Čest a sláva

Prakticky neznámé dílo celou svou výstavbou i kvalitou autorského zázemí navazuje na velmi příbuznou tvorbu Vláčilovu a Daňkovu, scénáristicky pak opět Daňkovu a Körnerovu a v mnohém i Vančurovu. Historie tehdy sloužila nejen jako výraz touhy po poznání skutečné, neheroizované tváře české historie, ale také jako konfrontace toho, co lze s jistou nadsázkou nazvat lidskou a charakterovou ryzostí. Zhruba tak, jak předvádí film, mohly Čechy, pro něž úspěšná obrana Prahy před Švédy znamenala na dlouhou dobu ztrátu tolerance a duchovní plurality, která se v nich po náboženském smíru r. 1485 postupně vyvinula, skutečně vypadat. Řadu scén je možné chápat alegoricky a to do té míry, že jejich průhlednost přímo bije do očí. Kulturní barbarství rané normalizace je vlastně další součástí této alegorie. A s ní i osud tohoto díla, které by bylo v případě dostatečného uvedení do kin nepochybnou událostí roku 1969. Říká-li Bočan, že ČEST A SLÁVU považuje za svou nejlepší práci, lze s ním jen souhlasit. (09.10.2011)

Film dobrý, to joo, ale slušelo by mu několik úprav. Předně bych uvítal trochu více lokací a ne dva exteriéry a dva interiéry. vůbec mi nevadí, že průčelí domnělé šlechtické tvrze je barokní sýpkou. Mnohem více by filmu prospělo více ticha a méně dlouhých dialogů, byť dobrých dialogů. Lepší zachycení dobové atmosféry a společenského rozvratu prostřednictvím širšího záběru by filmu pomohlo hodně. Hrušínského dramatická poloha, ne nepodobná Václavu IV., není špatná, ale sedí mi méně než bych si přál. Mnohem více mě zajímala postava Donovalského ztvárněná příjemným hereckým způsobem Karla Högera. Intenzivnější dějový posun by také nebyl od věci, nicméně zemitá atmosféra filmu je parádní a střídání vzletné archaické mluvy a vulgarit je příjemné. Rozuměj příjemné v tom, že v novodobých filmech vás do prdele nikdo nepošle. A drásající hudba Zdeňka Lišky vás ponoří do té správné depky. (07.11.2017)

Naturalistické historické drama. Naturalismus ani ne tak v zobrazení hrůz třicetileté války, ale zejména charakterové mizérie. Historik Josef Pekař by zajásal, že někdo takto hezky ukázal, proč se na nás při sjednávání vestfálského míru „zapomnělo“. Exulanti třicet let kuli pikle a doufali, Švédové a Dánové opakovaně táhli do Čech a na Moravu s nadějí, že Češi zvednou hlavy, ale ti zůstali neochvějně malomyslní a věrní císaři. Jako později Hitlerovi i Brežněvovi. --- Je lahůdkou sledovat vynikající charakterní herce, jenže, po pravdě, scénář je spíš průměrný, schematický, a dialogy na ten velký námět prostě nestačí. (02.02.2011)

Výborné historické drama H.Bočana začalo být po srpnu 1968 tak nepříjemně aktuální, že ho dodnes viděl málokdo. Snímek složený jen ze statických záběrů se vrací do roku 1648, nabízí R.Hrušínského (rytíř konvertující po Bílé hoře naoko ke katolicismu, ale snažící se především přežít, vytáhne nakonec do předem ztraceného boje) ve vrcholné formě a jeho úvodní titulková sekvence si co do působivosti nezadá s Kladivem na čarodějnice-možná ho dokonce i předčí. (25.08.2007)

História nie je mojou parketou, ale Bočanov film, ku ktorému som sa dostal až teraz, mi poskytol skvelý zážitok. Nie je to jednoduchý príbeh o osudoch jedného rytiera na konci zničujúcej vojny. Pre podobenstvo o postojoch ľudí v zlomových časoch ho komunistickí cenzori zaslúžene poslali do trezoru, odkiaľ však vyšiel rovnako aktuálny, ako pôvodne bol. Je zbytočné chváliť herecké výkony hlavných predstaviteľov a fascinujúcu hudbu Zdeňka Lišku. Asi najviac ma zaujala autentickosť ľudí tej doby. Poznám tri - štyri vynikajúce české filmy s obdobnou tematikou a Čest a sláva zaujíma dôstojné miesto po ich boku. Tak prečo "iba" štyri hviezdičky? Chvíľami mi prekážal chaotický strih a takmer celý film výborne zahraná, ale s dejom málo kompatibilná postava, ktorú stvárnil Karel Höger. (14.03.2011)