Otec

O stáří se dá říct jen jedna dobrá věc. Že netrvá moc dlouho.. Hopkins precizní každou zbývající buňkou svého těla podobně jako Plummer v Remember, ale ten způsob výstavby děje s divadelní komorností a intimitou na mě tolik nedolehl a to možná i proto, že ten trudný svět stromů přicházejících o listí trochu znám. Je pravda, že to nemělo daleko k postmodernímu hororu a to jsme nebyli svědky fáze, kdy nehybně ležíte zacévkovaný na lůžku, ve kterém vás krmí a umývají od výkalů a vy sám, opuštěn, jen se stařeckou demencí a dvěma dávkami očkování, čekáte, až si pro vás přijde. Plusem je, že to moc nevnímáte. Teda aspoň doufám.. (15.04.2021)

Pozrel som sa na The Father hlavne zo zvedavosti, kvôli vysokému tunajšiemu hodnoteniu. Nešlo mi do hlavy, že čo môže byť také suprové na dráme o chlapíkovi, ktorý trpí demenciou, a vzťahu s jeho dcérou. Po prvých úvodných minútach filmu mi spadla sánka a veru, dostalo ma to nepripraveného. Tým, že je film natočený a vyprávaný z pohľadu starého chlapíka, ktorý sa neorientuje v čase a priestore, pozdvihuje   Florian Zeller túto tému do úplne iného levelu. Nevšedný a neobyčajný filmový zážitok. Miestami som sa cítil až nepohodlne kvôli tomu, ako sa foter zachovával občas k svojej dcére. Veľmi smutné až depresívne. Treba sa na to psychicky nastaviť. (12.02.2023)

Na otázku “bojíš se smrti?” mi jednou někdo odpověděl “ne, bojím se umírání”. Tento film mi to připomenul. Brilantně napsaná a Hopkinsem fantasticky zahraná mozaika rozkladu lidské paměti, ztráty vědomí místa, času a sebe sama. Odehrávající se v několika pokojích s pár herci. Tísnivý a smutný film, jakoby napsaný člověkem, který si tím sám prošel a vrátil se zpátky. Proč na takový film koukat? Abychom si připomenuli, jak se máme dobře. (12.03.2022)

Jedním slovem sugestivní. Dvěma sugestivně sugestivní. A to tak, že se to nezaryje pouze pod kůži, ale hluboko do jedné každé z kostí; a to nejen těch morkových. Z empatických důvodů "must see" edukativní snímek, protože šance, že vás to potká (ať již přímo či v rámci rodiny), je nemalá. Každopádně i filmařsky suverénní záležitost. Jakkoli to nezakryje komorní činoherní kořeny, tak mementovský pohled na stařeckou demenci "z druhé strany", je podán ryze filmově, kdy především střih exceluje málokdy vídaným způsobem. Což beze zbytku platí i o kompletním ansámblu; s životním výkonem Hopkinse v čele. Jeden by papírově od "komorní oscarovky o vztahu dcery s dementním otcem na sklonku života" čekal hořkosladký sentimentální film, co hraje na slzopudné struny, a nikoli děsivě intenzivní existenciální horror. (06.04.2022)

Snímek se z logiky věci odehrává pouze v několika pokojích a je natočen takovým způsobem, že v divákovi dokáže navodit sugestivní pocit, že se na obrazovce před ním odehrává něco podezřelého. Musím přiznat, že mi trvalo skoro třetinu stopáže, než jsem si byla ochotná přiznat, že hlavní postava není obětí nějakého spiknutí, ale "pouze" selhání vlastní mysli. Kvůli velmi depresivní atmosféře se na film už asi nikdy nepodívám, ale plně oceňuji jeho kvality - hlavně scénář a dokonalého Hopkinse s Olivií. I když mě emocionálně nezasáhl natolik jako tematicky podobné "Pořád jsem to já", zatím je pro mě na blížících se Oscarech favoritem a moc bych mu přála úspěch. (18.04.2021)