Kruh

Černobílý umělecký film ze starých časů, v němž titulní motiv kruhu je velice zajímavě symbolicky rozpracován: Ocitáme se v prostředí rodinného kruhu, setkáváme se společně za stolem v tvaru kruhu, s talíři v tvaru kruhu (kamerou působivě zachytávano "geometricky" seshora)... po konfliktu zůstává jeden vinník sám u stolku v tvaru kruhu, se zašpiněným popelníkem v tvaru kruhu... Jak jít ven z bludného kruhu? Kam se pohnout, ke komu? Tuto otázku si (minimálně ve svém vnitřním světě) v tomto nepříliš dlouhém filmu stihne položit snad každá výraznější postava. Účinkují zde převažně málo známí čeští herci (s výjimkou Jana Třísky), nicméně kvalitní režie od prologu v podobě klukovského žertíku s dalekohledem a ,,chycením si někoho do kruhu" mne velice upoutala k veškerému nasledujícímu dění. Rozhodně kvalitní psychologické drama s napínavým příběhem kolem rodinných vztahů, v němž Ladislav Rychman prokázal cit pro uměleckost. Spolu s legendárními Starci na chmelu jde asi o nejpovedenější (a možná kromě toho jediný opravdu dramatický?) snímek tohoto režiséra. V rámci žánru mám už holt plný počet vyhrazený pro výraznější filmy té doby (např. Tam na konečné 1957, Dnes naposled 1958, Taková láska 1959), ale jinak u mne rozhodně vládne spokojenost z dalšího zapomenutého československého snímku. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (26.08.2019)

František Holar vypadá a vlastně se i chová jak Náčelník z Přeletu nad kukaččím hnízdem, což mi k postavě, které mám uvěřit dvacetileté manželství, tři děti, významnou pracovní pozici a milenku, moc nepasuje. Příběh je celkově naivní a plochý. Vnitřní monology hlavní hrdinky nejsou průhledem do jejího nitra, ale zbytečným a dobově poplatným komentářem děje. Co mě však úplně usadilo, je neobvykle dusná atmosféra některých scén, na které má hlavní podíl nápaditá a nemilosrdná kamera. (07.03.2012)

Ladislav Rychman úspěšně proplouvá mezi tajícími ledy stalinismu a bez jakékoli politické nutnosti nabízí čisté rodinné drámo o údělu ženy, jež je postavena před životní rozhodnutí. Velice pestré obsazení a slušné herectví, svižný nenucený příběh a chvílemi skvělé záběry méně známého kameramana Jiráčka. Film si lehce pohrává s atmosférou snímku Tam na konečné. (15.10.2016)

Příjemný psychologický sníměk o ženské emancipaci. 1) 41letá nedoceňovaná Vlasta Matulová (matka) má svou důstojnost, 23letý Jan Tříska (Jan, jde na vojnu) svou přitažlivost a 10letý Michael Dáňa (Vašík, nejmladší syn) svou nevinnost. 2) Film má svůj půvab, nejednoznačný konec mu hodně prospívá. 3) Nablýskaný bufet Koruna na Václavském náměstí (už neexistuje) mě dojal. 4) Výstižný koment: pseudo*****. 5) Až se vrátíš z vojny, budeš potřebovat smoking. Já ti ho koupím. Za dva roky dám ty peníze dohromady. (14.08.2016)

Panýrkové to tady na rozdíl od Štěňat moc nesluší (účes, šaty). Přehnaně nepříjemný Holar v roli otce, přehnaně drzé a namyšlené děti – nevěrohodné. Dotěrná vlezlá a ukecená bába. Trafikantka se diví tomu, že lidé koukají z okna. Úplně blbá milenka, která volá záletníkovi neustále domů. Ale pěkné prostředí bufetu a uvěřitelný vzestup šikovné pracovnice. Holar mimo barák taky fajn. Nepříliš inteligentní školák. Vyluxuje byt a do sběru dá i vzácné tisky. Zbožňování peněz – při pohledu na bankovky se rodina štěstím skoro rozpláče. Slabší tři pentagramy. Zednáři se moc nepředvedli – symbolika: 33 – „Tak za tři dny.“ „Včera si se narodil a za tři dny budeš rukovat.“ (07.05.2022)