíše Claim na Hluchém potoce. Škoda také, že hlavního hrdinu jsme museli hledat v zahraničí (kde byl Radek Brzobohatý?), a z českých herců zaujme pouze blázen Václava Neckáře. (23.12.2016)

Krásně čistý dobrodružný příběh s výrazným česko-slovenským obsazením a absolutně "ne-československou" atmosférou k tomu se může pýšit nejen osobitými scenériemi z vychodoasijského Ruska, ale také stylovou hudbou jako ze západních westernů a kamerou na světové úrovni. Když poutník vypráví krásné Ester se zavřenýma očima příběh o lovci a jedné ženě, zde kamera kouzlí jedinečné záběry, když prochází kolem tváře mladičké Zuzany Kocúrikové ze všech stran skrze polní obilí. Nemohu si pomoct, vnímám v tomhle filmu vizuální záblesky Vláčila, Kurosawy a možná i dalších velikánů, ale Kolonie Lanfieri je rozhodně nevykrádá, dokonce nepřipomíná moc ani tradiční sovětskou tvorbu a jde si vlastní cestou. Děj plyne pomaly, někdy přes dlouhé komorní dialogy, jindy přes čistě vizuální vyprávění, aby nám detailně představilo prostředí v divoké přírodě, všechny hlavní postavy (mezi nimiž nejvíc utkví v paměti mentálně zaostalý domorodec Bekoko v podání Václava Neckáře) a vztahy mezi nimi, ale rozhodně nenudí. Zastaví se i u velmi originálních kouhoutích zápasů a vyvrcholí v závěru nemilosrdnou akcí. *** Již ve svém celovečerním debutu Konec srpna v hotelu Ozon (1966) nabídl Jan Schmidt zcela osobitý kousek, ale naprosto mne minul a neoslovil. Tentokrát svůj svébytný styl Schmidt předvedl v kousku, který mne zaujal od počátku, vytrval až do konce s dojmem velmi pozitivního filmového zážitku a já si po dlouhé době od zhlédnutí jeho Vracenek potvrdil, že šlo o režisérského génia... možná jen aktivního na nesprávném místě, v nesprávnou dobu. 90% (10.09.2020)

Budraitis je prototypem hrdiny, Kocúriková zase exoticky tuzemské krásky, Neckářův Bekeko zajímavou postavou a Dočolomanský charismatickým soupeřem, přesto Lanfieri propadá na celé čáře. Podivnost vycházející z nejasného směřování děje, atmosféra měla našlápnuto vysoko, ale ani čb kamera nezachrání blbý scénář. Je při tom znát, že všechny složky se snaží, hudba v závěru břinká jak na prvomájovém průchodu a konec je šikovně zamaskován. (26.06.2016)

Snad ta podivná doba vzniku (zklamané naděje) podepsala se na výsledku tohoto filmu. Jako by to byl jen stín nějakého lepšího filmu. Londonovský nádech, působivé exteriéry, až westernová hudba, charismatický hrdina, krásná hrdinka - zdají se být příslibem poutavého filmu, ale i tato naděje přinese jen zklamání. (26.02.2017)

Film jsem viděl podruhé, zhruba asi po třech letech; a tentokrát jsem si z něho odnesl mnohem příznivější dojem. Alexandr Grin byl se svými dobrodružnými příběhy dost podobný Jacku Londonovi, v ruském balení ovšem. Bereme-li příběh tak, že se odehrál někde na neznámém ostrově, bůhví, v jaké části světa, kolem ostrova občas proplula nějaká obchodní loď, nezajímáme-li se, odkud se na ostrově vzalo těch pár kolonistů - skutečně jich bylo jen pár, pak vlastně abstrahujeme to nepodstatné, a pochopíme, co tím chtěli tvůrci říci. Že totiž každý, komu se protiví společenství lidí, u nichž hraje hlavní roli majetek a peníze, a uchýlí se do samoty, stane se podezřelým podivínem... Zde k němu nachází cestu jen dívka Ester a pak blázen, krásně sehraný Václavem Neckářem (tahle role mu sedla a v celém filmu to byla nejlépe sehraná role)... Ale pak ten člověk náhle objeví zlatonosný potok. Náhle se touží vrátit domů, k dívce, která ho opustila právě pro to, že se chtěla vdát s boháčem... Ale zlatem si nakonec pouze vykoupí život; a odchází zase zklamaný a bůhví na jaký konec světa. Člověk u tohodle filmu musí myslet, to jsem poprvé nedokázal. (03.02.2016)