Kruh

Černobílý umělecký film ze starých časů, v němž titulní motiv kruhu je velice zajímavě symbolicky rozpracován: Ocitáme se v prostředí rodinného kruhu, setkáváme se společně za stolem v tvaru kruhu, s talíři v tvaru kruhu (kamerou působivě zachytávano "geometricky" seshora)... po konfliktu zůstává jeden vinník sám u stolku v tvaru kruhu, se zašpiněným popelníkem v tvaru kruhu... Jak jít ven z bludného kruhu? Kam se pohnout, ke komu? Tuto otázku si (minimálně ve svém vnitřním světě) v tomto nepříliš dlouhém filmu stihne položit snad každá výraznější postava. Účinkují zde převažně málo známí čeští herci (s výjimkou Jana Třísky), nicméně kvalitní režie od prologu v podobě klukovského žertíku s dalekohledem a ,,chycením si někoho do kruhu" mne velice upoutala k veškerému nasledujícímu dění. Rozhodně kvalitní psychologické drama s napínavým příběhem kolem rodinných vztahů, v němž Ladislav Rychman prokázal cit pro uměleckost. Spolu s legendárními Starci na chmelu jde asi o nejpovedenější (a možná kromě toho jediný opravdu dramatický?) snímek tohoto režiséra. V rámci žánru mám už holt plný počet vyhrazený pro výraznější filmy té doby (např. Tam na konečné 1957, Dnes naposled 1958, Taková láska 1959), ale jinak u mne rozhodně vládne spokojenost z dalšího zapomenutého československého snímku. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (26.08.2019)

Kruh se to jmenuje asi proto, že hlavní (submisivní) hrdinka se motá v pomyslném kruhu vyčpělého manželství a postupně s sebou do něj vtáhne i děti, které neví, jak s nově vzniklou situací v rodině naložit a co víc - manželka svým (najednou velmi emancipovaným) chováním natolik zblbne manžela, kterej je najednou zmatenej jak lesní včela a neví, zda být s (již dříve emancipovanou) milenkou nebo (čerstvě emancipovanou) manželkou a taky se motá v kruhu, až to skončí otevřeným (?) koncem a je na (v tu chvíli už úplně submisivním) divákovi, jak se z toho vymotá. (22.04.2017)

František Holar vypadá a vlastně se i chová jak Náčelník z Přeletu nad kukaččím hnízdem, což mi k postavě, které mám uvěřit dvacetileté manželství, tři děti, významnou pracovní pozici a milenku, moc nepasuje. Příběh je celkově naivní a plochý. Vnitřní monology hlavní hrdinky nejsou průhledem do jejího nitra, ale zbytečným a dobově poplatným komentářem děje. Co mě však úplně usadilo, je neobvykle dusná atmosféra některých scén, na které má hlavní podíl nápaditá a nemilosrdná kamera. (07.03.2012)

Ladislav Rychman úspěšně proplouvá mezi tajícími ledy stalinismu a bez jakékoli politické nutnosti nabízí čisté rodinné drámo o údělu ženy, jež je postavena před životní rozhodnutí. Velice pestré obsazení a slušné herectví, svižný nenucený příběh a chvílemi skvělé záběry méně známého kameramana Jiráčka. Film si lehce pohrává s atmosférou snímku Tam na konečné. (15.10.2016)

Méně známý Rychmanův film a nepříliš úspěšný pokus o vážné zpracování společensky žádoucí a současné tématiky, tady v tomto případě o dramatu rodiny rozvrácené manželskou nevěrou. Holt, jen dodám, že režiséru Rychmanovi se daleko lépe dařilo v jiných žánrech, tohle byl jen takový malý výlet do jinam, tzv. do neznáma. Něco málo k hereckému obsazení: populární herečky své doby zde už ve středních letech, herecky vyzrálé, Matulová (41) s Gollovou (47), smutný to pohled tady na dámy při těle a v zástěrách, když si člověk uvědomí, jak krásné a vznešené to byly ženy ve třicátých letech. Dále, kdo se mně tu ještě líbil, byl mladý Tříska se svou sestrou Jaroslavou Panýrkovou-později, v šedesátých letech, hlasatelkou ČT. Ti všichni pro mně vyzněli z celého tohoto filmu nejlépe. Z psychologických dramat těchto let bych tedy spíše doporučil Krejčíkův film "Probuzení" z roku 1959 (30.09.2007)